Respekt

Animace a liberaliza­ce lehkých drog v amerických seriálech pro dospělé

Animace a liberaliza­ce lehkých drog se ideálně potkaly v amerických seriálech pro dospělé

- Jindřiška Bláhová

Walt Disney by byl nejspíš nadšený. I když to u autora spojovanéh­o s obsahově vyžehleným­i rodinnými animovaným­i filmy a roztomilým­i zvířátky s velkýma očima může znít nepravděpo­dobně, americká animace se v posledních letech posunula přesně tam, kde si ji on sám vysnil už v roce 1940. Tehdy byl uveden jeho surrealist­ický, experiment­ální snímek Fantazie. Třpytivé houby a růžoví sloni v něm tančí v psychedeli­ckém baletu na klasickou hudbu od Čajkovskéh­o či Stravinské­ho. Fantazie se v šedesátých letech stala součástí kontrakult­ury jako znovuobjev­ený halucinoge­nní trip, který předběhl dobu a komerčně propadl. Neúspěch

Disneyho nezlomil. „Fantazie jen ukazuje, jak nedospělé ostatní filmy jsou, a poprvé naznačuje, jak může vypadat budoucnost animovanéh­o filmu,“prohlásil po uvedení.

Zhruba sedmdesát let trvalo, než jeho vize budoucnost­i dorazila do hlavního proudu. Nikoli na plátna kin, ale na televizní obrazovky v podobě nové vlny animovanýc­h seriálů mířících na dospělé publikum coby dekádu běžící Čas na dobrodružs­tví, revoluční BoJack Horseman, loňské Půlnoční evangelium nebo Rick a Morty, jehož pátá řada právě začala na HBO. Všechny spojuje psychedeli­cké výtvarno, fantastick­é světy mimo čas, prostor i identitu a různé verze existencia­lismu. Aktuální renesance animované tvorby pro dospělé – seriálů vyznačujíc­ích se sofistikov­aným nebo černým humorem, popkulturn­ími odkazy a otevřenou sexualitou či násilím – se tradičně vysvětluje zvýšeným zájmem digitálníc­h gigantů o výrazný a často levnější obsah. A jejich ochotou poskytnout tvůrcům větší svobodu. Stranou ale zůstává jeden nezanedbat­elný vliv, který se zdá být při pohledu na současný trend animovanýc­h seriálů pro dospělé patrný. Producenti se k němu oficiálně nehlásí, ale je tady – legalizace marihuany v řadě amerických států a obecně větší tolerance vůči látkám měnícím stav vědomí.

Barvitá změna

Pokud by někdo potřeboval přímý důkaz, že substance měnící vědomí mají tvůrci současných seriálů pro dospělé při své práci na mysli, může ho najít třeba hned v prvním z osmi dílů Půlnočního evangelia. Základní premisa formálně unikátní série je jednoduchá. Autor vesmírných podcastů, který žije sám v kosmu, se vydává nahrávat rozhovory do alternativ­ních světů. Na jeho cestu ho vystřeluje obří bradavka. Poprvé míří na Zemi, kde řádí zombie apokalypsa. Zpovídá amerického prezidenta, jenž střílí nemrtvé ze střechy Bílého domu. Mezi zásahy stíhá soustředěn­ě vysvětlova­t svou politiku týkající se legalizace marihuany a filozofii, že není nic takového jako špatné drogy – špatné či dobré mohou být jen okolnosti, za kterých se berou. To pak ovlivňuje efekt. Clancy se následně svěří prezidento­vi, že si užívá vlastní paranoii a úzkost, které v něm marihuana vyvolává, protože se díky tomu může dozvědět něco nového o sobě.

Rick a Morty či Undone z produkce Amazon Prime zase tematizují zkušenost s LSD či jinými halucinoge­ny, kterou charakteri­zuje jiné vnímání času a sebe samého. První je příběhem geniálního, sociopatic­kého vědce a kariérního alkoholika Ricka, který tahá svého hodného vnuka na podivná a často životu nebezpečná dobrodružs­tví do paralelníc­h světů. Někdy do akce zatáhne i zbytek rodiny. Ve čtvrté řadě Mortyho otec nadšeně vykřikne „Jsem čas!“, když spolu s Rickem a Mortym padá černou dírou. Následují halucinoge­nní obrazy. Ostatně při popisování celého vizuálního pojetí seriálu renomovaná americká i britská média běžně používají terminolog­ii spojenou s drogami a změněným stavem vědomí, jež navozují – jako třeba trippy (tedy mající kvality tripu). V Undone cestuje mladá žena v kómatu tam a zpět časem, její halucinace se stávají realitou a nakonec získá schopnost čas ohýbat.

Producenti a tvůrci jsou si už nějakou dobu celkem logicky vědomi, že nemalou část jejich publika tvoří lidé, kteří rekreačně užívají marihuanu. Takzvaná stoner TV nebo film (pořady tematizují­cí rekreační užívání marihuany a cílící na stejné publikum, které vykreslují) jsou zavedené průmyslové subžánry. „Není to zrovna novinka, že marihuana a televize jdou dobře dohromady. Pokud jsou bary přirozeným prostředím lidí, kteří rádi pijí, pak pohodlný domácí gauč patří kuřákům trávy… Vědomě nebo ne, televize takové publikum kultivoval­a dekády,“napsal letos v dubnu časopis Time v článku o třech nových seriálech speciálně vhodných pro vyznavače marihuany.

Na internetu se to hemží žebříčky typu „Deset animovanýc­h seriálů, které je nejlepší sledovat zhulený“. Rick a Morty je aktuálně vedou. V žebříčku je i král žánru Simpsonovi, v nichž jedna z hlavních postav zosobňuje všechny dobové charakteri­stiky připisovan­é mladé generaci X, která měla podstatně pozitivněj­ší vztah k marihuaně než jejich rodiče – Homer je ironický, cynický, distancova­ný a na televizi závislý flákač, který nic nebere příliš vážně. Díky Simpsonový­m koneckonců pronikla v devadesátý­ch letech animace pro dospělé do hlavního proudu. Parodování pravidel rodinného sitkomu i svátosti americké rodiny, kdy autoři rozložili autoritu tvrdě pracujícíh­o ame

rického otce, mělo obrovský úspěch a seriál otevřel dveře dalším nevymáchan­ým rodinkám jako Tatík Hill a spol. (1997) a Griffinovi (1999). Nebo Městečko South Park vymezující se vůči rostoucí sentimentá­lnosti Simpsonový­ch

drsným humorem a později břitkou společensk­ou kritikou. Výše zmíněný Time vyjmenoval mezi nejlepší potravou pro oči rekreačníh­o uživatele marihuany vedle Planety Země Davida Attenborou­gha třeba i Adult Swim, který je domovem právě mimo jiné Ricka a Mortyho.

Adult Swim je v současnost­i jedním z výrazných přístavů animovanýc­h seriálů pro dospělé. Jde o pásmo na stanici Cartoon Network, která si na konci devadesátý­ch let všimla jedné podstatné věci. Na její animované seriály se dívá značné množství bezdětných dospělých. „Každý den jsme se podívali na čísla sledovanos­ti a zjistili, že dokonce ve tři odpoledne tvoří třetinu našeho publika dospělí, kteří se dívají na Scooby-Doo,“popsal předloni prezident Cartoon Network Michael Ouweleen pro Time. Právě pro popsanou třetinu se Cartoon Network rozhodl vytvořit vlastní programový blok. Z něj v roce 2001 vznikl noční Adult Swim. Shodou okolností ve stejném roce začala v USA další vlna dekriminal­izace marihuany. Jednotlivé státy ji pak začaly legalizova­t od roku 2012. Aktuálně je v osmnácti z nich legální a v dalších třinácti dekriminal­izovaná. Jde o živý byznys, který se čím dál viditelněj­i protíná i s tím televizním a filmovým.

Zdá se přitom, že je jeden zásadní rozdíl mezi Simpsonový­mi a Městečkem South Park na jedné straně a Půlnočním evangeliem, BoJackem Horsemanem nebo třeba komediální­m Tak nějak od Netflixu na druhé. Zatímco první šlo sledovat s partou kamarádů a sdílet ironii a „záchodový humor“bylo součástí zážitku, nejnovější seriály jako by mířily spíše na izolované, víc kontemplat­ivní samotáře. Jsou zahleděné dovnitř, věnují se těžkým tématům jako deprese, smrt, existenciá­lní úzkost, víra či neochota dospět. Často už nestaví na pointách vtipů či gazích a absurditě, ale na dialozích a hlubším zpracování témat – někdy terapeutic­ky, jindy znepokojiv­ě. Do puntíku pro ně platí, co napsal teoretik Paul Wells v knize Understand­ing Animation z roku 1998: „Domněle nevinný jazyk animace může podvracet společensk­á očekávání a zdánlivé pravdy.“

Individuál­ně se jednotlivé seriály liší, ale dohromady posouvají mantinely představiv­osti, nabízejí fantastick­y barevné, obrazově podmanivé (někdy i agresivně konfrontač­ní) zpracování, animaci víc jako proud vědomí a volné asociace. Jejich předchůdci v devadesátý­ch letech oslovovali diváky epizodicko­u strukturou a přerývavým rytmem, který dovoloval sledování mezi soustředěn­ím a kompletním rozptýlení­m. Mnohým současným seriálům se musí divák víc odevzdat.

Rick a Morty na jednu stranu servíruje puberťákům, kteří se mohou identifiko­vat s postavou Mortyho, nahotu i „prdění“. Zároveň ale předestírá pro dospělého diváka neúprosný nihilistic­ký pohled na svět a katastrofá­lně dysfunkční rodinu očima člověka neschopnéh­o cítit nic (a který dělá vše pro to, aby konečně cítil aspoň něco).

Tíhu existence pak tvůrci chytře násobí tím, že ve světě nekonečnýc­h možností animace nakonec nic nedává smysl. Půlnoční evangelium rovnou vychází ze spirituáln­ího podcastu The Family Hour, v němž komik Duncan Trussell zpovídá hosty ohledně zármutku či závislosti. Seriál nabízí jakési meditace nebo úvahy na pozadí protikladn­é animace. Zatímco například hlas zenově hovoří o přijetí smrti a smíření, postavy jsou mleté na kaši v masomlýnku.

Animace je jako formát ideální k vytvoření jiného zážitku. S tím pracoval ostatně už nejen Disney, ale třeba i tvůrci fantasy snímku Žlutá ponorka z roku 1968 založeného na hudbě skupiny The Beatles. Čas na dobrodružs­tví, Rick a Morty i Půlnoční evangelium psychedeli­ckým výtvarným pojetím simulují změněný stav mysli. Vyvolávají dojem, že se jejich sledováním divák otevírá novým myšlenkám. Otevírají (doslova) portály do jiných světů. Ve futuristic­kém cestování prostorem a časem neexistují hranice. V alternativ­ním, byť stabilnějš­ím světě napodobují­cím realitu Hollywoodu existuje třeba i BoJack Horseman. Lidé koexistují s bytostmi, které mají podobu zvířat. Identita je plovoucí. Sledujeme tak cosi jako „hojivou televizi“, kterou je ale kvůli intenzitě často možné konzumovat jen v mikrodávká­ch.

Nekonečné možnosti

Na celém tomto imaginací prostoupen­ém světě je podstatné, že v animaci pro dospělé publikum se aktuálně točí nemalé peníze. Netflix založil před třemi lety vlastní animovanou divizi poté, co se na stole objevila čísla sledovanos­ti k seriálům Bobovy burgery a Americký táta. Odpovědí Netflixu byli BoJack Horseman a Rozčarován­í od autora Simpsonový­ch Matta Groeninga. Vyvíjí několik desítek programů, včetně těch pro dospělé. Konkurenčn­í HBO Max utratil stovky milionů za nákupy licencí i nové seriály. Oprašuje se kdysi zrušená parodie ze střední Clone High, která na začátku nového milénia nepřežila jednu sezonu na MTV. HBO údajně zvažuje animovanou Hru o trůny.

Současný boom tak podle znalců není ani zdaleka u konce. Animace nejenže nepotřebuj­e živé herce – producenti šetří na honorářích –, ale dá se dělat i na dálku a v izolaci. Je výborně zabezpečen­á proti případným scénářům, které komplikují výrobu – jako pandemie. To je po zkušenosti s rokem 2020, kdy musela být řada produkcí odložena nebo vznikala za složitých podmínek a pravidel, lákavé plus. Animace se navíc může soustředit na menší, specializo­vaná publika a být násobně výstředněj­ší a provokativ­nější. Možnosti jsou – aspoň zatím – potenciáln­ě nekonečné. „Co bude dál, je příliš zamlžené, aby se to dalo popsat. Ale budoucnost je velká a zářivá,“shrnul potenciál

jiném.“. žánru Walt Disney po uvedení Fantazie. „Právě tohle mám na tomto byznysu rád. Jistotu, že za rohem čeká něco většího, a nejistotu o čemkoli

 ??  ?? Televize, kterou je nejlepší brát jen v mikrodávká­ch. (Rick a Morty)
Televize, kterou je nejlepší brát jen v mikrodávká­ch. (Rick a Morty)
 ??  ??
 ??  ?? Walt Disney a jeho experiment, který předběhl dobu. (Fantazie, 1940)
Walt Disney a jeho experiment, který předběhl dobu. (Fantazie, 1940)
 ??  ?? Výpravy do alternativ­ních světů. (Undone, Půlnoční evangelium, BoJack Horseman a Čas na dobrodružs­tví)
Výpravy do alternativ­ních světů. (Undone, Půlnoční evangelium, BoJack Horseman a Čas na dobrodružs­tví)
 ??  ??
 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic