Jako v Číně

Respekt - - Téma -

svůj vzor. Přestože k politicky motivovaným aktům sebeupálení docházelo zřídka i předtím,Thích Quang Dúc zjevně odstartoval jakousi novou éru, která podle všeho trvá dodnes.

Dúc, po kolektivním rozhodnutí tamní buddhistické komunity, protestoval proti tehdejší diktatuře Ngô Dình Diêma podporované Spojenými státy, která ale silně stranila katolické menšině a potlačovala práva většinové buddhistické komunity. Mnich dokázal jako první využít síly hromadných sdělovacích prostředků, když na místo činu pozval zástupce světového tisku. Šokující fotografie hořícího těla usazeného v meditační póze pak obletěly celý svět a Dúcova oběť byla vlastně velmi úspěšná: zažehla sérii dalších „pochodní“včetně jedné mnišky, vyvolala rozsáhlé veřejné demonstrace a změnila zásadně pohled veřejnosti ve Spojených státech na tehdejšího amerického spojence v boji proti severovietnamským komunistům. Když pak diktátor rozjel na podzim čistky proti buddhistickým klášterům, americká administrativa svou podporu stáhla a pomohla proti Diêmovi zorganizovat státní převrat. Při pohledu na statistiky je zjevné, že sebeupalování je v prvé řadě asijská záležitost. V absolutních číslech zemřelo během zmíněných čtyř desetiletí nejvíce Indů, následuje právě Vietnam a Jižní Korea. Při přepočtu na množství obyvatel se k tomuto dramatickému gestu nejčastěji uchylují Kurdové, především kvůli velké sérii sebevražd po zatčení jejich vůdce Abdullaha Öcalana.

Někteří autoři mají za to, že k využití sebevraždy ohněm jako veřejného gesta pootevírá dveře tradice čínského buddhismu a zvyklosti indického hinduismu. Tady je potřeba upozornit, že i v buddhistické kultuře jde o krajně radikální a kontroverzní čin, nicméně už výchozí texty připouštějí možnost sebezničení těla jako součásti duchovní praxe (Buddha v jedné ze súter například velkoryse nabízí své tělo šelmám, což je obraz, který v monoteistických náboženstvích nemá obdobu). Buddhismus také chápe ztotožnění člověka s vlastním tělem i „duší“jako základní omyl, který způsobuje utrpení. Kanadský profesor buddhistických studií James A. Benn ve studii Burning for the Buddha (Hořet pro Buddhu) ukazuje, že „z písemných zdrojů víme o několika stovkách buddhistických mnichů, mnišek i laiků v Číně, kteří od 4. století do dnešních dnů obětovali svá těla z různých důvodů – i když obvykle nikoli jako protest proti státní moci“.

Klíčové je, že v tradici mahájánového buddhismu je cílem snažení nejen vlastní osvícení, ale také pomoc na cestě k osvícení svému okolí. Dramatický akt sebezničení v plamenech může fungovat a také po staletí v krajních případech fungoval právě jako nástroj „probuzení“co nejširšího okolí prostřednictvím aktu vlastního sebeobětování. Thích Quang Dúc podle této interpretace vlastně spojil extrémní nástroj duchovního růstu s politicko-náboženským cílem – připomeňme si, že cílem jeho gesta byla obhajoba práv buddhistické komunity ve Vietnamu (k sérii upálení na protest proti americké přítomnosti ve Vietnamu došlo až o několik let později).

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.