Jaká je budoucnost elektrických koloběžek

Elektrické koloběžky kalifornské firmy Lime zaplavily Prahu. Jakou mají budoucnost a proč si na ně lidé stěžují?

Respekt - - Obsah - Jan Horčík

Prosadit v Česku a zejména v jeho hlavním městě jiné modely dopravy než auta a MHD není vůbec snadné. Kdykoli se něco objeví, okamžitě se také vynoří stížnosti. Asi nejznámějším případem jsou elektrická jezdítka segway, která si dokonce vysloužila vlastní zákazovou značku. Později začala vadit sdílená žlutá kola čínské společnosti ofo, v centru Prahy dokonce cyklisté obecně, a teď jsou to pro změnu elektrokoloběžky – i ony se setkávají s protesty. Zdá se ale, že na ně si už Pražané přece jen pomalu začínají zvykat.

Systém sdílení elektrických koloběžek Lime začal v Praze fungovat na konci září. Zničehonic se v ulicích objevila asi stovka volně stojících bílo-zelených elektrických koloběžek. Dnes už jich je kolem čtyř set a bude zajímavé sledovat, jak si povedou. Zatím se tu podařilo uspět jediné službě sdílení menších dopravních prostředků, než jsou auta – českému projektu Rekola. Zkušenosti ze zahraničí přitom svědčí o tom, že podobné systémy mohou do jisté míry proměnit dopravu ve městech.

S helmou a na silnici

Použití elektroběžek je maximálně jednoduché. Na chytrý telefon si stáhnete aplikaci, zaregistrujete se přes Facebook nebo telefonní číslo a zadáte údaje o platební kartě. Přímo v aplikaci je mapa, která vám ukáže rozmístění koloběžek, stav jejich nabití i hranice oblasti, v níž je možné koloběžku bezpečně odložit. Když pak na ulici koloběžku objevíte, rychlým naskenováním QR kódu na řídítkách ji aktivujete a můžete vyrazit na cestu.

Maximální rychlost je omezena 25 km/h. Koloběžka na jedno plné nabití ujede průměrně kolem 35 km, ale samozřejmě záleží na hmotnosti řidiče i profilu terénu. Jakmile cestu ukončíte, koloběžku můžete kdekoli na ulici zanechat, není potřeba ji parkovat ve stojanu. S pomocí aplikace ji uzamknete a dál se o nic nestaráte. Z karty se vám strhne daná částka a aplikace vám ukáže, kolik a kde jste najeli. Trasu také uloží do paměti.

Lime, firma, která koloběžky do Prahy přivezla, je dnes ve světě městské dopravy podobně skloňovaný pojem jako třeba Uber. Stejně jako on vzešla z Kalifornie, kde do ní investovaly světoznámé fondy. Vznikla pod názvem LimeBike teprve začátkem roku 2017, ale teď už patří mezi takzvané jednorožce, tedy startupy s hodnotou přes miliardu dolarů. Expanzi na východ Evropy zkouší právě skrze Prahu a polské metropole. Kromě Uberu, jemuž se podobá svou strategií, má blízko i ke Googlu, který vám její koloběžky (nebo i kola, firma nabízí také sdílení kol) nabídne jako alternativu při hledání cest po vybraných městech.

Globální trend nástupu sdílených kol nebo koloběžek nazývaný mikromobilita dnes spojuje evropská, asijská i ame-

rická velkoměsta. Mají totiž společný problém: ucpané silnice. V Číně se masové projekty sdílení kol objevily už před lety. Jenže podnikaví Číňané koly některá města doslova zaplavili, takže v nich pak nebylo k hnutí. Nepořádní zákazníci je navíc nechávali povalovat na chodnících či v parcích. Letecké záběry „hřbitovů“těchto pestrobarevných kol uprostřed čínských velkoměst dokazují, že ani jízdní kolo někdy nemusí být ta správná alternativa.

Jestli se jí mohou stát menší, lehčí a skladnější elektrokoloběžky, se teprve ukáže. Lime využívá po celém světě obdobnou taktiku: cílové město zaplaví svými elektrokoloběžkami náhle a překvapivě, doslova přes noc (nejprve ovšem obvykle vše v tichosti projedná s radnicí – ta pražská s firmou předem uzavřela memorandum). Expanzi koloběžek do dalších českých měst Lime zatím neplánuje, a tak prubířským kamenem je právě Praha.

Úplně snadno to v metropoli ovšem nejde. Vandalismus si hned zpočátku vybíral svou daň: nebylo nijak výjimečné potkat v pražských ulicích rozpůlené nebo jinak poničené koloběžky. Asi každého pak napadne, jestli se to vůbec firmě může vyplatit: Ondřej Široký, šéf české pobočky Lime, potvrzuje, že v rané fázi takového projektu je očekávání zisku většinou nereálné. „Zpočátku jde spíše o průzkum trhu a nastavení služby tak, aby co nejlépe uspokojovala potřeby zákazníků,“říká. Cílem je zkrátka nejprve sbírat zkušenosti a hledat cestu k rentabilitě.

Náklady zvyšuje také skutečnost, že firma na noc koloběžky pravidelně shromažďuje a převáží je auty na místa, která jsou z hlediska vandalismu bezpečnější. Tím se zároveň do projektu dostávají zadními vrátky fosilní paliva, takže když vám koloběžka po jízdě ukáže, kolik jste díky ní ušetřili emisí oxidu uhličitého, musíte to brát s rezervou.

Koloběžkám nesvědčila také nízká kvalita pražských silnic, rozpadaly se a drnčely. Firma proto nasazuje jejich novou, odolnější verzi, která se i u nás prodává pod označením Segway Ninebot. Obecně Lime využívá ve svých flotilách nejrůznější modely koloběžek – některé lze běžně koupit a firma je pouze mírně upravuje, jiné si nechává vyvinout a vyrobit na zakázku.

K technickým problémům se připojuje nechuť části veřejnosti, jíž vadí neukáznění uživatelé. Ačkoli vás aplikace vždy předem informuje, že nesmíte jezdit po chodníku a že potřebujete helmu, řidičský průkaz a musí vám být alespoň 18 let, po většinu času není nikdo, kdo by pravidla vymáhal, a vše záleží na samotném jezdci. Policie navíc nemá ve věci tak úplně jasno. Může se stát, že vás naopak ze silnice vykáže na chodník, ačkoli podle českých pravidel je koloběžka totéž co jízdní kolo, a patří tedy na silnice či cyklostezky. Na koloběžkáře na chodnících si pak stěžují chodci. Někdy lze pro takové jezdce najít omluvu – to když kvalita silnic nebo „kočičí hlavy“jízdu po silnici v podstatě znemožňují. Nicméně podle zákona je možné koloběžku po chodníku pouze vést. A nelibost vzbuzuje i to, že uživatelé často zaparkují své stroje doslova uprostřed chodníků, kde pak odstavené koloběžky překážejí.

Magistrát města Prahy, a dokonce i jednotlivé městské části si na Lime proto začínají stěžovat. Například Praha 2 si vyžádala dočasné stažení koloběžek, protože se objevily stížnosti místních občanů, že jezdci ohrožují chodce a parkují koloběžky na chodníku, kde překážejí. Na nedodržování pravidel uzavřeného memoranda, zejména právě na parkování a nebezpečnou jízdu, si stěžovali i zástupci Prahy 1. Navíc byl problém také v tom, že Lime dříve jednal pouze s magistrátem, a nikoli přímo s jednotlivými městskými částmi. To se podle Širokého chystá napravit.

Překážkou rychlého rozvoje nové služby je v českém prostředí i cena. Platí se 25 Kč za půjčení koloběžky a dvě koruny za každou minutu užívání, přičemž čas vám běží, i když se nepohybujete. Desetiminutová kratochvíle vás tak vyjde na 45 Kč, což je dražší než jízdenka na MHD, o předplatném prostřednictvím Lítačky ani nemluvě. Ani cenová srovnání se sdílením kol, nebo dokonce aut nevycházejí pro Lime v Praze zrovna příznivě.

Na elektrokoloběžkách však můžete i vydělat, stanete-li se takzvaným nabíječem. Ti mají za úkol hledat po městě vybité

Pražská radnice uzavřela s firmou memorandum, s městskými částmi se nejednalo.

koloběžky, nabíjet je třeba u sebe doma a znovu umisťovat „do služby“. Základní odměna za nabití je 100 Kč a může se navyšovat u každého nabitého stroje. V Praze už funguje takových lidí několik desítek, a tak firma nábor nových pozastavila; chystá se ho obnovit s příchodem jarní sezony.

Elektrické koloběžky Lime nezůstanou zřejmě v Praze dlouho osamoceny. Už brzy chystá stejný projekt také konkurent Uberu, estonská společnost Taxify, která od října 2018 jedná s pražským magistrátem. A spekuluje se rovněž o vstupu třetí konkurenční společnosti Bird, jež také pochází z USA a operuje i v Evropě – třeba ve Vídni, Londýně nebo Madridu.

kritické množství

Může tedy pružná a ekologická mikromobilita z velkoměst udělat snesitelnější místa k životu? Počet jízd sdílených kol, s nimiž jsou o něco větší zkušenosti než s koloběžkami, se v USA v letech 2010–2016 zvýšil z 0,32 milionu na 28 milionů a dále roste. V amerických velkoměstech byly proto v uplynulých letech provedeny první studie, jak sdílení kol ovlivňuje městskou hromadnou dopravu. Ve Washingtonu, D. C., se ukázalo, že místní lidé používají kola zejména pro přepravu ke stanicím metra a od nich, takže počet jízd metrem díky tomu stoupá. Jestli je to na úkor jízdy automobilem, ale s jistotou nevíme, výzkum se tím nezabýval.

Studie Kayleigh B. Campbell a Candace Brakewood z New Yorku z roku 2017 naopak ukázala, že využití městských autobusů na linkách, kde jsou k dispozici sdílená kola, v průměru mírně klesá. Někteří cestující tedy zřejmě z autobusů přesedají na kola. Závěry jsou tak zatím nejednoznačné – nevíme, jestli nástup kol a koloběžek povede k nárůstu, nebo k omezení městské hromadné dopravy, ani jak se odrazí na počtu automobilů. Pochopit vzájemné vazby bude nicméně užitečné kvůli plánování budoucích dopravních sítí.

Sdílení každopádně přináší nezanedbatelnou výhodu: Jedete-li například do práce, nemusíte přemýšlet o tom, kde své kolo či koloběžku necháte a jak je dopravíte zpět, pokud se vám večer už jet nechce. Zdá se, že kombinace všude dostupného internetu, chytrých telefonů a nových neotřelých nápadů – třeba toho, že parkovat se dá kdekoli, nejen u pevného, k tomu určeného stojanu – vytvořila kritickou masu, jež novým službám prorazí cestu.

Fotografie z některých amerických měst ukazují „nálety“zaparkovaných elektrických koloběžek například v parcích nebo na jiných místech setkávání především mladé generace. To sice může mnohé návštěvníky těchto míst obtěžovat, na druhou stranu je to znamení, že o nový dopravní prostředek je mezi mladými zájem. V porovnání s jinými elektrickými vozítky – skateboardy, hoverboardy a dalšími – elektrokoloběžky bodují kromě snadného sdílení i tím, že jsou lépe ovladatelné a člověk se na nich nemusí učit jezdit.

A zájem o ně může růst s dalšími technologickými vylepšeními. V Americe nedávno Lime představil třetí generaci koloběžek, která je zase o něco odolnější, dojede dál a nabízí nejrůznější technické vymoženosti. V budoucnu se rovněž počítá s tím, že koloběžka sama pozná, že jede po chodníku, a začne protestovat. Případně potom navrhne i místa, kde je možné ji bezpečně odložit tak, aby nikomu nepřekážela. Zda se tím budou jezdci řídit, to už je jiná otázka.

(Elektrokoloběžky v Praze)

Jsou cool, i když jízda vyjde dráž než tramvají.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.