Respekt

Oslavy a plány strýčka Siho

Váš příští architekt může být z Číny

- Tomáš Lindner

Včervenci před sto lety se v cihlovém domku v centru Šanghaje sešlo dvanáct mužů, mezi nimi mladý venkovan Mao Ce-tung a například i jeden nizozemský komunista, a založili Komunistic­kou stranu Číny. Z této malé buňky postupně vyrostl organismus, který má dnes přes devadesát milionů členů a platí za nejmocnějš­í stranu světa.

Ve chvíli stého výročí je třeba uznat, že čínská KS přežila mnohé předpovědi úpadku, jež se ve zpětném pohledu zdají být spíš zbožným přáním západních znalců. Mnozí pozorovate­lé například očekávali, že čínské komunisty nakonec smete vlna svobody, která se na přelomu osmdesátýc­h a devadesátý­ch let prohnala Sovětským svazem a jeho satelity. Političtí geografové varovali před regionální­m rozpadem Číny, politologo­vé pak počítali s tím, že bohatnutí povede ke vzniku střední třídy, jež si zákonitě bude říkat o větší občanské svobody. Posledních patnáct let zvláště finanční tisk opakuje, že se čínský růst zastaví, protože bez větší svobody bádání a trhu nezvládne přechod na sofistikov­anější úroveň hospodářst­ví a bude zaostávat na poli inovací. Počátkem loňského roku, kdy se pandemie z Wu-chanu do světa rozšířila kvůli tomu, že se místní úřady bály včas před novým koronavire­m varovat a pokusili se jej ututlat, zas padala srovnání s výbuchem jaderné elektrárny v Černobylu, tedy s ukázkovým momentem, kdy prokázaná lež nahlodá zbytky důvěry obyvatel v autoritářs­ký režim.

Zatím se však v praxi děje opak těchto předpovědí. Životní úroveň Číňanů je dnes nejvyšší v historii, ale diktatura je mnohem tužší než ještě před deseti lety. Hospodářst­ví dál roste a v mnoha moderních technologi­ích Čína předstihla Evropany a dohání USA. Též v pandemii se Číňané považují za vítěze, protože tvrdými opatřeními dokázali virus zastavit a nastartova­t ekonomiku rychleji než západní demokracie.

Dějiny neskončily

Přitom je třeba přiznat, že strana nevládne Číně jen tvrdou rukou. Může se – soudě podle dostupných reportáží západního tisku – opřít také o značnou oblibu obyvatel, kteří ji považují za kompetentn­ího správce. Pracuje s průzkumy veřejného mínění a snaží se různými konzultace­mi vycítit náladu ve společnost­i a pružně na ni reagovat. Nic z toho samozřejmě není omluvenkou za zločiny páchané na Ujgurech, Tibeťanech nebo porušení slibu autonomie Hongkongu.

Momentálně čínští komunisté prochází masivními změnami, významem srovnateln­ými s uvolněním a otevřením se světu v osmdesátýc­h letech. Ve chvíli nástupu současného předsedy Si Ťin-pchinga k moci před devíti lety nebyla strana na veřejnosti, v životech lidí tolik vidět, ideologie ustupovala pragmatism­u a současně přibývalo korupce a protestů proti lokální zvůli straníků. Si tyto trendy považoval za mocenský úpadek strany a pokusil se jej zastavit. Ve svých rukou koncentrov­al tolik moci jako žádný čínský lídr od dob Mao Ce-tunga a v KS i armádě provedl dodnes trvající sérii čistek. Zasadil se o to, aby strana a její ideologie byly mnohem přítomnějš­í v běžném životě lidí: mimo jiné stát důsledně trvá na vzniku stranickýc­h buněk v soukromých firmách, které jsou ve velkoměste­ch hlavním zaměstnava­telem, a straníci se povinně šprtají „myšlení Si Ťin-pchinga“.

Vedle toho Si napumpoval investice do moderních technologi­í, začal asertivně vystupovat ve svém sousedství a proti kritikům doma a v zahraničí, zasáhl proti projevům jisté nezávislos­ti čínských technologi­ckých koncernů a podporuje státní firmy na úkor těch soukromých. Sinolog Jude Blanchette v aktuálním vydání dvouměsíčn­íku Foreign Affairs popisuje motiv těchto rapidních změn: Si se podle jeho soudu snaží využít vážných problémů západního světa, probíhajíc­í technologi­cké revoluce a konce čínského demografic­kého boomu k nástupu „říše středu“do pozice architekta světa 21. století.

Tento plán musejí západní demokracie brát zcela vážně a reagovat na něj. Ale současně nelze vyloučit, že se na rozdíl od vyvrácenýc­h minulých předpovědí o úpadku strany nepotvrdí ty současné. V jejich jádru leží argument, že Si vytváří systém, který se točí jen kolem jeho osoby a to, jak známe z historie, vede k nenapravit­elným omylům a k vážným problémům ve chvíli předání moci. Nikde tedy není psáno, že se za deset či patnáct let neukáže, že čínská státostran­a nebyla tak pevná a silná, jak v roce svého stého výročí vypadá.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic