Nejznámější rukojmí Vladimira Putina Oleh Sencov

oleh Sencov, nejznámější rukojmí vladimira Putina

Respekt - - Obsah - Tomáš Brolík

Přežil sto čtyřicet pět dní hladovky. V průběhu posledních čtyř let seděl v žalářích na obou koncích Sibiře. Jeho vězením je aktuálně trestanecká kolonie ve městě Labytnangi za severním polárním kruhem. Měl by si tam odsedět ještě šestnáct let – jakožto terorista ruskými soudy odsouzený na dvacet let. Je to ale divný terorista. Za jeho propuštění orodují světoví filmaři, v telefonátech s ruským prezidentem Putinem se za jeho osvobození přimlouvá francouzský prezident Macron. Je čerstvě čestným občanem Paříže a ještě čerstvěji držitelem Sacharovovy ceny, kterou Evropský parlament uděluje „bojovníkům za lidská práva a svobodu“. Ukrajinský filmař Oleh Sencov, dnes dvaačtyřicetiletý, je možná nejznámějším politickým vězněm současnosti.

Dvacet let a hymna

Ruská kontrarozvědka FSB zatkla ukrajinského občana Sencova 11. května roku 2014 v jeho krymském domově. Uběhly dva měsíce od momentu, kdy Rusko dosud ukrajinský poloostrov Krym anektovalo, a rodák z tamní metropole Simferopolu se s cizím vpádem nehodlal smířit. Během ruského útoku pomáhal dodávat jídlo a další nezbytnosti vojákům ukrajinské armády odříznutým na krymských základnách. Ještě předtím podporoval ukrajinskou revoluci, která v únoru 2014 svrhla proruského prezidenta Janukovyče, na což Rusko reagovalo právě obsazením Krymu a následně okupací východní části Ukrajiny. Ruský zábor svého domova Sencov neuznával a nijak se tím netajil.

S pravděpodobností hraničící s jistotou však neplánoval „bombové útoky na mosty, elektrické vedení a pomníky“– což byl oficiálně důvod, proč si pro něj a další tři krymské Ukrajince tehdy v červnu před čtyřmi lety FSB přišla. Zda byl výběr náhodný, či zda právě v Sencovově uvěznění viděl ruský bezpečnostní aparát nějaký smysl, není dosud známo. Sencov měl v tu dobu za sebou relativně úspěšný dokument Hráč o mladíkovi se zálibou v počítačových hrách a připravoval svůj další film Nosorožec. Na Krymu a v ukrajinských filmařských kruzích byl známý, ale nedá se říct, že by byl prominentní postavou ukrajinského života.

Tou se stal záhy, v průběhu vazby a především soudu, který už sledoval celý svět. Sencov se nenechal tlakem ruských úřadů zlomit a nepřiznal se k žádným z domnělých zločinů. Hlavním důkazem proti Sencovovi měla být výpověď jednoho ze spoluobviněných, Hennadije Afanasjeva. Ten u soudu svou výpověď stáhl a prohlásil, že k ní byl donucen mučením elektrickým proudem. To nebránilo soudci v Rostově na Donu, pár kilometrů od ukrajinských hranic, Sencova za jeho „přípravu teroristických akcí“potrestat nejvyšší možnou sazbou dvaceti let. Filmař po vyslechnutí rozsudku zazpíval v soudní síni ukrajinskou národní hymnu.

Jedině dobře

„Nestojím o výměnu. Už jsem se rozhodl, a přemýšlel jsem o tom dlouho. Jsem člověk, který dotahuje věci do konce,“nechal se Sencov slyšet na začátku letošního června, ve videorozhovoru s Xenijí Sobčakovou, televizní moderátorkou a toho času už neúspěšnou kandidátkou na ruskou prezidentskou funkci. V tu dobu Sencov dva týdny držel protestní hladovku, jejíž konec podmiňoval propuštěním nikoli sebe, ale šedesáti čtyř dalších ukrajinských občanů, které ruské úřady ve svých vězeních drží a jsou všeobecně považováni za politické vězně.

Hladovku začal v promyšlený čas, a to ze dvou důvodů. Mezi všemi ukrajinskými politickými vězni v Rusku měl díky své profesi štěstí, že přitahoval mezinárodní pozornost. V květnu 2016 Rusko vyměnilo s Ukrajinou za dva členy ruské vojenské rozvědky vojenskou pilotku Nadiju Savčenko – ruská armáda ji unesla z ukrajinského území a soud ji následně odsoudil za domnělou účast na vraždě dvou ruských reportérů. Sencov po propuštění pilotky převzal štafetu nejslavnějšího ruského rukojmí, ale koloběh oficiálních nót i pravidelných protestů po celém světě za jeho propuštění neměl žádný efekt. V Rusku se zároveň chystal fotbalový šampionát, kterým chtěl prezident Putin předvést světu svůj stát jako přátelskou a schopnou zemi. „Pokud umřu před mistrovstvím nebo v jeho průběhu, jedině dobře. Vyvolá to pozornost,“řekl tehdy Sencov svému právníkovi Dinzemu.

Sencov se mistrovství dožil, hladovku držel v jeho průběhu a pak ještě dva a půl měsíce. Svého cíle – zatím – nedosáhl. Ruský prezident Putin v průběhu Sencovova protestu pouze řekl, že „hovořit o výměnách je velmi předčasné“, a později Sencovovi nepřímo nabídl, že pokud chce na svobodu, musí ho osobně požádat o milost. To vězněný filmař nezamýšlí.

Hladovku ukončil 6. října, protože, jak – opět přes svého právníka – oznámil, hrozila mu nucená výživa. Zprávy o Sencovově zdravotním stavu není možné ověřit, znají ho pouze lékaři v labytnanžském vězení a ruské úřady. Jeho příbuzní, právník Dinze a ruští lidskoprávní aktivisté, kteří se čas od času se Sencovem dostanou do kontaktu, se shodují, že je vážný. Pětiměsíční hladovění „poškodilo skoro všechny jeho orgány“, oznámila v polovině října Sencovova sestřenice a novinářka Natalija Kaplan. Dodala, že návrat z hladovění je tak složitý a rizikový proces, že jej na kost vyhublý Sencov nemusí přežít. Koncem minulého týdne přišla pozitivnější zpráva. Známý ruský aktivista Nikolaj Ščur dostal od Sencova, se kterým je v kontaktu, nový dopis. „Výsledky testů nejsou nic moc, ale lepší než dřív,“píše v něm prý Sencov. „Takže se o mě moc nestrachuj. Přežil jsem to.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.