Překvapivý obrat

Respekt - - Fokus O Kom Se Mluví - Www.resPekt.cz/audio

Vpohledu do očí gorily je více významu a vzájemného porozumění než u jakéhokoli jiného zvířete, se kterým jsem se kdy setkal. Pokud by byla možnost uniknout z lidské existence a na chvilku žít ve světě jiných bytostí, pak by to byl svět goril.“Tohle vyznání pronesl před čtyřiceti lety režisér přírodovědných filmů David Attenborough v televizním pořadu Život na Zemi britské stanice BBC. Záběry, na nichž filmař leží na hromadě bambusového listí obklopen gorilí rodinou v horském pralese v africké Rwandě a nevěřícně se směje tomu, že ho tito tvorové přijali mezi sebe, dnes patří mezi obrazové legendy.

V roce 1979, kdy byl film odvysílán, horských goril na Zemi zbývalo jen pár stovek a každým rokem se jejich počet snižoval kvůli pytláctví. Znalci situace tehdy předpovídali, že úctyhodní tvorové do konce tisíciletí vyhynou. Díky mimořádnému nasazení ochránců přírody a přístupu vlád několika afrických zemí se však vymírání podařilo zastavit a goril začalo přibývat. V polovině letošního listopadu Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) oficiálně oznámil, že populace horských goril překročila tisíc kusů, a svaz proto tento druh přesouvá z kategorie „kriticky ohrožených“do „ohrožených“. Ještě před deseti lety přitom veškerá populace horských goril čítala 680 kusů. V nynějším světě, kdy je téměř třetina živočišných druhů ohrožena vyhynutím a denně čteme novinky o devastaci planety, působí podobné zprávy jako vzácná vzpruha. Téměř transcendentální pocit vzájemného spojení, který popisoval Attenborough, není při setkáních s horskými gorilami ničím výjimečným. Zažila ho i žena, která v záchraně těchto velkých primátů sehrála klíčovou roli. Americká bioložka Dian Fossey se s horskými gorilami poprvé setkala v roce 1963 během svého výletu po Africe. Setkání na ni udělalo tak silný dojem, že jejich studiu zasvětila celý život. Po vzoru Jane Goodall, která se v Keni rozhodla žít mezi šimpanzi, aby opravdu pochopila jejich způsob života, si i Fossey postavila dům přímo v srdci horského pralesa v rezervaci Virunga ve Rwandě, kde žije největší populace jejích milovaných zvířat (další obývají sousední Ugandu a Demokratickou republiku Kongo).

Gorily se jí nejdřív bály. Často přicházely do styku s pytláky a s lidmi měly špatné zkušenosti. Mladá vědkyně je musela přesvědčit, že je neohrožuje. Nejdřív se k nim nepřibližovala, pouze chodila po lese, a když věděla, že ji gorily sledují, vyvolávala v nich zvědavost. Napodobovala jejich pohyby a gesta, šplhala po stromech, okusovala divoce rostoucí řapíkatý celer. Gorily se pomalu osmělily a postupem času ji přijaly mezi sebe. Fossey byla první, kdo začal gorily sčítat a také neúnavně bojovat za jejich 30 ochranu před lovci. Do Rwandy zvala lidi jako Attenborough, kteří její práci i „její“zvířata popularizovali u bohatého západního publika (nejznámějším dílem o životě Dian Fossey byl film Gorily v mlze se Sigourney Weaver v hlavní roli, nazvaný podle její slavné knihy).

Ze štědrých darů vybraných na záchranu goril po celém světě se ve Rwandě podařilo vybudovat nevládní organizaci, jejíž pracovníci denně pročesávali strmé svahy parku Virunga, chránili gorily před pytláky a odstraňovali nalíčená oka. Radikální ochránkyně Dian Fossey si svou prací nadělala hodně nepřátel a v roce 1985 byla brutálně zavražděna ve svém lesním domku. Zločin nebyl nikdy objasněn, neziskovka Dian Fossey Gorilla Fund ale přežila a dodnes má na starost ochranu parku Virunga. Potenciál goril si postupně uvědomila také rwandská vláda, která stanovila nedotknutelné hranice národního parku a pytláctví začala přísně trestat. Pro místní ekonomiku se gorilí turistika stala důležitým odvětvím, které zaměstnává tisíce lidí. Návštěvník dnes zaplatí za hodinovou procházku ke gorilám 1500 dolarů. Časy, kdy se lidé s gorilami mazlili jako Attenborough, jsou však pryč. Turisté se k primátům nesmějí přiblížit, aby je nenakazili banálními potížemi jako rýma či kašel, na které jsou gorily mimořádně citlivé.

Český parazitolog David Modrý navštívil mlžné hory rezervace Virunga celkem dvakrát – naposled letos v květnu –, aby zkoumal právě zmíněnou náchylnost goril k přenosným chorobám. „Pro mě jsou důkazem, že když se na ochranu zvířat najde prostor a peníze, může být úspěšná,“hodnotí zlom ve vývoji Modrý. Takových příkladů vidí biolog po světě více – například návrat rysa do Česka. Parazitolog ale neví, jak dlouho může goril na omezeném prostoru parku přibývat. „Populace se blíží k horní hranici únosnosti ekosystému. Mezi ochranáři se začíná opatrně mluvit o tom, kolik goril ve Virunze skutečně může žít. Za patnáct let se bude řešit problém, co s nimi,“upozorňuje Modrý na dříve nečekané souvislosti.

Úspěšná záchrana goril podle něho ukazuje složitost ochrany přírody v přelidněném světě, z něhož zmizela volná příroda. „Dosud to byl čistě radostný příběh. Budoucnost ale přinese složité otázky, manažerské i filozofické,“dodává. Rozšířit park prý možné nebude, protože hned za zdmi začínají bramborová pole místních zemědělců. Další volné rezervace v zemi nejsou. Řešením je antikoncepce, která se běžně používá v zoologických zahradách (radikálnější přístup navrhuje gorily rovnou likvidovat). „Jenže vysvětlit někomu, kdo posílá peníze na gorilí mláďata, že další už nebudou, bude nesmírně těžké,“naznačuje budoucnost vědec.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.