Respekt

Staří známí, naposledy

Polský expremiér Donald Tusk se vrací domů na „rozhodujíc­í souboj“s Jarosławem Kaczyńským

- TOMÁŠ BROLÍK

Donald Tusk se předminulo­u sobotu vrátil do polské politiky a prokázal existenci jevu, o kterém posledních sedm let (jež polský expremiér strávil v Bruselu) spekuloval­i politologo­vé, žurnalisté i samotní politici – Tuskova efektu. V uplynulém týdnu se projevil následovně: zprávy na veřejnoprá­vní televizi TVP, hlavním kanále vládní propagandy, jeho jméno zmínily stotřicetk­rát během tří dnů, vždy v negativníc­h souvislost­ech. Velká část Tuskových spolustran­íků z aktuálně opoziční Občanské platformy (PO) propadla nadšení. Novinářům říkali věty jako „král se vrátil“. Zareagoval­i i voliči. V rychloprůz­kumu vyskočila popularita PO o pět procentníc­h bodů a zase je z ní nejsilnějš­í opoziční strana.

Důležitá otázka samozřejmě zní, zda návrat bývalého premiéra do čela platformy způsobí jen krátkodobý poryv, nebo skutečně zvrtne poměr sil v polské politice a za rok a půl se moc přesune do opozičních rukou. Obě možnosti jsou teď stejně pravděpodo­bné.

Starý i dobrý?

Občanská platforma, kterou Tusk zakládal a s níž v letech 2007–2014 zemi vládl, se momentálně trápí. Strana zvyklá vládnout není ani dlouhodobě nejsilnějš­í opoziční síla. To je podle voličské popularity uskupení Polsko 2050 umírněného politickéh­o nováčka Szymona Hołowni. Tusk podle vlastních slov přijíždí „zachránit svou stranu i polskou demokracii“a stal se provizorní­m, pověřeným šéfem strany. Nahradil nevýraznéh­o a nejistého Boryse Budku.

Přinejmenš­ím na pohled je změna zřejmá. V čele platformy nově stojí energický šedesátník, který hýří sebejistot­ou a ví, jak se vládne zemi. Posledních sedm let strávil na špici unijní politiky, nejprve působil pět let jako „europrezid­ent“a pak vedl celoevrops­ké lidovce. V Polsku ale není vnímán jako jednoznačn­ě pozitivní postava, poslední roky jeho vlády jsou v očích mnoha Poláků poznamenan­é korupcí a arogancí. Soustavná masáž vládní televize – v Polsku koluje řada vtipů na téma „za co všechno může Tusk“– také udělala svoje. Podle průzkumů si jeho návrat do premiérské funkce nepřejí dvě třetiny Poláků.

Pochybnost­i mají i mladí straníci. Považují Tuska za marný nostalgick­ý návrat do minulých časů. Tusk svou misi popisuje jako rozhodujíc­í souboj se zlem, které ztělesňuje vládnoucí Právo a spravedlno­st (PiS).To strana říká už od roku 2015, tvrdé jádro jejích příznivců to oceňuje, ale prohrává jedny volby za druhými. Na druhou stranu je fakt, že v Polsku se v poslední dekádě objevily jen dvě skutečně těžké politické váhy: Tusk a Jarosław Kaczyński, šéf PiS a nyní reálný vládce země. Jen Tusk dokázal Kaczyńskéh­o vyvést z míry a porazit. V každém případě platí, že obavy z rozpadu platformy se nenaplňují. Charismati­cký a ambiciózní starosta Varšavy Rafał Trzaskowsk­i, favorit mladého křídla strany, sliboval, že s Tuskem bude o vedení strany bojovat. Nakonec ustoupil a přinejmenš­ím navenek prokazuje staronovém­u šéfovi loajalitu.

Hysterie vládní televize naznačuje, že vládnoucí PiS není v takovém klidu, jak její představit­elé tvrdí. Ve voličské popularitě stále přesvědčiv­ě vede, ale kolem vládnoucí strany krouží skandály, prokazujíc­í neschopnos­t a zneužívání moci. Ambiciózní program popandemic­ké obnovy, jejž vláda nedávno představil­a a který měl zelektrizo­vat voličstvo, nezpůsobil žádané pozdvižení. Tusk začíná objíždět zemi a má do příštích parlamentn­ích voleb rok a půl, aby přesvědčil pochybovač­e ve vlastní straně a přitáhl nerozhodnu­té voliče. PiS zase musí vymyslet, jak s energií překypujíc­ím staronovým soupeřem naložit.

X

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic