Přiznat si pravdu

Čtvrtstoletí klimatických jednání dospělo do finále, zbývá začít snižovat emise

Respekt - - Obsah - martin Uhlíř

Na konci debaty o globálním oteplování, jež probíhala nedávno v polských Katovicích v rámci klimatického summitu OSN, poznamenal jeden z účastníků, že měl chuť zeptat se publika, kolik z přítomných nejí maso, nelétá často letadlem a nejezdí autem. Nezeptal se, a tak odpověď neznáme. Můžeme si ale vsadit, že les rukou by se nezvedl, přihlásit by se ostatně nemohl ani autor komentáře. Přesto se v nejbližších letech může ukázat, jak moc tahle nepříjemná otázka míří k jádru věci.

Nejde jen o korály

Globální klimatická jednání probíhají již od poloviny devadesátých let. I díky nim si svět stále jasněji uvědomuje, že změna klimatu může během docela krátkého času znamenat konec civilizace, jak ji známe. Přesto se věci hýbou hlemýždím tempem. Na jednu stranu je skvělé, že v dobách populistických vůdců, jako je Donald Trump nebo nový brazilský prezident Jair Bolsonaro, se vyjednávání nerozpadla a že summit v Katovicích dokázal stanovit jednotná pravidla, jak naplňovat tři roky starou klimatickou dohodu z Paříže. Na druhou stranu závazky, které státy v rámci pařížské dohody zatím přijaly, ani zdaleka nestačí a klimatické katastrofě nezabrání.

Vnucují se proto nepříjemné otázky: co když celé to čtvrtstoletí jednání bylo jen kouřovou clonou zakrývající nechuť civilizace skutečně radikálně otočit kormidlo a obejít se bez fosilních paliv, která jsou motorem ekonomického růstu již od dob průmyslové revoluce? Opravdu se země jako Spojené státy, Čína, Austrálie, Polsko či Turecko vzdají uhlí, jehož zásoby mají na desítky a stovky let? Skutečně je Rusko ochotno smířit se s koncem ropy a plynu? Nebo sice začneme vyrábět více energie ze slunce a větru, zároveň však rychle bohatnoucí svět postupně spálí a zužitkuje i všechno ostatní, co má k dispozici?

Nedávná zpráva UNEP, Programu OSN pro životní prostředí, je tristní: Pokud chceme zabránit velmi nepříjemným důsledkům klimatických změn, třeba roztátí grónského ledovce nebo vyhynutí korálů, musí celosvětové emise skleníkových plynů nejpozději od roku 2020 začít klesat a o dekádu později být o více než polovinu nižší než dnes. Místo toho jsme svědky přesně opačného trendu: po krátkém období stagnace emise opět rostou a podle UNEP se růst nezastaví ani do roku 2030, což povede ke katastrofálnímu oteplení. Už nepůjde jen o korály, ale o to, jestli dokážeme v čím dál nepředvídatelnějším světě zajistit dost potravin a také přežití stovek milionů lidí z nejpostiženějších oblastí.

Bude to drahé

Pokud by se tomu civilizace chtěla vyhnout, musela by si přiznat, že aktuálně není nic důležitějšího než skončit do poloviny století s fosilními palivy. V Evropě by to znamenalo další výrazná opatření nad rámec těch, s nimiž členské státy již souhlasily: Rychlé zavedení nových daní či jiných poplatků, které by dále zdražily vypouštění uhlíku do ovzduší a tím nejspíš i elektřinu. Nákladnou izolaci starých domů, jejichž obyvatelé často nejsou moc bohatí a klima je nezajímá, a přísnější předpisy pro domy nové. Přechod na zatím pořád ještě drahé elektromobily. Budování solárních a větrných elektráren a nových rozvodných sítí. Vysazování plodin schopných odčerpávat uhlík z atmosféry a mnoho dalších opatření.

To všechno je potřeba začít dělat najednou a hned, ne postupně. Pro Česko to například znamená, že by mělo uzavřít všechny své tepelné elektrárny nejlépe už do roku 2030. Ve skutečnosti plánujeme vyrábět z uhlí ještě o dekádu později až pětinu elektřiny. Nebo jiný příklad – odpor se u nás zvedá i proti relativně mírnému zpřísnění emisních limitů pro auta, které nedávno odsouhlasila Evropská unie. Ocitáme se tak v roli nájemníků, kteří místo aby začali chystat přestavbu celého hroutícího se domu, nepřestávají vést hádky o výměně lustru v předsíni.

Nemá přitom smysl se tvářit, že změny vyjdou lacino. Evropskou unii může „přestavba domu“stát 150–300 miliard eur ročně. Investice by měly vrcholit kolem roku 2040 a dosáhnout až dvou procent evropského HDP. Peníze se společnosti časem vrátí, zvýšené počáteční výdaje ale pocítíme všichni – jako daňoví poplatníci, spotřebitelé energií, zákazníci supermarketů, konzumenti masa, které má obrovskou uhlíkovou stopu.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.