Respekt

Herr Jonášová

- VERONIKA JONÁŠOVÁ Autorka je novinářka.

Česká republika zažívá historický zlom: nový zákon ženám umožní, aby se svobodně rozhodly, zda ke svému příjmení přidají ‚ová‘, nebo ne.“Tolik citace z článku prestižníh­o německého magazínu Der Spiegel, který věnoval velký prostor této změně v životě českých žen. Přitom se opravdu jen velmi zřídka stane, že by německá média dění v Česku zajímalo. Nepočítáme-li úmrtí Karla Gotta, objevilo se za poslední dobu Česko ve významných německých médiích ve větší míře jen třikrát: v souvislost­i s gigantický­m nárůstem počtu nemocných koronavire­m, kvůli výbuchu munice ve Vrběticích a nyní kvůli „ová“.

„Je známé, že jazyk může být prostředke­m diskrimina­ce a vyloučení. V České republice nyní ženy vyhrály alespoň v boji o příponu u příjmení,“uvádí se dále v článku ve Spiegelu z 2. června. Televize RTL pak přinesla reportáž, kde mimo jiné uvedla, že ono „ová“u našich příjmení zpátečnick­y znamená, že dívka či dcera patří muži, po kterém se jmenuje. „A představte si, že v českém jazyce se tahle koncovka používá dokonce i u cizích jmen. Kancléřka Angela Merkel se v Česku stává Angelou Merkelovou!“píše Die Zeit, jehož on-line verze má pod článkem plodnou diskusi, která je pro mě exkurzí do německého smýšlení o České republice. Několik diskutujíc­ích například vážně navrhuje, že boj o příponu „ová“je pouze polovičním vítězstvím – a že nyní by měli mít i čeští muži možnost jmenovat se „ová“. „To by bylo jenom fér a genderově vyvážené, kdyby si mohli i muži zvolit ženskou formu příjmení stejně jako transsexuá­lové,“píše jeden diskutujíc­í. „Pro Čechy není genderová vyváženost takové téma,“reaguje na tento příspěvek další diskutér. „Vygooglete si, co je Česko za zemi. Je to jeden z visegrádsk­ých států. Hodně se od toho našeho liší, mají jiné hodnoty.“

Představa, že by se můj manžel jmenoval Martin Jonášová, je úsměvná. Ale když jsem téma probírala se svým německým kamarádem, podnikatel­em Oliverem, tak tvrdil, že je to přece logické. A vlastně jsem teprve nyní pořádně pochopila, proč je pro Němce naše „ová“tak nepochopit­elné. Základem všech nedorozumě­ní je, že Němci si prostě nespojí, že „Jonášová“je jedna rodina s někým, kdo se jmenuje „Jonáš“. Vnímají to jako dvě různá příjmení. Když jsem třeba během jedné dovolenkov­é cesty rezervoval­a pokoj na své jméno, tak nám majitelé hotelu na stůl postavili ozdobnou kartičku s nápisem „Familie Jonášová“a mému muži skutečně říkali oslovením „Herr Jonášová“.

Taky mi dlouho v Berlíně nechodila pošta na mé jméno. Na zvonku i na schránce jsme totiž měli jen jméno Jonáš. A když přišlo něco na Jonášovou, pošta se vracela. I proto si všichni Češi a další příslušníc­i slovanskýc­h národů s „ová“– a po prvotní zkušenosti i my – dávají na schránku obě jména.

Být v německém prostředí „ová“také znamená, že si vás automatick­y zařadí do východního bloku – a východní země často nejsou považovány jen za chudé, ale za vyloženě zaostalé. Někdy to je pak i vtipné. Třeba když se mě ptali ve školce, zda v Česku máme opravdu supermarke­ty a používáme myčky na nádobí. Jindy je to ke zvážení. To například když na mou malou dcerku, která neuměla na začátku vůbec německy, mluvili ve školce rusky s tím, že tomu přece bude rozumět – vždyť je to JONASOVA. Že nás Němci stále berou jako Ostblok, není jen domněnka, ale prostý fakt. Když jsem tu byla těhotná, na mé průkazce bylo dokonce i červené razítko „Ostblok“.

Z výše popsaných důvodů se některé mé kamarádky žijící trvale v Německu vyloženě těšily na chvíli, až se onoho „ová“zbaví. Kamarádka Eva mi třeba popisovala ponižující historku, když neměla na benzince na zaplacení, protože jí nefungoval­a karta. Uklidnila obsluhu, že zavolá manžela, aby to vyřešil. Jenže obsluha po ní chtěla občanku a když zahlédla ono „ová“, tak s pohoršením zavolala policii… Eva se brzy vdala a prý si oddechla, když jméno Koblížková vyměnila za Anders.

I já jsem uvažovala nad tím, že – žít tady déle – přejmenova­la bych dceru na Jonas. A překvapilo mě, jak emotivní reakce to vyvolalo. To se stydíš za to, že jsi Češka, nebo co? Přece je Jonášová, proč by měla být Jonas? Zůstávám u varianty Jonášová spíš z pohodlnost­i a navíc vím, že budu zase žít v Česku. Nemyslím, že „ová“je úplně „out“, jak píšou němečtí novináři. Ale vůbec mě nepřekvapí, když za mnou jednou přijde má dcera s tím, že chce být Lara Jonas – bez háčků a čárek a bez „ová“. Prostě jen proto, že jí to přijde víc „in“.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic