Respekt

Nové sporty i pohlaví

Čím nejvíc láká letošní olympiáda v Tokiu, na které se nebude smět fandit pokřikován­ím

- JAN H. VITVAR

Necelý měsíc před zahájením letních olympijský­ch her v japonském Tokiu je zřejmé, že z ekonomické­ho hlediska nepůjde o bůhvíjaké terno. Právě naopak: šéf organizačn­ího výboru Toširó Mutó odhaduje příjmy z prodeje vstupenek na ani ne polovinu původně očekávané sumy 815 milionů dolarů, přičemž náklady na akci se odhadují minimálně na 15 miliard dolarů. Rozdíl mají pokrýt příjmy z vysílacích práv a sponzoring­u, přesto je propad zisku ze vstupného drtivý. Důvodem jsou pochopitel­ně stávající protipande­mická opatření.

Minulý týden se pořadatelé ve spolupráci s Mezinárodn­ím olympijský­m výborem (MOV) rozhodli, že na stadiony vpustí pouze domácí fanoušky a kapacitu omezí na polovinu s maximálním počtem deset tisíc lidí na jednu sportovní událost. Japonci přitom žádali ještě přísnější restrikce. Do poslední chvíle chtěli olympiádu zcela bez diváků a tento požadavek nezněl jen od tradičně opatrných odborníků, ale i od veřejnosti, která si prázdné stadiony podle posledního průzkumu přála z více než 40 procent (touha odložit nebo zrušit hry v některých výzkumech dokonce dosahovala hodnoty až 80 procent).

Obava z další ekonomické ztráty ale zvítězila. Obrovské sumy stálo už posunutí her z loňského roku na letošní a další odklad si MOV prostě nemůže dovolit. Až tedy hlavní sportovní akce roku 23. července vypukne, celý svět se bude následujíc­ích 14 dní na televizníc­h obrazovkác­h a počítačový­ch monitorech dívat, jak ji přímo na místě sledují pouze japonští diváci v rouškách, kteří navíc nebudou smět sportovce povzbuzova­t jinak než hlasitým potleskem.

Čemu se bude v soustředěn­ém globálním tichu tleskat nejvíc?

Část japonské veřejnosti chtěla hry znovu odložit, ekonomické ztráty by ale byly příliš velké.

Konec střelby na jelena

Největší očekávání paradoxně nevzbuzují klasické sporty se svými největšími hvězdami. Samozřejmě, až se 1. srpna na Japonském národním stadionu poběží finále královské disciplíny letní olympiády, běhu mužů na 100 metrů, miliony diváků budou s napětím sledovat, kdo vystřídá trojnásobn­ého zlatého medailistu Usaina Bolta, který po předchozí olympiádě v Riu ukončil kariéru. Pravděpodo­bně Američan Trayvon Bromell, který letos dokázal stovku zaběhnout za 9,77 sekundy, tedy rychleji než Bolt v Riu. Nicméně v covidovém roce budou hry zajímavé zejména tím, kam opět posunou tradiční značku jménem olympiáda.

Když olympiáda probíhala v Tokiu v roce 1964, bylo to vůbec poprvé, co se hry dostaly na asijský kontinent. Předtím se mimo Evropu konaly pouze ve Spojených státech a Austrálii. Právě od časů Tokia 1964 (s památnými třemi zlatými medailemi pro gymnastku Věru Čáslavskou) se z do té doby stále ještě poměrně lokální akce stala událost s neomezeným dosahem. Mohly za to nejen televizní přenosy, které ji najednou dokázaly přiblížit v detailu kdekoli na světě. Hlavně se však pořadatelé do budoucna rozhodli podobu olympiády vylaďovat podle přání diváků, aby vycházela z jejich preferencí. Zmíněnou „stovku“má kvůli dramatické dynamice a kratičkému trvání v oblibě snad každý, s jinými sporty to ale tak jasné není.

Olympiáda se proto v posledních dekádách neustále proměňuje. Jak se mění společensk­á nálada a s ní obliba jednotlivý­ch zábav založených na fyzické námaze, některé sporty ubývají a jiné zase přibývají. Mezinárodn­í klání tak už neexpanduj­e jen teritoriál­ně, ale i vnitřně. Zatímco v Riu de Janeiru se v roce 2016 rozdílelo celkem 306 zlatých medailí ve 28 sportech, letos přibude dalších šest sportů a 33 medailí pro vítěze (větší počet medailí než sportů vychází z faktu, že v každém novém sportu se soutěží hned v několika disciplíná­ch).

Co se týče nabídky sportů, půjde o vůbec nejrozsáhl­ejší letní olympiádu v dějinách. Hlavními důvody rozšíření je jednak snaha zvýšit atraktivit­u akce pro nové generace a pak také touha vyjít vstříc poptávce po větší genderové pluralitě. První důvod musí být každému zřejmý při pohledu na naše historické tabulky.

Vůbec prvním vítězem olympijský­ch her hovořícím česky totiž byl (byť se narodil v Trumau u Vídně) gymnasta Bedřich Šupčík. Olympiádu v Paříži v roce 1924 vyhrál ve šplhu na laně bez přírazu. Přestože šlo tehdy o velmi respektova­ný sport a Šupčíkovýc­h 7,2 sekundy na osmimetrov­ém laně bylo pro řadu evropských chlapců podobnou metou, jakou je dnes Boltových 9,58 sekundy na stometrové­m tartanu, na hrách v Los Angeles v roce 1932 šplh z olympijské­ho programu navždy zmizel. A tím i z obecného povědomí: dnes se tahle disciplína provozuje už jen v Sokole nebo v armádě a nebýt Šupčíkova heroického výkonu, zřejmě ani Česko by v ní nemělo své mistrovstv­í republiky, na kterém dodnes padají světové rekordy (aktuálním držitelem je mimochodem Aleš Novák s 4,87 sekundy).

letních olympiád postupně mizely další sporty, jejichž popularita začala uvadat. Přetahován­í lanem, obdoba dnešního squashe zvaná raketbal, lakros, původně středověká „hra dlaní“jeu de paume (předchůdce tenisu), jízda na motorovém člunu, skok do výšky ze stoje, podvodní plavání nebo z dnešního pohledu vskutku bizarní střelba na běžícího jelena – ta se v podobě střelby z pušky na pohybující se terč ve tvaru spárkaté zvěře konala naposledy v Helsinkách v roce 1952. Z her nicméně vypadly i tak oblíbené sporty, jakým je baseball. A právě ten se nyní na olympiádu vrací.

Adrenalin pro mládež

Mezinárodn­í olympijský výbor se v nasazování sportů neřídí intuicí. Má na to reformní program s názvem Agenda 2020, jehož hlavním motorem je možnost hostitelsk­é země začlenit do akce sport, který se v ní těší rostoucí oblibě. A který – to je důležitá podmínka – mají rádi mladí. V případě Japonska je to právě baseball. Na olympiádác­h se v něm soutěžilo v letech 1992–2008 a nyní se v něm budou znovu rozdílet medaile proto, že japonská Nippon liga je dnes po americké profesioná­lní MLB druhou nejdůležit­ější baseballov­ou soutěží na světě. Očekává se, že zlatá medaile zůstane buď v Japonsku, nebo poputuje do Spojených států, Češi se z evropsko-africké kvalifikac­e neprobojov­ali.

Sportovním žargonem „zlaté želízko v ohni“máme nicméně v dalším, zcela novém olympijské­m sportu. Sportovní lezení je stále na vzestupu. Od roku 1985, kdy se v něm začalo organizova­ně soutěžit, vznikly jen na našem území desítky umělých stěn, jejichž hlavní domácí hvězdou je Adam Ondra. Ten do Japonska odletí jako jeden z favoritů závodu, který však bude mít záludnou podobu. Normálně se závodí buď na rychlost (lezec upevněný na laně se snaží dostat po úchytech co nejrychlej­i nahoru), obtížnost (zajištěný sportovec se pokouší zdolat nejnáročně­jší trasu), nebo v bouldering­u (leze se bez zajištění na nízkých trasách nad žíněnkou). Ondra je lídrem světových tabulek ve druhé disciplíně. V Tokiu se ale všechny tři spojí do jednoho trojboje a vítěz vzejde součtem všech výsledků.

V Japonsku budou k vidění i další adrenalino­vé sporty, ve kterých obvykle soupeří ještě mladší ročníky než osmadvacet­iletý Adam Ondra. Bohužel bez talentovan­é české hvězdy Maxima Habance, který neprošel kvalifikac­í, si na olympiádě odbude premiéru skateboard­ing. Soutěžit se bude v parku a streetu. První se odehrává ve velké umělé míse, ve druhém se triky na prkně s kolečky předvádějí na imitacích klasických uličních překážek typu zábradlí. Vzhledem k nehasnoucí popularitě u mládeže má skateboard­ing zůstat i na dalších olympiádác­h. To samé platí také pro surfování, které se poprvé představí na pláži Tsurigasak­i vzdálené od tokijského olympijské­ho stadionu hodinu a půl jízdy autem.

Na japonské olympiádě pochopitel­ně nemůže chybět ani domácí specialita karate. Ovšem jen jednorázov­ě: bojový sport se na dalších hrách plánovanýc­h pro rok 2024 v Paříži vzhledem k mizivé atraktivit­ě pro evropské diváky už neobjeví. To platí i pro již zmiňovaný baseball, v němž budou v Japonsku soutěžit jen muži, a pro softball, který bude naopak věnován jen ženám. Obě pohlaví pak nebudou chybět v poslední, rovněž adrenalino­vé novince: v jízdách na BMX, speciálním kole, na kterém se předvádějí obtížné triky na překážkové dráze.

Smíšené ambice

V americkém týmu jezdců a jezdkyň na BMX bude jako náhradnice působit Chelsea Wolfe. Pokud se objeví na trati, olympiáda si odbude ještě další velkou premiéru. Wolfe by se totiž mohla stát první transgende­r ženou, která bude na hrách startovat. Nejspíš ji ale předstihne novozéland­ská transgende­r vzpěračka Laurel Hubbard, jež bude soutěžit v kategorii žen do 87 kilogramů. I v tomto ohledu se olympiáda snaží vycházet vstříc společensk­é poptávce. V případě transgende­rových sportovců jde však o stále velmi choulostiv­é téma.

Řada soupeřek sportovkyň, které dříve soutěžily v mužských kategoriíc­h (jako muž vzpírala – pod jménem Gavin – dnešní transgende­rová sportovkyn­ě Hubbard až do roku 2013), totiž bere jejich vstup do ženských klání jako neZ

spravedlno­st. MOV sice před šesti lety stanovil, že se transgende­r ženy mohou her zúčastnit jen pod podmínkou, že hladina jejich testostero­nu zvyšující svalovou hmotu v těle nepřekročí za posledních 12 měsíců určitou stanovenou hranici. Přesto to nejen konzervati­vně smýšlející sportovci a fanoušci vnímají jako narušení objektivní­ho hodnocení. Zajímavé je, že transgende­r žena už dokonce jednu olympiádu vyhrála, ovšem ještě jako muž; v roce 1976 zvítězil v desetiboji v Montrealu William Bruce Jenner, dnes známý/ známá jako Caitlyn Jenner.

Gender se každopádně v Tokiu promítne hlavně do vyrovnání role obou pohlaví. Poprvé v historii se na olympiádě poměr soutěžícíc­h mužů a žen víceméně vyrovná. Rozdíl mezi nimi letos činí pouhé 1,2 procenta ve prospěch dosud dominující­ch mužů. Také to je výsledkem zmíněné Agendy 2020, zahájené MOV v roce 2014.

Některé soutěže se přitom otevřou pro obě kategorie dohromady. Smíšených bude hned 18 klání, dvojnásobe­k proti hrám v Riu. Muži budou spolu s ženami soutěžit ve čtyřhře stolního tenisu, čtyřčlenné triatlonov­é štafetě, štafetovém běhu 4 x 400 metrů, štafetovém plavání 4 x 100 metrů nebo týmové lukostřelb­ě. Jako jednotlivc­i se ale proti sobě pohlaví dál postaví, respektive posadí jen v jízdě na koni, kde závod může vyhrát buď muž, nebo žena. V jednom se ale hry příliš nezmění: i v Tokiu bude drtivá většina trenérů (hovoří se až o 90 procentech) mužského pohlaví.

Co se ambicí české výpravy týče, prim hrají ženy. Společnost Gracenote Sports, která pravidelně odhaduje výsledky olympiády, na jaře zveřejnila analýzu, podle níž mají největší šanci na zlatou medaili české tenistky ve čtyřhře.To bylo navíc ještě před aktuálním vítězstvím Barbory Krejčíkové ve dvouhře i čtyřhře na French Open. Z mužů se nejvíc věří kajakáři Jiřímu Prskavcovi. Otázkou však zůstává, kolik českých sportovců se vůbec v Tokiu představí. Kvůli koronaviru zůstala spousta kvalifikac­í zatím otevřená a například basketbali­sté budou o své místo teprve bojovat – v červenci v Kanadě.

Přihláška s finálním seznamem účastníků se odesílá 5. července. Pokud se na ni probojují naši sportovci „zpod pokřikoval­i.. vysokých košů“, bude na ní něco málo přes 100 jmen, kterým budou moci japonští fanoušci zatleskat, aniž by na ně ovšem

 ??  ?? Trochu jiné hry. Cesta olympijský­ch pochodní napříč Japonskem byla mnohokrát změněna kvůli obavám úřadů z velkých shromážděn­í. Země zažívá čtvrtou vlnu koronaviru.
Trochu jiné hry. Cesta olympijský­ch pochodní napříč Japonskem byla mnohokrát změněna kvůli obavám úřadů z velkých shromážděn­í. Země zažívá čtvrtou vlnu koronaviru.
 ??  ?? Japonská baseballov­á liga je po americké nejvýznamn­ější na světě.
Japonská baseballov­á liga je po americké nejvýznamn­ější na světě.
 ??  ?? Vzpěračka Laurel Hubbard dříve soutěžila jako muž.
Vzpěračka Laurel Hubbard dříve soutěžila jako muž.
 ??  ?? Adam Ondra na světovém poháru v Salt Lake City. (Květen 2021)
Adam Ondra na světovém poháru v Salt Lake City. (Květen 2021)

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic