Záchrana systému

Respekt - - Fokus Kontext - Www.resPekt.cz/audio

S odstupem času se zdají až absurdní tehdejší úvahy velké části redakcí, vydavatelů, ale i expertů. Všem bylo jasné, že se něco mění, ale jak dramatická změna bude, odhadl jen málokdo. Rusbridger popisuje, jak se v redakci nejdříve s nadšením dívali na to, jak rychle rostou návštěvníci jejich nových stránek, ale nadšení brzy vystřídala otázka: Jak z webu dostat peníze? Jenže ani to nebyl konec, brzy se totiž otázka otočila: Jak zabránit tomu, aby nám web bral peníze?

Pokud přeskočíme v čase, tak v roce 2014, jak uvádí Rusbridger, kupovalo například The Telegraph o polovinu méně lidí než před dvanácti lety. The Guardian klesal podobně rychle, kolem osmi procent každý rok. Lidé odcházeli na web, kde zprávy i texty byly k mání hned a zadarmo. Ale problém nebyl jen u čtenářů.

Například internetové stránky nabízející inzerci všeho druhu sebraly papírovým novinám příjem, protože lidé, kteří chtěli něco prodat, už nemuseli platit za prostor v novinách. A to je řeč o drobných inzerentech. Brzy se však téma začalo týkat i těch velkých. Vždy kdy už se zdálo, že na to v Guardianu nějak přišli, dorazila další pohroma. Za tu největší a nejradikálnější pak považuje nástup Facebooku a Googlu, které spolkly obrovské množství inzerce (děje se to i v Česku, kde je navíc ještě velmi silný Seznam.cz) a navíc se staly šiřiteli dezinformací a lží.

The Guardian se tak ocitl v absurdní situaci. Návštěvnost jeho webu dosahovala rekordních čísel – jak bylo řečeno, předběhl i The New York Times –, ale příjmy klesaly (stejně jako prodej papírového vydání).

The Guardian má obrovskou výhodu v tom, že díky dobrým investicím v minulosti disponuje obrovským majetkem, který umožňuje sanovat ztráty, ale to neřeší problém prodělečných novin. Když Rusbridger odešel, byla redakce ve ztrátě, která v následujících letech ještě rostla. Muselo dojít ke škrtům, které sice pomohly ekonomicky, ale zároveň kvůli tomu výrazně klesla návštěvnost webových stránek. Redakce tak na stránkách vyzývá čtenáře, aby na kvalitní novinařinu přispěli. Vyslyšelo je na 800 tisíc lidí. Jak to bude fungovat, zatím není jisté. Co však jisté je, že budoucnost médií mají v rukou čtenáři. Může se to zdát samozřejmé, ale tak to po většinu času existence médií nebylo. Výroba novin a vůbec periodického tisku je tak drahá, že bez inzerce by si je, řečeno Rusbridgerovými slovy, čtenáři nemohli dovolit. Jenže inzerce je stále méně. Pokud tedy veřejnost nevstoupí do mediálního světa svojí investicí za předplatné či nákup na stánku, média přestanou existovat. Podle Rusbridgera by to byl konec svobodné společnosti, vidí novináře jako včely, které mají být indikátorem a současně podmínkou zdravého prostředí, když vymřou, systém zanikne.

Jak je i z rozhovoru na další straně patrné, bývalý šéfredaktor vidí situaci nadějně. Společnost si podle něj novináře najde. Ti však na oplátku musí nabízet co nejlepší obsah. S tím lze souhlasit, ale je tu pořád otázka, co je dřív, a sice jak zajistit ten kvalitní obsah v tak špatných ekonomických podmínkách? Nicméně dobrodružství zatím pokračuje.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.