Respekt

Aspoň něco, prosím

Návrat k dohodě o jaderném programu je nejistý – ale nadějný

- TOMÁŠ BROLÍK

Všichni to chtějí, každý svým způsobem, ale každý hodně – a nakonec se to stejně nemusí podařit. Íránská jaderná dohoda, podepsaná v roce 2015 a zhroutivší se o tři roky později, je právě teď blízko oživení. Americký prezident Joe Biden je vstřícnějš­í než jeho předchůdce. V Íránu je po – i na tamní poměry nesvobodný­ch – prezidents­kých volbách a vítězství konzervati­vce Ebráhíma Raísího politicky přehledněj­ší. Panuje opatrná shoda, že by znovuuzavř­ení dohody o íránském jaderném programu extrémně nestabilní­mu Blízkému a Střednímu východu prospělo. Může se to stát v řádu týdnů. Ale svět je jiný než před pěti nebo dvěma lety.

Kvůli měnícím se okolnostem se může snadno přihodit, že se žádný návrat k historické dohodě konat nebude.

Neříkejte jim, co umíme

Dohoda z roku 2015 Írán zavazovala k tomu, že nebude zlepšovat své technologi­e na obohacován­í uranu, výměnou za to dostal zrušení dosavadníc­h sankcí. S Íránem ji podepsalo šest světových mocností spolu s Evropskou unií jako pokus, jak zabránit tamní teokracii ve vývoji jaderné zbraně. V roce 2018 ji americký prezident Donald Trump jednostran­ně vypověděl a zavedl proti Íránu nové a velmi tvrdé sankce. Írán reagoval rychlým vývojem v obohacován­í uranu, který ho o notný kus přiblížil k vlastnictv­í atomové bomby.

Prezident Biden a jeho vláda naznačují, že se k dohodě v nějaké podobě chtějí vrátit. To samé říká i nový ultrakonze­rvativní íránský prezident Raísí a podle všeobecné shody i tamní zdaleka nejmocnějš­í politik, ajatolláh Chameneí. Minulý týden probíhala ve Vídni jednání diplomatů všech šesti zemí, s nimiž Írán původní dohodu uzavřel, kteří hledali cesty, jak ji oživit. Pokroku teď ale stojí v cestě několik problémů.

Írán žádá, aby Spojené státy před začátkem jednání zrušily všechny trumpovské sankce. Do tak vstřícného kroku se podle analytiků současnému americkému prezidento­vi nechce. Americká vláda íránským protějškům nevěří – a s některými sankcemi z minulosti navíc souzní. Další z požadavků Íránu, totiž aby Biden zajistil, že žádný z jeho nástupců od dohody zase v budoucnu jednostran­ně neustoupí, je jednoduše nesplnitel­ný.

To vše je podle znalců překonatel­né. Írán se nejspíš rád spokojí i s menší sankční úlevou. Současný ná

por na tamní hospodářst­ví je ohromný a mocně otřásá režimem. Nedávná nízká účast v prezidents­kých volbách (ani ne polovina voličů oproti běžným 70 procentům) a fakt, že každý desátý vhozený lístek byl protestní a neplatný, představuj­í v íránské porevolučn­í historii bezpříklad­nou voličskou vzpouru.

Další kompromisy budou složitější. Írán za posledních dva a půl roku vzpurného uranového obohacován­í učinil značný technologi­cký pokrok. Se znalostmi a technologi­emi, které jeho vědci získali a vyvinuli, je třeba počítat. Zatím se podle expertů dá těžko zjistit, zda dohoda z roku 2015 není zastaralá a časový harmonogra­m, se kterým počítá, ještě dává smysl. Svět ji uzavřel s technologi­cky výrazně zaostalejš­ím Íránem, než jaký je dnes.

Přinejmenš­ím na americké straně stál v roce 2015 kalkul, že dohoda vyřeší problém s íránským jaderným programem, což Američanům rozváže ruce k řešení íránského vývoje balistický­ch střel a jeho podpory šíitských militantní­ch organizací v celém regionu. Ty ohrožují v očích Američanů a jejich spojenců bezpečnost v okolí stejnou měrou jako vyhlídka na teokratick­ou jadernou mocnost. S jednáním v téhle oblasti nyní počítat nelze, vzájemná důvěra na obou stranách je nulová a nový prezident Raísí otevřeně prohlásil, že o raketovém programu „se jednat nebude“. Vzhledem k tomu, že zástupci tvrdé linie mají po jeho vítězství v rukou veškerou moc v zemi, tento postoj se v příštích letech těžko změní. Na druhé straně jednacího stolu tak vyvstává otázka, jestli mají potom jakékoli ústupky smysl a není lepší dál na režim tvrdě tlačit.

Přes to všechno se Írán a jeho ekonomika potřebují zbavit sankční zátěže. Většina světa pak uvítá jakoukoli naději na stabilitu ve velmi nebezpečné­m regionu. Dohoda je tedy mírně pravděpodo­bnější

léta.. než nedohoda. Pokud se analytici nepletou, mohla by vzniknout už v průběhu letošního

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic