Od monopolu k monopolu

Respekt - - Fokus Kontext -

V obou případech se na finanční injekci pro rodinu Tomanových podílí napůl Evropa a napůl Česko.

Zvlášť druhá zmíněná dotace nás v Evropě staví do špatného světla. Na začátku loňského srpna totiž začalo platit evropské nařízení, které upřesňuje, co to je střet zájmů. Říká, že k němu dochází, je-li „z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, politické nebo národní spřízněnosti, hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkce“. Na Tomana se vztahují „rodinné důvody“, na Babiše především „hospodářský zájem“– právní servis Evropské komise totiž dospěl k tomu, že převodem svého podnikatelského impéria pod svěřenský fond se premiér od Agrofertu neodstřihl, protože je zakladatelem fondu a „jediným obmyšleným“, má tedy zájem, aby firmy v něm prosperovaly (například za první pololetí loňského roku dostal podle povinného prohlášení o příjmech z Agrofertu přes 80 milionů korun).

SZIF ale na evropské nařízení o střetu zájmů nedbal, firmám z Babišova impéria proplatil několik milionů podle starších smluv a pět nových s nimi uzavřel. S firmou Tomanových podepsal výše zmíněnou smlouvu na investice do drůbežářských hal a smlouvu na „stroje pro pneuservis“(dotace přes 850 tisíc) v Zemědělském družstvu Příchovice, kde má rodinná firma významný podíl.

Jak známo, české přehlížení střetu zájmů vygradovalo na konci loňského roku usnesením evropských poslanců, kteří se výraznou většinou (434 ku 64) shodli, že neférové rozdělování peněz je rizikem pro celou Unii, a vyzvali Evropskou komisi, aby pozastavila unijní financování koncernu Agrofert a aby sdělila parlamentu, jaké kroky k nápravě „možného střetu zájmů českého premiéra a ministra zemědělství hodlá podniknout“. Zatímco evropští auditoři se už v Česku začali probírat dotacemi, premiér i ministr trvají na tom, že střet není.

„Osobní setkání v současnosti z časových důvodů není možné,“píše mluvčí ministra Tomana Vojtěch Bílý. „Pan ministr nepřipouští jakýkoli střet zájmů, jak ukázala i interní právní analýza státního zemědělského a intervenčního fondu.“Podle analýzy fondu „premiér ani ministr zemědělství nerozhodují o poskytnutí konkrétních dotací, nemohou jakkoli ovlivnit jejich přidělování a osobně se nepodílejí ani na jejich kontrole“.

V tom má státní fond bezesporu pravdu, premiér ani ministr se samozřejmě neprobírají kolonku po kolonce stohy žádostí o dotaci. Jejich role je mnohem podstatnější, strategická. Určují, jestli budeme víc podporovat malé farmáře, nebo podnikatelské kolosy, krávy na pastvě, či slepice v halách. A tím ovlivňují nejen toky peněz, ale také podobu zdejšího zemědělství a venkova vůbec. Jako příklad můžeme vzít právě drůbežářství, které je ministru zemědělství i premiérovi blízké. Rodina Tomanových měla na drůbežářské startovní čáře obrovskou výhodu. Otec současného ministra Miroslav Toman starší, před listopadem 1989 dlouholetý komunistický ministr zemědělství a místopředseda vlády, znal dobře obor a měl konexe. Povedlo se mu zprivatizovat 40 v podstatě celý státní monopol drůbeže na maso – líhně v Xaverově na pražské periferii, jatka v pražské Libuši a výkrmny kuřat, kachen či krůt napříč republikou. Na přelomu tisíciletí se o něm psalo jako o jednom z 50 nejbohatších Čechů.

Jeho bohatnutí však sponzorovali i daňoví poplatníci. Firma Agrotrade získala během devadesátých let stomilionové úvěry od bank, za které nakupovala podíly hlavně v potravinářských podnicích, jenže zatímco dluhy Agrotrade rostly, většina majetku byla převedena jinam. Firma skončila v konkurzu s dluhy kolem 600 milionů korun, o nejvíc peněz tehdy přišly Česká konsolidační agentura a Česká spořitelna. Možným tunelem se nikdo nikdy nezabýval.

Drůbežářskou startovní výhodu však Tomanovi postupně ztratili. A přispěl k tomu i současný premiér Babiš. Dění kolem komerčně velmi výhodných kuřat se po roce 2000 stalo médii hojně sledovanou detektivkou, v ringu o ovládnutí oboru si to totiž rozdával Babišův Agrofert, Tomanových Agrotrade a Agropol tehdejšího miliardáře, dnes už téměř neznámého Jiřího Malúše. Tomanovi měli privatizační výhodu, Malúš byl největší výrobce krmných směsí pro kuřata a vlastnil velká jatka ve Vodňanech, Babiš měl zase výkupy obilí a hlavně, byl dravý a bez skrupulí. Všichni stáli o jedno: ovládnout trh prostřednictvím monopolu na porážky a zpracování drůbežího masa. „Pokud ten podnik skutečně získají, tak jim budu muset blahopřát,“glosoval tehdy Babiš slova Zdeňka Tomana, bratra současného ministra, že chtějí koupit Kostelecké uzeniny. „Jestli na to ale budou mít.“

Výsledek už známe. Kostelecké uzeniny získal Babiš, média psala o sérii událostí, které zatlačily do kouta jejich tehdejšího šéfa Jana Bočka, který prodávat nechtěl: banka firmě stopla úvěr a lidé z vedení firmy byli obviněni z tunelování, a než soud po šesti letech konstatoval, že jsou nevinní, bylo už po všem. Své impérium nakonec prodal Babišovi také zmíněný Jiří Malúš, o okolnostech prodeje se však nikdy bavit nechtěl. Tomanovi vyklidili pole, jatka v Libuši zavřeli a pozemky výhodně – za zhruba 600 milionů – prodali, dnes je na nich známá obrovská vietnamská tržnice Sapa. Nechali si jen líhně a rozmnožovací chovy, roztroušené v halách napříč republikou.

Český trh se znovu přeskupil k monopolu, tentokrát ho ovládl Babišův Agrofert. Postavil si i nové líhně, z vajec se tu vyklube zhruba 70 milionů kuřat ročně. Podobný počet kuřat se líhne v halách firem Tomanových. Největší líhně, na 150 milionů kuřat, má sice firma Mach Drůbež z Litomyšle (jejímu zakladateli Jiřímu Machovi se během privatizace socialistického drůbežářského monopolu podařilo vyzobnout jeden provoz a expandovat), většinu produkce však prodává do ciziny, do Rumunska či na Ukrajinu.

Trhu totiž vládnou jatka a převážnou část z nich vlastní Babiš. A právě jatka chovatelům, kteří kuřata pět týdnů krmí, diktují, od koho mají pro svůj výkrm nakoupit jednodenní mláďata. Nakupovat kuřata svobodně mohou dnes v Česku pouze dva chovatelé, kteří mají v halách najednou stovky tisíc brojlerů, a jsou tudíž tak velcí a silní, že si jatka nemohou dovolit o jejich dodávky přijít. S těmi, kdo mají 50 tisíc kusů, se nebaví: buď nakoupí jednodenní kuřata tam,

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.