Jára Cimrman v Amazonii

Respekt - - Anketa - TomአnídR Autor je novinář, dlouhodobě pobývá v Latinské Americe.

Na bronzovou bustu vousatého jezuity dopadají kapky svěcené vody. Poté hlavní náměstí peruánského Yurimaguasu pod vedením místního kněze společně drmolí Otčenáš. Žehnají tak soše zakladatele svého města. Jmenoval se Samuel Fritz a do Amazonie jako misionář svého řádu přišel z Trutnova. Před 333 lety.

Během čtyř desítek let pobytu v jihoamerických tropech dokázal neuvěřitelné věci. Nejspíše jako vůbec první Evropan zdolal Amazonku v obou směrech. Neměl k dispozici nic jiného než ze stromu vytesaná pádla a kánoe, které tamní obyvatelé dodnes běžně užívají.

Své cesty si Fritz (9. dubna 1654– 20. března 1725) poctivě zaznamenával, takže pomocí primitivních prostředků dokázal vyhotovit první přesnou mapu Amazonky včetně různých přítoků, která byla využívána po celé 18. století. Kartografové dodnes obdivují, že se na zhruba sedm tisíc kilometrů dlouhém veletoku „sekl“jen o 100 kilometrů. Jako první se pokusil o určení pramene největší řeky světa, který mylně zasadil do výšky 3850 metrů k jezeru Lauricocha v peruánských Andách.

Jenže objevitelství dělal na vedlejší úvazek ke své hlavní práci, což bylo obracení amazonských obyvatel ke křesťanství. I při tom si počínal velice úspěšně. V Amazonii založil několik desítek osad, kam koncentroval nové věřící z různých etnik. Jako etnolog zapisoval jejich zvyky včetně šamanského léčení a jako lingvista se uplatnil při vytváření slovníků jejich jazyků. Indiány bránil božím slovem proti portugalským dobyvatelům, kteří do hloubi pralesa podnikali výpravy, aby z domorodců nadělali otroky. Přes své nadřízené se obracel na portugalského vládce, aby respektoval mezinárodní smlouvy, podle nichž mělo být amazonské vnitrozemí pod správou španělského krále. Když to nepomohlo, celý kmen (tedy nejméně stovky lidí) v roce 1709 přesídlil o stovky kilometrů dále na západ. Konkrétně tam, kde se dnes na levém břehu řeky Huallagy roztahuje šedesátitisícové město Yurimaguas.

Kromě toho se zručně oháněl sekyrkou, což se kromě loďařství hodilo i při výstavbě kostelů a vybavování jejich interiérů oltáři a soškami světců. V jednom z mnoha rozhovorů, které jsem o Fritzovi vedl s jezuity, historiky i hydrology, padne také neověřená možnost, že to byl právě Trutnovan Fritz, kdo jako první na jihoamerický kontinent dovezl housle.

Byl to prostě Jára Cimrman své doby. Na rozdíl od fiktivního velikána skutečně existoval, ač ho bohužel naše národní paměť důsledně ignoruje. Nicméně s Cimrmanem má mnoho společného. Třeba to, že oba dříve uměli německy než česky, protože jezuita byl etnický Němec. Kromě toho ani u jednoho neznáme jejich podobu.

Na Plaza de Armas v Yurimaguasu, kde dělníci podstavec pod bustou dokončovali po peruánsku ještě v noci před ceremonií, Fritz vyhlíží přísně jako generál. Autor Camulfo Vivanco obyčejně totiž tvoří sochy hrdinům peruánské armády. Velvyslanec v Peru Pavel Bechný, hlavní česká hybná síla stojící za vztyčením Fritzovy busty, rozvažoval, že by pomník mohl mít podobu reprodukce jeho slavné mapy. Ale to se nezamlouvalo představitelům amazonského města. Takže si řekl: „Nakonec proč ne. Bude to prostě Fritz, jak si ho představují Peruánci.“

Mimochodem, při zpětném formování jeho tváře nemohou pomoci ani archeologové. Fritzův hrob v odlehlém městečku Jeberos byl otevřen čtyři desítky let po jeho smrti. Ale z Fritze rozkladným vlivem tropické přírody zbyly jen podrážky jeho bot. Cimrmanologové by to lépe nevymysleli.

Jak muže s tak barvitým osudem dostat do povědomí české veřejnosti? Jakýkoli článek napsaný do českých tiskovin bude jen plivnutí do Amazonky. Od pouličního prodejce si nechám ugrilovat banán a přes chuchvalec balonků v podobě Mickey Mouse, mimoňů, Máši a dalších globálních ikon dětského světa hledím na Frtizovu bustu. Říkám si v tu chvíli, že je potřeba udělat pořádný film o tom, jak misionář z Trutnova organizuje před dobyvačnými Portugalci stěhování celého indiánského kmene pomocí kánoí o stovky kilometrů dál proti proudu Amazonky. Fritzova představitele ve stařeckém věku musí hrát Zdeněk Svěrák. V něm by se fiktivní i reálný Jára Cimrman ideálně propojili.

Fantazírování nad obsazením bijáku mi kazí jen vzpomínka na úžasný film Mise, který v roce 1986 získal Zlatou palmu v Cannes. V něm se jezuitští misionáři snažili ochránit svoje svěřence před evropskými kořistníky. Muže v sutaně hrály hollywoodské hvězdy Robert De Niro, Jeremy Irons a Liam Neeson. Českým Járům Cimrmanům globální slávu vždycky někdo vyfoukne. Aspoň že v Yurimaguasu už má Samuel Fritz svoje jisté.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.