Podřízni kuře, vyděsíš opici

Vztahy s Čínou už definitivně nelze považovat jenom za obchodní příležitost

Respekt - - Obsah - Jiří Sobota

První den loňského prosince byla v Kanadě zatčena paní Meng Wan-čou, finanční ředitelka čínské firmy Huawei. K zatčení došlo na základě žádosti Washingtonu, Spojené státy vysoce postavenou manažerku klíčové firmy podezírají z obcházení sankcí proti Íránu.

Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Huawei je sice nominálně soukromá firma, je ale nepředstavitelné, aby tak významná čínská telekomunikační společnost fungovala bez dozoru čínské vlády a komunistické strany. Desátého prosince tak byli v Číně zatčeni dva kanadští občané, Michael Kovrig a Michael Spavor, bývalý diplomat a podnikatel. Oba muži jsou obviněni ze špionáže a ve vazbě se s nimi zacházelo podle čínských zvyklostí: byli dlouze vyslýcháni, dlouho se nacházeli v izolaci a bez kontaktu s kanadským zastupitelstvím i s rodinami.

Číňané tlak v následujících dnech stupňovali, v jednu chvíli bylo v Číně zadržováno třináct kanadských občanů, většina z nich však byla propuštěna. Paní Meng byla mezitím v Kanadě po slyšení za přítomnosti svých právníků propuštěna na kauci a nyní se nachází pod stálým dozorem kanadských úřadů. Před soudem se má objevit znovu 6. února, Spojené státy musí o její vydání oficiálně požádat do konce ledna.

Změna

Hra je tedy rozehrána, Kanada se zdá být chycená v křížové palbě mezi Spojenými státy a Čínou. Útočit na Ottawu je v tuto chvíli pro Peking jednodušší než jít do přímého střetu s USA. Bývalý kanadský velvyslanec v Číně postup Pekingu v týdeníku The Economist popsal jako prověřenou taktiku, které se na Východě říká „podřízni kuře, vyděsíš opici“. Kuře je v tomto případě Kanada, opice sídlí ve Washingtonu.

Dění je nutné vnímat v širším kontextu konfliktu, který se otevírá mezi USA a Čínou. Trumpova administrativa v podstatě otevřela s Čínou zásadní obchodní spor, když hrozí uvalením tarifů v hodnotě stovek miliard dolarů. Mezi první a druhou největší ekonomikou světa v tuto chvíli panuje příměří dohodnuté na schůzce obou prezidentů USA a Číny v Buenos Aires, vše se ale pravděpodobně znovu vyhrotí na začátku března, kdy klid zbraní končí.

Obchodní válka je nicméně součástí hlubšího konfliktu. USA změnily zásadně postoj k Číně, v podstatě dávají najevo, že ztratily naději v transformaci země v odpovědného hráče na světové scéně. Doby, kdy se čínský ekonomický vzestup oslavoval jako nezbytný předstupeň transformace země směrem k otevřené společnosti, jsou dávno pryč. Dnes je naopak hospodářská moc Číny včetně schopnosti disponovat klíčovými technologiemi vnímána jako mocenský nástroj autoritářského, demokratické společnosti nepřátelského režimu, kterému je potřeba čelit.

Názorová změna přitom není spojena pouze se současným americkým prezidentem Trumpem, postoj k Číně otáčel už jeho předchůdce Barack Obama, oba muži se liší především v taktice. Jestli nyní ve Washingtonu panuje na něčem shoda mezi republikány a demokraty, je to právě Čína vnímaná nově jako strategický protivník Spojených států. Ostatně třeba i velký kritik Trumpovy zahraniční politiky, Fareed Zakaria, také na stránkách Respektu opakovaně píše, že ve věci tvrdého postupu Trumpa proti Pekingu s prezidentem souhlasí.

Správná strana

Není úplně jasné, jakou podobu soupeření mezi USA a Čínou nakonec získá. Existují katastrofické scénáře předvídající válečný konflikt, existuje vize novodobé „studené války“i optimističtější představy o jakémsi hašteřivém spolužití zbaveném jakýchkoli iluzí a provázeném nejvyšší opatrností. Ve světě se v každém případě formují bloky budoucích spojenců.

Kanada zjevně nemá problém rozhodnout se, na které straně stojí. Za pozornost jistě stojí, že koncem minulého týdne se okolo Huaweie zatýkalo také v Polsku. Doby, kdy bylo vztahy s Čínou možné líčit jednoduše jako „obchodní příležitosti“, jsou definitivně pryč. Zdá se téměř nadbytečné opakovat, na které straně by Česko ve svém vlastním zájmu mělo stát.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.