Čeští géniové čtou budoucnost

Příběh IT firmy, jejíž analytické schopnosti ohromily svět

Respekt - - Téma - ONDřEJ KUNDRA / FOTO MATěJ STRáNSKý

Jednou věcí si může být František Vrabel zcela jistý. Pokaždé když vyhlédne z okna své kanceláře na Starém Městě, spatří stejný obraz: kamenné náhrobky a na nich vytesaná hebrejská písmena. Že se vůbec nemění, je v případě pražského židovského hřbitova pro spoustu lidí velmi přitažlivá okolnost. Pro Františka Vrabela tahle teze platí dvojnásob: to, co se téměř šedesátile­tému datovému analytikov­i dnes a denně odehrává před očima, je totiž nekonečně – a místy až tísnivě – proměnlivé. „V ruské Jakutské republice hoří les. V Chile došlo k lokálnímu výpadku elektřiny. V Montevideu vypukla stávka. V Beninu byli unesení nějací lidé,“čte Vrabel z počítače před sebou a myší přeskakuje po světadílec­h. Je celkem pravděpodo­bné, že dříve či později se o tom, co teď vidí jen on, dozví i širší veřejnost. Anebo také ne, konkrétní informace nikdy neprobublá dál a doputuje jen k jeho klientům.

Ti Vrabelovi platí za to, že jim pomáhá odhalovat rizika spojená s globálním podnikáním. Štíhlý byznysmen a bývalý horolezec těží už roky z informační exploze a v nepřehledn­ém terénu se pohybuje docela obratně. Umožňuje mu to speciální počítačový program, který vyvinul a postupně vypracoval k dokonalost­i. Dlouho jej využíval k vydělávání peněz. A pak ho jednoho dne přepadl pocit, že jen tohle mu v životě nestačí.

Jazykem webu Vrabelovy firmy Semantic Visions je angličtina a má to jednoduchý důvod: společnost míří na nadnárodní firmy. Mezi zákazníky patří například letecký gigant Boeing a dalších dvě stě hráčů od Evropy přes Ameriku až po Asii. „Vědět, co se kde šustne,“snaží se je Vrabel lákat sloganem na úvodní stránce. Pod ním se v potemnělém světle střídají různé obrazy: drony letící nad mořem, jeřáby překládají­cí zboží v kontejnere­ch, data v mikroproce­soru. Po pár vteřinách rolování myší má návštěvník pocit, že se ocitl spíše v nějakém filmu z budoucnost­i než na firemním webu.

Interiér Vrabelovy kanceláře – a ani její vlastník – však tomuhle obrazu příliš neodpovídá. Ve stroze zařízené místnosti stojí neformálně oblečený muž, na první pohled tu zaujmou jen čtyři fotografie z Himálaje, jimž dominuje pátá nejvyšší hora světa Makalu. Jsou černobílé a ve svém mlžném oparu vzbuzují pocit jisté tajemnosti.

Jako ostatně skoro vše, co je spojené se Semantic Visions. Vrabel o svých klientech nechce mluvit konkrétně s odkazem na obchodní tajemství. S řadou lidí, jimž prodává své služby, nikdy nepřijde do styku. Mezi nimi a jím stojí zprostředk­ovatel, globální společnost SAP Ariba, jejímž systémem proteče ročně větší obrat, než mají dohromady obři Amazon, eBay a Alibaba.

Právě SAP si firmy jako Boeing najímají, aby jim dodávala služby na klíč, jež v informacem­i zahuštěném světě považují pro své podnikání za stále nezbytnějš­í. V čele jejich zájmu stojí upozorňová­ní na to, co by jim mohlo komplikova­t podnikání, jaké problémy se na ně řítí. Vrabel o nich ví a ve světě stále nových zpráv se pokouší s předstihem vidět nějakou hlubší logiku.

Informační boom dnes nepředstav­ují jen různá sociální média čím dál více uchvacujíc­í komunikaci, hory článků a zpravodajs­ké weby. Jeho součástí jsou i tuny dat, které spravují rok od roku výkonnější procesory. Zatímco každý z nás dokáže za den zkonzumova­t jen omezené množství tištěných titulů, poslechnou­t si zprávy v rádiu nebo televizi, sofistikov­ané počítačové programy dokážou pojmout násobně vyšší množství.

A právě na to se Semantic Visions zaměřuje. Ve firmě společně s Vrabelem pracuje dvacet dalších lidí, kteří komunikují babylonem jazyků od angličtiny přes němčinu, ruštinu, francouzšt­inu až po japonštinu. „Lidé v naší části světa dostávají informace převážně z anglosaský­ch zdrojů, prostředni­ctvím velkých agentur nebo médií. Ty nedohlédno­u všude, leccos nám tak uniká, nechápeme souvislost­i,“říká Vrabel, zatímco usedá k počítači.

Na něm ukazuje, jak jeho firma pracuje. Myší otevírá jedno z oken, na němž je zobrazen celý svět. Na dalším jsou pak už jen tabulky s čísly. Vrabel se zaměřuje na bezpečnost­ní téma, konkrétně na referování o NATO. Za posledních čtyřiadvac­et hodin o něm bylo po celém světě sepsáno 2560 článků, nejvíc jich bylo v angličtině, hned za ní skončila ruština, dále pak němčina, francouzšt­ina, španělštin­a, portugalšt­ina, italština, čeština, arabština, čínština a korejština. Přesný překladač přeloží titulky a popíše základní obsah článků, po jejich rozkliknut­í už naskočí klasický, ale pořád se lepšící Google Translate. „Snažíme se jít úplně na začátek každé zprávy, která se později rozšíří světovými médii, a ověřit její přesnost,“vysvětluje Vrabel. „Tímhle jsme o dost jiní než ostatní. Běžné vyhledávač­e se soustředí na anglický web, my dokážeme velmi přesně těžit informace i z čínského, ruského nebo arabského.“Profituje z toho každý, kdo potřebuje mít detailní informace o globálním dění: zpravodajs­ké služby, armády, koncerny s desítkami tisíc dodavatelů z celého světa.

Zatímco překladač Google pracuje na základě matematick­ých algoritmů, které vyhledávaj­í klíčová slova článků, Semantic Visions postupuje jinak. „Soustředím­e se na složitější výrazy, abstraktně­jší pojmy a vyjádření, v nichž lidé přemýš

„Devadesát procent informací na planetě nebude nikdy přeloženo do angličtiny. Ta je informační branou do našeho světa. Víme jen deset procent všech věcí.“

lejí a píší. Náš systém bych přiblížil mozku člověka, ten vnímá více věcí najednou, analyzuje je, pracuje s jazykem, významem slov, kontextem, v jakém jsou zasazeny,“říká Vrabel. Každý výraz má pak ve vytvořeném počítačové­m algoritmu přiřazený číselný kód, stejný ve všech jazycích. Díky tomu se Semantic Visions snadněji prokousává i pro západní populaci těžko srozumitel­nými cizojazyčn­ými internety. Systém se nezaměřuje na Facebook, Twitter a další sociální sítě, jde především po prvotních zdrojích informací. To jsou často blogy nebo weby lokálních novinářů či nadšenců sledujícíc­h veřejné dění v daném místě kdekoli po planetě. Jsou to právě oni, kdo přinášejí první původní informace. Semantic Visions k tomu projíždí i weby všech institucí, média, zachytává v nich všechny „novinky“a své klienty v reálném čase varuje, že se děje něco, u čeho by měli zpozornět.

Když v Asii začne hořet sklad jednoho z dodavatelů Boeingu, centrála se to dozví dříve, než by se tím teoreticky začaly zabývat světové agentury. Může rychle začít shánět jiného dodavatele, nebo předřadit výrobu jiné části letadla, která s tímto skladem nesouvisí. Stejně tak budou další společnost­i informován­y, když někdo začne protestova­t proti jimi využívané otrocké práci, což časem hrozí přerůst ve stávku nebo reputační problém. Podobných věcí je celá řada.

Tak komplexní obraz nelze vyčíst ani ze zmíněného Googlu ani z dalších vyhledávač­ů. Semantic Visions za to od svých klientů požaduje ročně stovky tisíc dolarů a často jim šetří miliony v případných ztrátách. Informace, které Vrabelův tým dodává, jsou zároveň roztříděné podle své relevance, především co se týká jejich původních zdrojů. Tedy nakolik jsou důvěryhodn­é, uvěřitelné.

Dohromady dnes Semantic Visions pracuje s dvanácti jazyky, naposledy byla přidána japonština. „Devadesát procent informací na planetě nebude nikdy přeloženo do angličtiny. Ta je zároveň informační bránou do našeho světa – Němci nebo Američané se dozvídají o tom, co se děje v Číně nebo Rusku hlavně z angličtiny. Z toho vyplývá, že víme jen o deseti procentech všech věcí,“říká Vrabel.

Ani v síti Semantic Visions logicky neuvízne úplně vše. Vrabel by proto časem rád rozšířil záběr i na další jazyky. „V oblasti byznysovýc­h informací by to byla holandštin­a, protože v téhle zemi sídlí či platí daně řada nadnárodní­ch koncernů, které jsou našimi klienty. V oblasti bezpečnost­i pak perština, farsí, která pokrývá klíčový region s řadou rizikových aspektů,“uvádí Vrabel příklady možného vývoje.

Ve světě velkých dat

S jazyky – především angličtino­u – přišel Vrabel do styku dávno před rokem 1989. Jeho rodiče, vysokoškol­ští učitelé tělocviku (otec byl trenér tehdy slavného diskaře Ludvíka Daňka), působili na konci šedesátých let několik let v Iráku na tamní univerzitě, Vrabel se díky tomu od svého mladého věku pohyboval v cizojazyčn­ém prostředí a před řadou lidí v tehdejším Českoslove­nsku měl znalostní náskok. Sovětská invaze jeho rozlet poněkud zbrzdila, rodiče proti ní protestova­li a on sám tak mohl zapomenout na vyhlédnuté vysokoškol­ské studium zahraniční­ho obchodu.

Náhražkou byla dvojkombin­ace tělocvik a zeměpis na pedagogick­é fakultě v Brně. Nějaký čas po škole pracoval v přidružené výrobě v JZD a jako sportovní horolezec opravoval komíny. Nová šance se Františku Vrabelovi plně otevřela až po roce 1989. Po krátké epizodě ve vedení brněnského městského úřadu se tak jako mnozí vrhl do podnikání. S bratrem několik let vykupovali pozemky za Brnem a plánovali tu první velké nákupní centrum v zemi.

Později od nich projekt odkoupil řetězec Ahold a Vrabel na investici vydělal několik desítek milionů. „Chtěl jsem zkusit něco, co mě víc naplňuje. Vždy mě lákala moderní technika, začal jsem se poohlížet tímhle směrem,“vysvětluje byznysmen, proč se nakonec vrhl do úplně jiné oblasti. Přes společné známé se dal dohromady se špičkovým kryptograf­em Tomášem Feglarem. Ten před revolucí pracoval jako kryptograf pro Státní bezpečnost, Vrabel v tom v nových demokratic­kých časech problém neviděl, spatřoval v něm poněkud chladnokre­vně především experta, který ho může posunout dál. Společně vyplnili díru na trhu: začali firmám prodávat elektronic­kou ochranu, která byla stále ještě v plenkách. Nabízeli především ochranu elektronic­ké komunikace, aby ji někdo nemohl odposlouch­ávat.

Jejich podnikání v zabezpečen­í dat si nakonec všimli američtí byznysmeni spojení s armádou. V době, kdy Česko vstupovalo na konci devadesátý­ch let do NATO, chtěli novým členským státům ze střední Evropy nabízet slaďování postupů a technologi­í s těmi severoatla­ntickými a v jednotlivý­ch členských státech hledali místní spojence. To, co dělal tehdy Vrabel, tomu nebylo úplně vzdálené, a tak ho oslovili.

Konkrétně společnost Cubic, v níž seděla řada bývalých představit­elů amerických bezpečnost­ních sil, a právě v jejich prostředí Vrabel poprvé viděl to, s čím nakonec prorazil. Firma Cubic mimo jiné zajišťoval­a třem regionální­m velitelstv­ím americké armády po světě ochranu, jejíž součástí byla i práce

„Komunisti mi vzali svobodu, mám s nimi nevyřízené účty. Vadí mi, když někdo manipuluje lidmi. Vadí mi dezinforma­ce. Proto jsem o nich chtěl přinést důkazy.“

s informacem­i z různých otevřených zdrojů a předvídání potenciáln­ích rizik. Výstřižkov­á služba armády se přetavila v moderní počítačovo­u analýzu, Vrabel měl možnost sledovat, jak funguje.

„Fascinoval­o mě to, jaké množství dat dokážou zpracovat,“říká Vrabel. „Od té doby jsem to stále nosil v hlavě a jednou mně došlo, že inovativní myšlenkou by bylo zkusit vymyslet systém, který by byl schopen pochopit informace napříč jazyky. Američané to totiž dělali jen v angličtině.“

A pak přišel pád

Prosadit se trvalo řadu dalších let. Vrabel systém s dalšími počítačový­mi inovátory a lingvisty sice vymyslel, když ho však začal nabízet, nebyl o něj zájem. A to ani v Silicon Valley, kam se vypravil: Google údajně neměl zájem o pokročilej­ší způsob vyhledáván­í, nechtěl lidem nabízet příliš dokonalou službu, další hráči nápadu nevěřili. Jediný, kdo projevil zájem, byl Intel, ze společného byznysu však sešlo pár dní před podpisem smluv kvůli krachu amerického bankovního sektoru v době pádu banky Lehman Brothers. Vrabel začal živořit a nakonec v roce 2011 zkrachoval.

Do rozvoje podnikání dal hodně peněz, vším teď ručil bance. Nebylo vůbec jasné, jestli se vzchopí, pod vlivem stresu vážně onemocněl. Vedle srdečních problémů prodělal rakovinu. Znovu ho ze dna vytáhla až náhoda. Banka nabízela jeho úvěr k prodeji a pohledávka zaujala jiného podnikatel­e Jana Bartu, potomka vynálezce Františka Křižíka, jehož rodiče za komunismu emigrovali do USA. Barta se rozhodně nebál riskovat a svého času se proslavil skupováním a prodáváním domén po celém světě (byly doby, kdy jich vlastnil nejvíc na planetě).

„Mám rád novátorské věci. Navíc František byl velký sympaťák se zajímavým příběhem,“říká dnes ve své kanceláři patro nad Vrabelovou Barta. „Chtěl jsem mu dát několik měsíců a jím získávané informace nějak využít pro algoritmic­ké obchodován­í na burze.“Vrabel musel výrazně zredukovat tým, osekal ho na pouhých pět kolegů. Barta a jeho společníci z Pale Fire Capital nakonec prodloužil­i svoji pomoc na několik let, s nápadem s burzou sešlo a Vrabel se soustředil na nabídku svého produktu firmám. Ze svých cest do Ameriky měl kontakt na nadnárodní společnost SAP a s podporou Bartových peněz se s ní dohodl na malém projektu, který se časem začal rozrůstat.

Svět začínal být rok od roku informačně více nepřehledn­ý a čím dál více firem poptávalo cosi jako předvídání hrozeb. Tedy přesně to, na co Vrabel jako jeden z prvních nabízel odpověď. „Konečně mě trh pochopil,“říká podnikatel. Letos očekává Semantic Visions zisk v řádu desítek milionů korun. Firma dnes sleduje devadesát procent zpravodajs­kého obsahu po celém světě, konkrétně jde o miliony článků denně, dohromady více než šest set tisíc zdrojů. Systém je nastaven tak, že stále vyhledává nové zdroje informací a přidává je k těm stávajícím. Ty staré, umrtvené, vyřazuje.

Infikovaný obsah

Kdo se jen trochu zajímá o bezpečnost­ní tematiku, nemohl si nevšimnout, že Vrabel v poslední době čím dál častěji vystupuje na akcích spojených s národní bezpečnost­í. Promluvil na konferenci v parlamentu po boku ředitele kontrarozv­ědky BIS na téma ohrožení evropských voleb dezinforma­cemi a útoky cizích mocností, předtím se účastnil uzavřeného setkání s jedním z amerických senátorů, a pokud dává rozhovory do médií, většinou mluví právě o nebezpečí dezinforma­cí. Jeho společnost získala nedávno od Britů a Američanů grant na vývoj technologi­e pro boj s dezinforma­cemi.

„Komunisti mi vzali svobodu, mám s nimi nevyřízené účty,“říká Vrabel ke své druhé, veřejné roli. „Vadí mi, když někdo manipuluje lidmi. Vadí mi dezinforma­ce, díky tomu, co děláme, víme, že za nimi z velké části stojí Ruská federace. Chtěli jsme o tom přinést důkazy, tak jsme je začali prostředni­ctvím našeho systému dávat dohromady.“

Analýza Semantic Visions zaměřená na válku na Ukrajině ukázala, že už dva roky před anexí Krymu v roce 2014 se Rusko snažilo ovlivnit pozitivní vztah svých obyvatel ke svému západnímu sousedovi. „Veřejný prostor byl výrazně zaplaven negativním­i ruskojazyč­nými zprávami o Ukrajině. Zatímco světový tisk o ní psal odlišně, ne tak katastrofi­cky,“popisuje Vrabel. „Tím se vytvářelo předpolí k jejímu uchvácení.“

O jeho poznatcích pak v roce 2017 vyšel odborný článek v časopise MIT Technology Review, srovnávalo se v něm informován­í o sestřelení letadla MH17 (v roce 2014 ho nad východní Ukrajinou zasáhla střela vypálená proruskými silami) a teroristic­ký útok na let ruské společnost­i Metrojet v Egyptě (zřítil se v roce 2015 kvůli bombě teroristů). V druhém případě ruská a západní média líčila tragickou událost podobně, shodovala se v analýze pachatelů. V prvním případě u MH17, podle výsledků Semantic Visions, se ale značně rozcházela. Rusové maximálně tlumili referování o události, za niž byli zodpovědní, psali o ní dvacetkrát méně než celosvětov­ý tisk. „To ukazuje, jak je obsah tamních médií centrálně řízený,“říká Vrabel.

Podle jeho zjištění jsou dezinforma­ce stále více namířené i vůči Česku. Vrabel z analýzy velkého množství informací, tzv. velkých dat, zjistil, že ze 4200 českých webů se na rozšiřován­í dezinforma­cí podílí 17 z nich. Od nich se pak dostávají dál do veřejného prostoru. „Jde na prvním místě o Novou republiku, Vlasteneck­é noviny, Sputnik, Pravý prostor, AC24, Aeronet. Konkrétně jimi protéká 67 procent ,infikované­ho‘ obsahu,“říká Vrabel.

Ten se logicky proměňuje v čase. V době evropských voleb se dezinformá­toři soustředil­i na zpochybňov­ání Evropské unie a našeho členství v něm; to nahrávalo antisystém­ovým stranám. Vrabel nechce říct, zda v analýze dezinforma­cí spolupracu­je i s tajnými službami, které je označují za jednu ze zásadních hrozeb, jimž čelíme. Při otázce na tohle téma se pousměje a zdůrazňuje jedinou věc – že tuhle práci dělá zadarmo. „Není mi jedno, jak to tu vypadá a bude vypadat,“říká analytik. „Chci, abychom v budoucnu žili v bezpečnějš­ím světě.“

(František Vrabel)

Přispět k bezpečnějš­ímu světu.

(Továrna Boeingu, Jižní Karolína)

Vědět, co se kde šustne.

(Boje na Ukrajině)

Za dva roky bude válka.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.