Film Favoritka řeckého režiséra Lanthimose

Řecký režisérský podivín Jorgos Lanthimos natočil zábavnou grotesku z britského dvora

Respekt - - Obsah - Jindřiška Bláhová

Britská královna Anna Stuartovna (1665–1714) nepatřila mezi požehnané panovnice. Dvanáctkrát potratila, čtyři děti, které porodila, záhy pohřbila a poslední syn zemřel v jedenácti. Místo dětí chovala milované králíky, jednoho za každého potomka. Trpěla dnou a po třicítce se čím dál obéznější nechala vozit na kolečkové židli. Obklopovali ji dominantní manipulátoři v čele s nejbližší dvorní dámou Sarah Churchill, kteří prosazovali své politické zájmy v době války Anglie proti Francii a sveřepých parlamentních půtek, jež nakonec vedly ke sjednocení Anglie a Skotska. I když během její vlády vzniklo Spojené království a zvedla se mizerná životní úroveň poddaných, její dvůr charakterizoval chaos, který jako by odrážel královnin zdravotní stav. Byl svého druhu podivným společenstvím.

Řecký režisér Jorgos Lanthimos, od roku 2011 usazený v Londýně, si na zachycení podivných společenství udělal jméno. V absurdním Špičáku (2009) drží despotický otec v domácím vězení izolované od okolí dospělé děti. Vytváří jim paralelní svět, v němž mají slova nový význam (slánka je telefon) a incest je běžné trávení volného času. V Alpách (2011) se skupinka živí tím, že nahrazuje lidem jejich zesnulé blízké. Od dcery po domácího mazlíčka. Humr z roku 2015, Lanthimosův první film v angličtině, zase vypráví o světě, kde si singles musí najít partnera, nebo se promění ve zvíře. Následné Zabití posvátného jelena je temná a násilná moralita o vině a trestu vystavěná kolem spořádané rodiny kardiochirurga.

Ne náhodou tak právě Lanthimosovi nabídli irští producenti scénář filmu Favoritka o královně Anně a dvou ženách bojujících o její přízeň na pozadí mocenských machinací. Hvězdně obsazený snímek, který vstoupí příští týden i do českých kin, je prvním, k němuž si Lanthimos nenapsal scénář. Sice se nebojí kontroverze, ale zároveň je režisérovým nejméně provokativním dílem. Nikdo z něj nebude odcházet jako z některých dřívějších kvůli údajnému sadismu. K jistému zklamání části jeho příznivců.

V Lanthimosově kariéře má ale Favoritka svou logiku. Pětačtyřicetiletý režisér patří k evropským tvůrcům s hollywoodskými ambicemi. Kostýmní podívaná, jejíž producenti aktuálně šlápli na plyn kampaně před Oscary s cílem dostat ji co nejvíc do zorného pole hlasujících, je po zahřívacích kolech s předchozími dvěma ještě spíš artovými snímky pomyslným líst-

kem za Atlantik a k publiku globálnímu.To dokáže zpracovat jen malou dávku Lanthimosova podivna. V případě Favoritky zabalenou v krásných kostýmech a lehčím tónu historické grotesky. Jak se shodují recenze, Favoritka je hlavně „zlomyslně zábavná“.

Sex jako válka

Vstoupit do Lanthimosova světa znamená připravit se na ponížení a rozpaky. Ve svých filmech rozehrává témata moci a nadvlády – často prostřednictvím sexu. Baví jej trapno a testování společenských norem a s nimi i reakcí publika. „Osobně mě jako diváka baví zjišťovat, co mám cítit a jestli to, co cítím, je vhodné,“vysvětlil Lanthimos v nedávném rozhovoru pro časopis Interview.

Trapno je přitom u něj druhá strana komiky. Nechává scény – jako třeba delirický tanec ve Špičáku, kdy dcera pod vlivem propašované videokazety s hitem Flashdance imituje slavné taneční číslo – trvat až do trpkého konce. Divák je nepříjemně nesvůj a zároveň se, trochu proti své vůli, baví. Lanthimos přitom celý zážitek umocňuje tím, že vycizeloval lakonický tón. Ve sterilním, ve studených barvách snímaném prostředí postavy často pronášejí neemotivně repliky, které jsou v naprostém rozporu s vyhroceným děním, jež divák na plátně sleduje.

Třeba v Zabití posvátného jelena je pak propast mezi stále hrozivějšími a krutějšími okolnostmi a reakcemi lidí, jichž se dotýkají, až komická. Zůstává v nich ale výhrůžka podpořená pohybem kamery neustále se tlačící želvím tempem na to, co snímá. Ve Favoritce Lanthimos nátlakovou kameru nahradil rybím okem, které zakřivuje snímaný obraz a vyvolává pocit vyšinutí z rovnováhy. Ještě větší efekt má v tomhle ohledu soundtrack. Mixem klasické a současné elektronické hudby drží diváka na špičkách. Lanthimosův styl přitom vyvolává protichůdné reakce. Jedni jej oceňují za hloubku vyjádření o lidských vztazích, jiní vidí hlavně samoúčelnou zlomyslnou pošetilost.

Vyšinutí z rovnováhy a neustálé přelévání moci v přetahované o královninu přízeň je hlavním motivem Favoritky vyprávěné v osmi kapitolách s hravými názvy jako Snila jsem o tom, že ti vypíchnu oko. Pozice jejích oblíbenců – dvorních dam i politiků – jsou nejisté. Odvíjí se od schopnosti manipulovat, číst terén i zájmy protivníků, a často závisí na královnině nestabilní náladě. Lady Sarah (Rachel Weisz), jejíž manžel, vévoda z Marlborough, velí vojskům bojujícím proti Francii, má náskok. Je královninou nejbližší důvěrnicí už od mládí a víceméně vládne, zatímco nemocná panovnice se ve svých komnatách poddává rozmanitým fyzickým a psychickým nemocem. Věci změní příchod sestřenice lady Sarah, která se vetře do královniny přízně.

Snímek vychází ze skutečnosti – lady Sarah je reálná postava, jež po rozchodu s královnou kvůli rozdílným politickým názorům napsala o Anně nelichotivý životopis. Stejně reálná je sestřenice. Lanthimos však nenatočil klasické seriózní kostýmní drama s ambicemi podat objektivní svědectví o dvoře na začátku 18. století. Favoritka je na jednu stranu luxusně výpravná, natáčená na anglickém panství. Na stranu druhou postavy s dobově věrnými parukami čnícími jako věže ke stropu mluví moderním jazykem, v němž nechybí malebné vulgarity, a stejně současně se chovají. Lanthimos odlehčil historii a odlehčil i dramatu. Intriky na dvoře se odehrávají částečně v rytmu grotesky a frašky, kdy uhlazené vydírání zakončí třeba rozmarné shození z meze.

Také machiavelistická válka mezi favoritkami je čím dál fyzičtější. Do hry vstoupí otrava i rány vlastní rukou do vlastního obličeje. Protože, jak pronese lady Sarah: „I dáma se někdy ráda pobaví.“Dáma je správné slovo. Ve Favoritce hrají ženy prim. Snaží se získat kontrolu nad okolnostmi vlastní existence v mužském světě. Lanthimos vytváří obrazové paralely mezi „ženskou“bitvou u dvora a probíhající „mužskou“válkou, jež je přítomná pouze v debatách o navýšení válečných daní a bitevních strategiích. Bitva s Francouzi může začít v momentě, kdy v královnině loži střídá nová dívka původní milenku.

Sex je u Lanthimose čistě o moci – kdo ji získá, kdo ji má, kdo si ji udrží. Jak vysvětlil pro Interview: „Nevěděl bych, co říct o něčem, co funguje dokonale, takže ve všem hledám to, co nefunguje. I v sexu.“V mocenské přetahované ale zdánlivé vítězství může být nakonec prohrou v podobě patologické závislosti, jak naznačuje poslední delirický záběr filmu, v němž se králíčci prolínají s trpícím obličejem nové favoritky.

Ukázat, co nefunguje

Vše, co nefunguje, se stalo rozpoznávacím znakem svazku filmů, které vznikly v Řecku po krizovém roce 2008 a pro něž se vžil hlavně na mezinárodních festivalech termín řecká divná vlna. Lanthimos, který začínal v reklamě, byl jedním z jejích hlavních představitelů. Absurdní a divácky nepohodlné filmy plné černého humoru a šokujících scén často vyprávěly o rozčarování z fungování společnosti a dědictví, jež mladé generaci zanechala ta starší v ekonomicky zdevastovaném a zkorumpovaném státě. Někteří novináři hledali spojení mezi danými filmy a politickou a ekonomickou krizí – podle logiky, že rozhozená země produkuje rozhozené filmy. Žádný tvůrčí manifest ani blízkost mezi tvůrci však neexistuje a sami režiséři mluví jen o jednom společném jmenovateli, nutnosti natáčet s minimálním rozpočtem.

Lanthimos se však chopil první příležitosti rozpočty svých filmů navýšit. Po festivalovém úspěchu Špičáku a Alp, kdy začal v reputaci pomalu šlapat na paty jiným „divným“evropským autorům jako Lars von Trier či Michael Haneke, přesídlil do Británie. Reputace režiséra, jehož hlavním cílem se zdá být zahrávat si nevybíravě s divákem, mu pomohla strčit nohu do vysoce konkurenčních dveří.

A zdá se, že Lanthimos přistál na mezinárodní scéně právě včas. Producenti mají neortodoxní žánrové režiséry, kteří dokážou upoutat pozornost vybíravého, intelektuálního publika a ve své kategorii komerčně nepropadnout, v hledáčku. Není nijak překvapivé, že jeho další krok směřuje do televize – média, které je poslední roky hladové po filmařích s vyhraněným stylem schopných vnést do projektu v našlapané konkurenci něco nového, ideálně na hraně. Má režírovat pro Amazon seriál o největším skandálu americké politiky osmdesátých let Iran-Contra, kdy vláda Ronalda Reagana prodávala ilegálně zbraně Íránu a z výtěžku financovala protivládní povstalce v Nikaragui. Absurdnější kapitolu dějin by si režisér jeho naturelu nemohl přát. Jak poznamenal v souvislosti se seriálem pro server IndieWire: „Zajímají mě skuteční lidé, kteří si v jednu chvíli mysleli, že to, co dělají, je naprosto normální.“

Režisér přistál na mezinárodní scéně právě včas.

(Snímek Favoritka)

Jak se vetřít do přízně?

(lanthimos během natáčení)

Ve všem hledám to, co nefunguje.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.