B

Respekt - - Anketa -

razílie se od dob olympiády v Riu de Janeiru, kdy se o téhle největší latinskoamerické zemi psalo horem dolem, opět ocitla na stránkách světových deníků. Všichni teď analyzují výsledky prezidentských voleb a svět se obává nejen hrozícího nebezpečí vojenské diktatury, ale i dalšího kácení amazonského pralesa, po němž prahne nový brazilský prezident. Brazilci jsou tak opět za ničitele planety, které svět musí kárat nebo na ně s obavou dohlížet.

Zejména Evropané to dělají s gustem, protože prvotní pralesy si v Evropě sami vykáceli už někdy ve 13. století a je dobré poučit ostatní z vlastních chyb. Každopádně jsou Brazilci, kteří nevolili Jaira Bolsonara a obávají se stejných věcí jako Evropané, dnes v menšině. Alespoň jedna pozitivní environmentální zpráva z Brazílie se ale dá bez debat napsat. Na jižní pobřeží připluly velryby a letos je jich více než v minulých letech. A Brazilci své velryby milují nezávisle na tom, jestli volili kandidáta levice, nebo pravice.

Každý rok jich do malého surfařského městečka Garopaby na jihu Brazílie připlouvají někdy desítky, někdy i dvě stovky. Jde o velryby jižní (Eubalaena australis) a do zdejších vod se vypravily, aby tady porodily mláďata a v mělkých, teplých zátočinách, kterým se říká „velrybí jesle“, je naučily dýchat a plavat. Matky a mláďata společně poctivě každý den trénují na zpáteční cestu do Antarktidy, kde na ně čekají samci, ale i harpuny japonských velrybářů. V teplých brazilských vodách se zdrží asi pět měsíců, než se opět ponoří do ledových arktických vod.

Ze hřbetů písečných dun u pláží se dají i bez dalekohledu pozorovat jejich nesmírná těla porostlá bílými parazitujícími korýši. Pohybují se tak pomalu, temná váha je tak blízko a jejich dávné a tajemné rozhodnutí vrátit se ze souše nazpět do vody, do klidu oceánů je najednou pochopitelné. Když jsem se je v podvečerním mořském světle snažila zahlédnout, zažívala jsem to, co možná zažívají věřící na mši. Velebný klid. Velrybí síla byla tak blízko, síla, která je zapotřebí k několikaměsíční cestě nazpět do Antarktidy, a zároveň křehkost vydaná napospas japonským, norským či ruským harpunám.

Letos japonští velrybáři argumentují tím, že se velrybám narodil dostatek mláďat a je možné velrybí jatka povolit už v brazilských vodách. Proti tomu se postavila v září tzv. florianópoliská deklarace, která má velrybám zaručit bezpečné proplouvání brazilskou částí Atlantického oceánu a brání jejich práva na život. Proti deklaraci protestovaly Japonsko, Rusko, Island a Norsko. Japonsko argumentovalo tím, že lidé v minulém století sice vybili téměř tři miliony velryb, ale dnes se jejich počty opět obnovují, a není tedy důvod, proč nepovolit „udržitelný lov“.

V Brazílii je lov velryb a delfínů zakázán od roku 1987 a Brazilci dlouhodobě usilují o to, aby se počty velryb vrátily na úroveň před industriální érou. V Garopabě nebylo letos poprvé povoleno ani pozorování velryb z malých turistických lodí. Kdo chtěl zahlédnout jejich mohutné plynutí pobřežní vodou, musel vyšplhat na duny a ujít několik kilometrů po pláži, aby je zahlédl. Lidé a místní turističtí průvodci si přes WhatsApp posílali přesnou polohu jednotlivých velrybích matek a jejich potomstva a fotky vydechovaných gejzírů nad hladinou. Na moře disciplinovaně nevyjela ani jedna loďka, která by velryby rušila, a všichni šlapali spořádaně pěšky po pláži. Ve večerním světle to byl hezký pohled – korzující suchozemci s úctou přikládali k očím dalekohledy a stačilo jim vědomí velebné velrybí přítomnosti.

Modlím se, aby alespoň ty velryby, které jsem zahlédla a stačila se s nimi letmo, pohledem potkat, ve zdraví přežily i cestu mimo brazilské vody. Možná se jednou, tak jako se rozhodly opustit souš, rozhodnou opustit i oceány a vydají se rovnou někam do vesmíru. Chtěla bych, aby se jejich velebné stíny míhaly pod hladinou nebo ve stratosféře další tisíce let. Aby nás, naše harpuny a naše vybrané restaurace s exotickými jídly všechny velryby přežily.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.