Respekt

Šláftruňk na rozloučeno­u

- JAN NĚMEC Autor je spisovatel.

Když před necelými pěti lety zemřel kanadský písničkář Leonard Cohen, pisatelé nekrologů se snažili jeho dílo – patnáct studiových alb, skoro stejný počet sbírek básní a navrch dva romány – nějak zaokrouhli­t a shrnout. Hodně se psalo o židovských kořenech, o ženách nebo o písničkářo­vě obdivu ke španělském­u básníkovi Lorcovi. To Cohen sám se s tím tolik nemazal. V česky právě vydané sbírce básní, písňových textů a deníků Plamen svou kariéru vyřizuje ve třech verších: „Tak málo toho co říct / Tak silná touha / říct to.“Je to sebeironie? Jistě. Ale ty tři verše se dají číst i jinak. Možná toho totiž není třeba říkat tolik – a záleží spíš na tom, jak se říká to málo, co za řeč opravdu stojí. I to totiž pro Cohena platí.

V roce 2016, pár týdnů před svým odchodem, Cohen vydal vynikající studiové album You Want It Darker. O tři roky později vyšlo ještě Thanks for the Dance, které domíchal Cohenův syn Adam, a mezitím právě kniha textů Plamen. Ta v Cohenově díle v podstatě navazuje na Knihu toužení, přestože je dělí dvanáct let. V obou případech jde o volný soubor básní, písňových textů a dalších zápisků prokládaný množstvím Cohenových lakonickýc­h autoportré­tů. Pravidelně ukazují ztrhanou tvář s pytli pod očima a povislými koutky a pod tím jsou veselé popisky jako: „Našel svou cestu / a začal se / usmívat // usmívá se / na každého // je z něho úplnej / Otec Tereza.“

O Cohenovi se ví, že psal svoje písně dlouho – texty přepracová­val několik let – a že zároveň něco psal téměř pořád. Desítky jeho zápisníků, kterými se editoři Plamenu probírali, obsahují přes tři tisíce stránek textu. „Náboženstv­í, učitelé, ženy, drogy, cesty, sláva, prachy,“procházel jednou Cohen svůj život položku po položce, „nic mě tak nepovznáší a neulevuje od utrpení jako začerňován­í stránek, psaní.“Zní to jako doznání grafomana, ale Cohen byl současně perfekcion­ista. Svazek Plamen je zajímavý mimo jiné tím, že poprvé odhaluje obě tyto polohy: písňové texty z několika posledních alb i zápisky z deníků, které ukazují Cohenovo psaní v nerafinova­né podobě. Tematický rozdíl není žádný, proud deníkových zápisků se přesto čte těžko. Čtenáře z nich vysvobodí až děkovná řeč, kterou Cohen pronesl při udílení španělské Ceny prince asturského.

Poslední Cohenovo album Thanks for the Dance uzavírá skladba, která je i v Plamenu. Zpívá se v ní, či spíše už jen deklamuje: „Naslouchej letu kolibříka / křidélek jeho chvění / naslouchej letu kolibříka / mě slyšet nutné není.“Pokorné loučení jako jedna ingredienc­e, jinou je přijetí celoživotn­ích depresí, další odcházejíc­í láska – a ještě další třeba jemná jízlivost vůči světu. Dohromady takový šláftruňk na rozloučeno­u.

 ??  ?? Leonard Cohen: Plamen
Přeložil Miroslav Jindra. Praha, Argo 304 stran
Leonard Cohen: Plamen Přeložil Miroslav Jindra. Praha, Argo 304 stran

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic