Respekt

Stébla na planině

- KATEŘINA ČOPJAKOVÁ Autorka je spolupraco­vnicí Respektu.

Ženy přeživší sexuálního otroctví, pro Evropany často neznámou kapitolu japonské okupace, nechává v obsáhlém komiksu Tráva promlouvat korejská autorka Kim Kumsuk. Jakkoli byly ze svých cel propuštěny téměř před 80 lety, dodnes se „comfort women“nedočkaly adekvátní omluvy a jejich bolestné zážitky jsou stále předmětem diplomatic­kých roztržek i cynických pochyb. Počty sexuálních otrokyň v japonské armádě se odhadují na desítky až stovky tisíc, ale pamětnic už mezi Korejkami, Číňankami, Filipínkam­i i Nizozemkam­i není mnoho a hrozí, že zemřou, aniž se jim dostane spravedlno­sti.

Komiks začíná návratem paní I Okson do rodné země po 55 letech, aby o svém utrpení poprvé promluvila v televizi a našla příbuzné, kterým se ztratila jako dospívajíc­í dívka. Narodila se do Japonskem okupované Koreje drcené hladem a chudobou. Ve třinácti ji rodiče poslali k pěstounům, jimž posloužila jako levná pracovní síla, jen o dva roky později byla unesena, aby byla po vůli japonským vojákům „na stanici útěchy“na území dnešní Číny, kde také po válce zcela bez prostředků zůstala. Radost ze setkání s příbuznými ale netrvala dlouho. Nejistota, jestli ji rodiče prodali, nebo v naivitě svěřili nečestným pěstounům, byla na obrazovce příliš znát. Když za ní začala Kim docházet, žila už osaměle v Domě sdílení v Koreji určeném pro dožití sexuálních otrokyň.

Není to poprvé, kdy autorka do středu vyprávění obsadila vzpurnou dívku toužící po svobodě, jež trpí v tradičně utvářené společnost­i. Už její první grafický román Píseň mého otce je srovnáván s Persepolis Marjane Satrapi, s níž ji pojí i její druhý domov, Francie. Zatímco tehdy čerpala z vlastních zkušeností, tentokrát komiks použila jako nástroj orální historie. I Okson navštěvova­la několik měsíců s vědomím, že není první ani poslední, kdo má o její osud zájem. Trápila se, zda v ní jen neoživuje stará traumata - a ta pokora je z knihy znát.

Kumsuk nenakreslí nejbrutáln­ější scénu prvního znásilnění, kdy přijde I Okson o panenství: panely zcela zčernají a trvá tři stránky, než se do nich začnou vracet aspoň slova. Svou hrdinku nikdy nezobrazuj­e v nejtristně­jších chvílích, nechce se podílet na její viktimizac­i. K vykreslení utrpení používá raději obrazové metafory vyprahlé planiny, která tábor obklopoval­a, nebo mladou trávu drcenou bagančetem. Komiks vytváří stylem těžícím z klasického tušového malířství i mangy. Nezapře studia malby v Sedžongu a Štrasburku ani to, že s komiksem ostře začala až po čtyřicítce. Možná právě díky výslednému koktejlu je její styl tak osobitý a byl oceněn prestižní Harveyho cenou. Průchod dlouhým, tmavým a deprimujíc­ím tunelem, jak tříletou práci nazvala, se jí podařil. A dokáže jím provést čtenáře z různých koutů světa.

 ??  ?? Kim Kumsuk: Tráva Přeložila
Petra Ben-Ari. Centrala,
488 stran
Kim Kumsuk: Tráva Přeložila Petra Ben-Ari. Centrala, 488 stran

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic