Živý případ

Respekt - - Fokus Kontext - Www.resPekt.cz/audio

ský. Právní kancelář, v níž pracoval, Hudečkovi a spol. schválila jako právně průchozí možnost vyhnout se výběrovému řízení.

I když Labský u soudu podpořil Hudečkovu verzi, že zakázka nešla udělat jinak, soudce Sotolář jeho slova přenesl do písemného vyhotovení rozsudku jinak. V jeho interpretaci z nich vyplývá, že politici jednali nerozvážně. „Svědek si totiž nedokázal vybavit ani to, zda byly v daném případě v jeho přítomnosti vůbec probírány podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění,“shrnul výpověď Labského Sotolář.

Další svědkyně Radka Šimková, rovněž zaměstnankyně zmíněné právní kanceláře, soudu řekla, že s kolegy opakovaně řešila pro magistrát způsob zadání zakázky a vždy došli k závěru, že řádný tendr není možný. Upozornila také, že město bylo vázané původně špatně nastavenou smlouvou jeho předchůdců s firmou Haguess. „Já jsem pořád toho názoru, že když si analyzuji tu smlouvu, tak to opravdu byla správná volba v té situaci,“sdělila soudu Šimková.

Soudce Sotolář její výpověď shrnul tak, že si „právní důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění nevybavila“. Když se později u soudu rozebíralo, zda šlo vyřešit problém jinak, například že by část systému pod sebe převzal od firmy Haguess pražský dopravní podnik, uvedl jeho zástupce Vladimír Pospíšil, že ano. Hned ale zpochybnil, že to bylo v danou chvíli ze strany dopravního podniku proveditelné.

„Podmínkou bylo, abychom k tomu dostali dokumentaci. Tu si ale Haguess chránil. My jsme byli technicky schopni to převzít, ale prakticky o tom systému nikdo nic nevěděl,“sdělil soudu Pospíšil. Soud z toho vyvodil, že Pospíšil tvrdí, že dopravní podnik byl schopen závazky převzít. Vrchní soud soudci Sotolářovi vytkl i další dezinterpretace, na základě studia všech výpovědí dospěl k tomu, že „jejich význam byl interpretován soudcem v rozporu s jejich skutečným obsahem“.

Většina tehdejších médií psala, že nic nenasvědčuje tomu, že by se politici chtěli na celé patálii s Opencard osobně obohatit. Vesměs se mělo za to, že jejich pochybení je spíše ve formální rovině. Politici opakovali, že to na ně někdo ušil, kdo, již nespecifikovali. Hudeček se uzavřel více do sebe, cítí nespravedlnost. Proč ke všem naznačeným posunům došlo, vrchní soud neřešil. Odvolací soud vždy zkoumá jen to, zda prvoinstanční úřad postupoval formálně i procesně správně. Po motivech se na tomto poli jednoduše nepátrá. Odvolací soudy v Česku rozsudky často vracejí zpátky, ale případ Opencard je v jistém smyslu unikátní: to, že by se případ vracel na start kvůli manipulacím ve výpovědích, se moc často nestává.

Co vedlo před třemi lety soudce Sotoláře k významovým posunům, které umožnily odsouzení Hudečka a dalších, není jasné. „Předseda senátu se nebude v tuto chvíli vyjadřovat k rozhodnutí vrchního soudu. Vše potřebné zazní v jednací síni při hlavním líčení a podrobně se soudce vyjádří ve svém rozhodnutí,“tlumočí jeho stanovisko mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci. „Je to živá věc, soudce to bude znovu řešit. Mně nepřísluší do toho vstupovat,“komentuje výtky vyšší instance vůči svému podřízenému předseda městského soudu Libor Vávra. Předseda soudu má možnost v závažných případech podání kárné žaloby, o tom ale Vávra neuvažuje.

„Podávat ji na jiné hodnocení důkazů je pro mě silná káva,“říká Vávra s tím, že by to mohl udělat jedině tehdy, kdyby zjistil, že dotyčný soudce trpí nějakou duševní poruchou či jednal úmyslně, například za úplatu. „Jak znám soudce Sotoláře čtvrt století, on to tak nepochybně viděl,“říká Vávra. Podobně zdrženlivý je i šéf rezortu spravedlnosti. „Jako ministr nemůžu vstupovat do živých kauz,“říká Jan Kněžínek. Jeho úřad nicméně ve věci Opencard v minulosti konstatoval, že policie si nechala vypracovat „nevěrohodný“znalecký posudek od společnosti Česká znalecká, který ukazoval na údajné chyby politiků.

Statistiky o tom, jak často soudy vracejí odsuzující rozsudek kvůli dezinterpretacím výpovědí, proč k tomu dochází a zda někdo přemýšlí o možnostech, jak taková selhání co nejvíce omezit, ministerstvo nevede. A nedebatuje se o tom ani uvnitř justice samotné. „Analýzy k tomu nejsou, systémově to nikdo nesleduje,“říká dlouholetý bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Soudce Sotolář nařídil nové projednávání případu od 17. prosince. Vedle výtek mu dal vrchní soud nepřímo – aniž by předjímal jeho další postup – vodítko, jak postupovat. Městský soud by podle něj neměl opominout úvahy o paragrafu upravujícím v trestním zákoníku jednání v krajní nouzi, respektive zvážit, zda závěrům o vině nebrání trestní řád. A to konkrétně v tom bodě, kde se píše, že trestní odpovědnost pachatele lze uplatňovat „jen v případech společensky škodlivých“.

Další na tahu je nyní soudce Sotolář, když u něj opět neuspějí, chtějí se Hudeček a Vorlíčková znovu odvolat. Kdyby ani potom městský soud nerespektoval výtky nadřízené instance, mohl by být soudce Sotolář vyměněn. „Na obranu využijeme všechny právní prostředky, které máme,“říká Eva Vorlíčková. Ona i exprimátor Hudeček dnes kvůli táhnoucímu se soudnímu řízení dluží svým právníkům stotisícové částky. Kdyby nakonec vyhráli, uhradil by je stát. Politici by pak mohli ministerstvo spravedlnosti žalovat za způsobenou škodu, pokud by se jim podařilo dokázat, že jim v důsledku soudního jednání ušla mzda nebo jim byla způsobena nějaká jiná újma.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.