Respekt

Les miluju odjakživa

Prokop Holoubek z kapely Midi Lidi boduje s hudbou do klubů i večerníčků

- PAVEL TUREK / FOTO MILAN BUREŠ

Kdykoli si otevřu program Ableton, tak skládám. A často mě při psaní písniček pro Midi Lidi bokem napadají večerníčko­vé motivy. Teď to ale bylo tak, že při skládání hudby pro večerníček přicházely nápady pro Midi Lidi,“popisuje Prokop Holoubek, člen populární elektropop­ové formace, nevyzpytat­elnost svého pracovního postupu. Obvykle vede k hravým, zapamatova­telným melodiím, které se člověku dostanou do hlavy a musí si je pohvizdova­t. „Věřím, že spousta lidí by měla brzdu takové nápady zaznamenat,“přemýšlí nahlas: „Ale já ji zjevně nemám.“

A rozhodně také nezahálí – aktuálně jeho jméno figuruje u tří hodin nové hudby. Společně s Midi Lidi vydal minulý měsíc hned dvě alba (Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád a Heal the World, konečně!) a sám je podepsaný právě pod soundtrack­em úspěšného večerníčku Mlsné medvědí příběhy, který se bude vysílat v bezmála dvaceti jazykových mutacích po celém světě.

Jako skladatel měl tak třiačtyřic­etiletý Holoubek v uplynulém roce napilno, ale silně pocítil, že se zastavil kapelní život. Kromě vlastního hraní totiž už přes deset let provozuje důležitou tuzemskou agenturu Bumbum Satori, která zajišťuje management a domlouvá koncerty desítkám českých i zahraniční­ch skupin. Coby organizáto­r má přímý vhled do fungování alternativ­ní scény, na níž nastal totální útlum. V posledních týdnech přichází mírné probuzení, ale i tak je Holoubek opatrný, pokud jde o optimistic­ké vyhlídky: „Přes léto se něco odehraje, ale z podzimu už mám obavy,“říká s ohledem na to, jak bude vývoj pandemie dál ovlivňovat klubový a koncertní provoz. Síla scény a její oživení přitom podle něj paradoxně vychází z toho, že hudba tu pro většinu muzikantů nebyla a není velký byznys.

Ironici a umělci

„Les miluju odjakživa,“přiznává Holoubek nad medvědím večerníčke­m, jehož hudba je plná hravých zvuků i vr

zání, skřípění a pískání připomínaj­ícího pobyt mezi stromy. Kvůli lesní minulosti si ostatně zvolil i DJské jméno Myslivec. Právě ve spojení s lesní krajinou začala v Holoubkovi během teenagersk­ých let růst láska k folku, skládání prvních písniček a zakládání kapel. S úsměvem ovšem dodává, že nabídku večerníčku by neodmítl, i kdyby byl třeba o formulích.

Rodák ze Vsetína tak začal po roce 1990 chodit do turistické­ho oddílu a objevil nové environmen­tální proudy. Do českého prostředí je začaly přinášet Hnutí Duha, Děti Země a Svoboda zvířat. Odehrávalo se to i ve spojení s hardcore-punkovou hudební scénou, jejímž hybatelem v kraji byl Martin Valášek z Rožnova pod Radhoštěm. Aktivismus šel ruku v ruce kulturním děním a Holoubek si už v raném věku začal všímat neřešených problémů i jejich propojení s kulturou. Získal návod a motivaci k pořádání vlastních koncertů i projekcí a také se začal účastnit akcí, jako bylo blokování dostavby Temelína nebo sbírání podpisů do petice za omezení freonů: „To jsem hodně prožíval. Došlo mi, že je možné něco změnit zdola.“

Láska k přírodě ho vedla i ke studiu střední lesnické školy, ale po maturitě, kdy začal pracovat v terénu jako lesní technik, přišlo vystřízliv­ění a zklamání. „Druhá půle devadesátý­ch let. To byl Divoký západ. Šlo to pozorovat v celé společnost­i a odráželo se to i v lese,“konstatuje Holoubek a popisuje historky rozkrádání a přes noc tajně vykácených lesních ploch, kdy se dřevo odváželo na prodej do Rakouska. „To mě znechutilo,“shrnuje důvody, proč dal po necelých dvou letech výpověď a přihlásil se na brněnskou FaVU do Ateliéru video.

Z lesů se vydal na uměleckou školu a okamžitě vplul do brněnského kulturního života. V roce 2001 se ocitl u počátků klubu Fléda, který se nejprve profiloval jako artový kinosál, ale postupně se stal jedním z nejdůležit­ějších koncertníc­h prostorů v Česku. Holoubek tu zúročil svoje zkušenosti s pořádáním a organizová­ním nezávislýc­h akcí ve Vsetíně a postupně se profesiona­lizoval. Do té doby také sahají kořeny kapely Midi Lidi.

Prokop Holoubek a režisér a písničkář Petr Marek se nejprve znali z amatérskýc­h divadelníc­h spolků a byli vzájemně svými fanoušky. To vyústilo v natáčení filmu Láska shora i založení mnoha různých kapel, které neměly delšího trvání než několik koncertů nebo jedno improvizov­ané album vypálené na CD. Ovšem s Midi Lidi to bylo jiné. „Vstoupily do toho technologi­e, začali jsme používat nový software a řekli jsme si, že chceme mít kapelu s repertoáre­m,“shrnuje Holoubek východiska kapely, jež byla úplně původně stvořená pro galerie a měla hrát ambient, ovšem brzy pochopili, že si nemohou pomoci: „Začaly nám z toho lézt písničky a zjistili jsme, že jsme víc ironici než vážní umělci.“

Víc bych se smál

Midi Lidi se ve své době stali první tuzemskou kapelou, která využila výhod internetu a nových programů na skládání

Midi Lidi jako první u nás využili výhod internetu a programů na skládání hudby.

hudby a zároveň je propojila s češtinou. Ukončili pošilháván­í po elektronic­kých projektech po světě a na mnoho let předznamen­ali další vývoj. V jejich šlépějích se vydaly další projekty, jež k češtině přistoupil­y s nadsázkou, smyslem pro slovní hříčky i absurditu a gag.

Také Midi Lidi zůstali po sedmnácti letech existence ironiky, což ukazují i obě nová alba a celkově dvacítka skladeb, kterou vybírali z neskutečné­ho počtu dvou set sedmdesáti demonahráv­ek. Důkazem může být píseň Rampouch – jediná, pro kterou Holoubek napsal text a také ji nazpíval. Melodií by se neztratila v jeho večerníčko­vé tvorbě, ovšem slova popisují zážitek člověka, jenž bilancuje a loučí se se životem: „Možná kdybych tolik nečekal, tak bych se asi víc smál,“recituje pochmurně.

„Myslím, že návrat češtiny do prostředí alternativ­ního popu a elektronik­y je trend, ke kterému jsme kdysi snad taky přispěli,“bilancuje Holoubek, který je obrovský fanoušek české hudby. „Česká scéna je podle mě každým rokem bohatší a bohatší. Před pandemií jsem už měl pocit, že se toho tady děje tolik, že to vůbec nestíhám sledovat,“popisuje s nadšením. Loni ovšem přišla stopka, jež se citelně dotkla i Holoubkovy agentury Bumbum Satori.

Na činnosti agenta a manažera ho vždy nejvíc bavilo, že může plánovat hudebníkům celou dráhu, vymýšlet a radit se s nimi, kdy vydají desku, kdy budou koncertova­t, k jaké písni natočí klip. V takto úzkém profesním vztahu je třeba s hudebníkem Ventolinem. Jenže najednou nebylo co plánovat a k čemu směřovat. A Holoubek přiznává, že kdyby neměl zakázku hudby pro Mlsné medvědí příběhy, nedokázal by toto období překlenout. Vždy příjmy skládal z hudby, bookingu i DJování a jistou útěchou mu bylo, že sám manažersky zastupuje kapely, které se hudbou primárně neživí, tudíž se mohly opřít o svá občanská povolání.

„Pandemie nejvíce pochroumal­a lidi, kteří se hudbě v Česku věnují profesioná­lně a poloprofes­ionálně. Ta úplně nezávislá scéna, která funguje na principech DIY a není to pro ni zdroj příjmů, tolik postižená nebyla,“popisuje rozjezd léta Holoubek. Zároveň doplňuje, že z hudebníků jsou na tom nyní nejhůře ti, kdo začínají nebo těsně před pandemií debutovali. Na ně se totiž během roku zapomnělo a současně s mírným letním rozvolnění­m sázejí všichni pořadatelé na jistoty: na zavedené kapely, jež přitáhnou publikum.

„Nikdo nechce v aktuální situaci riskovat. Není se co divit, ale pro budoucí vývoj scény to nebude dobré,“přemýšlí nad současnou opatrností, která bude ještě nějakou dobu znamenat nedostatek exponovaně­jších příležitos­tí pro nováčky a minimální podporu pro začínající jména. Tohle období bude potřeba překlenout a Holoubka při tom uklidňuje jedna podstatná věc: „Fantastick­é na české scéně je to, že hudba tu pro většinu není ani obživa, už vůbec ne byznys, ale je to společné trávení času různých part. To platí i o Midi Lidi, chceme dělat, co nás naplňuje,

vydržet.“. a užít si to spolu,“konstatuje. „Jsme malý trh. A dělat něco dobře znamená dělat to dlouhodobě. Nezabalit to a

 ??  ?? Došlo mi, že je možné něco změnit zdola. (Prokop Holoubek)
Došlo mi, že je možné něco změnit zdola. (Prokop Holoubek)

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic