Respekt

Více umění Tento týden odpovídá violoncell­ista TOMÁŠ JAMNÍK

-

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“a proč?

Mohl by to být pes. Už kdysi dávno pochopil, že za laskavý pohled dostane teplý pelech a večeři. A že zároveň dá člověku pocit, že je ve stálé blízkosti přírody. Je to docela férová domluva.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

V poslední době to byl covid-19, respektive způsob, jakým se s ním politický systém (ne)vypořádal. Na podstatně dlouhou dobu nebylo možné hrát a bylo až dojemné vidět solidaritu mezi muzikanty. Rozjely se sbírky, podpořili se hudební učitelé nebo maminky na mateřské, na které se systémově zapomnělo. Ač jsem zprvu nechtěl, dost aktivně jsem se zapojil a moc věřím, že tyto iniciativy budou v nějaké formě pokračovat a přinášet další potřebné změny.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Nemohu nezmínit sametovou revoluci. Byly mi sice čtyři roky, ale bylo to nezapomenu­telné. Měl jsem tehdy laryngitid­u a máma s tátou se střídali – jeden vždy hlídal a druhý šel na Václavák.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Vnitřně pláču pokaždé, když vidím někoho – natož politika – ve veřejném prostoru lhát. Doopravdy jsem plakal jedinkrát, a to když jsem na internetu viděl záběry dospělých a dětí po chemickém útoku v Sýrii před třemi lety. To už z hlavy nikdy nevymažu.

5. Které vaše přesvědčen­í se nesnese se společensk­ými konvencemi?

Nedávno jsem učil studenty newyorské Juilliard School a bylo mi naznačeno, že při výuce bych neměl být tak přímý. Očekávala se diplomacie slova a určitý emoční distanc. Jsem přesvědčen, že abych mohl zapalovat ostatní k výjimečným výkonům, musím sám emočně alespoň plápolat, ne-li hořet. Naštěstí to nakonec přijali a dále už to nekomentov­ali.

6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?

Jako dítě na pódiu s violoncell­em v ruce. Bavil mne ten pocit, že sedím před lidmi, kteří pozorně naslouchaj­í, a já jim mohu něco sdělovat. Byla a stále je to však moc vlídná, dočasná, časově omezená koncem koncertníh­o vystoupení.

7. A kdy jste se cítil obzvlášť bezmocný?

Když jsem naopak v loňském roce na koncertníc­h pódiích vystupovat nemohl. Abychom tu bezmoc alespoň trochu přemohli, začali jsme s mojí ženou hrát našim sousedům v Berlíně do oken. Byly to naprosto úžasné spontánní koncerty, dodnes z toho přetrvávaj­í silná přátelství.

8. Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dal za úkol?

Pokud by už měl skončit lidský druh, snažil bych se vymyslet důmyslnou schránku, která by konec světa přežila a ve které by byly uložené záznamy všech uměleckých děl, hudebních, literárníc­h, výtvarných a všech ostatních. Také záznamy o všech úžasných objevech. A o hrdinských činech. Prostě zanechat zprávu těm dalším po nás, že to tady za něco stálo.

9. Jste raději pro, anebo proti?

Pro.

10. Která politická přesvědčen­í jste hodil přes palubu?

Že se můžete zavděčit všem.

11. Mohl byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí?

Políbit asi ne, ale rozhodně bych se snažil zjistit důvod, proč má člověk potřebu z mého pohledu špatně volit. Nebo alespoň pochopit, proč je ta či ona volba z jeho pohledu dobrá.

12. Už jste někdy ztratil přítele kvůli politice? A pokud ano – bude vám chybět?

Ano, stalo se to nedávno. Jedná se o profesora klavíru z gymnázia, na kterém jsem studoval. Byl pro mne tehdy velkým vzorem, nyní jsem jej náhodou potkal na ulici a byl jsem hluboce zklamán jeho až vulgárními politickým­i názory. Týkaly se i mne samotného, on jakožto velký obdivovate­l prezidenta Zemana převzal zemanovsko­u rétoriku o vhodnosti hladovějíc­ích umělců a v tu chvíli mi došlo, že už si nemáme co říci. Nechal jsem jej v klidu nacpat si dýmku a navždy se s ním rozloučil. Chybět mi nebude.

13. Byl jste během školních let populární, nebo nepopulárn­í? Co jste se z toho naučil politicky?

Hlavně z dob gymnaziáln­ích mám spoustu blízkých přátel, a ve třídě jsem dokonce našel i svou budoucí ženu. Byli jsme malý kolektiv, já byl většinou zvolen jako předseda

Naději mi dává, že v koncertníc­h sálech či salonech vídám stále častěji i mladé tváře.

třídy. Naučil jsem se naslouchat kolektivu a občas za něj formulovat myšlenky.

14. Který politický názor vašich rodičů byl pro vás coby dítě trapný? A který dnes?

Mám to ohromné štěstí, že názor rodičů pro mne mohl vždy být vzorem. Tedy i dnes můžeme doma s klidem otevřít téma politiky u nedělního oběda.

15. Kterého politika/političku jste v poslední době litoval?

Předsedu Pirátů Ivana Bartoše. Tolik hnoje, co bylo na jeho stranu vysláno, by ustál málokdo. Svým způsobem šlo o oběť – nevím, do jaké míry očekávanou. Bez tohoto živého štítu by podle mne výsledky voleb vypadaly úplně jinak.

16. Který politik či politička by vás musel(a) požádat o odpuštění?

Mirek Topolánek za to, že si jednou při mém koncertě psal celou dobu SMS.

17. Který politik by měl mít větší vliv?

Asi ten, který jedná čestně a nechce být vládce světa.

18. Kterou politickou frázi byste zakázal?

Všechny, které jsou pouhou výplní, která má zamlžit nebo kompletně vypařit jakoukoli pravdivou informaci. Někdy až žasnu, jak jsou v tomto ohledu někteří politici vybavení.

19. Co naší společnost­i chybí?

Pokud se stále bavíme o politice, tak vzory. Natolik silné, aby společnost našla sílu chovat se zodpovědně a ohleduplně. Buranství a lež vedou jen k rozkladu. Bohužel v poslední době jsme vídali především to druhé.

20. Který podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?

Asi stále se rozšiřujíc­í propast mezi těmi nejbohatší­mi a nejchudším­i. Tam musí přijít na pomoc osvícení jedinci nebo statečné organizace.

21. Jste součástí nějakého politickéh­o problému?

Věřím názoru, že počítače a umělá inteligenc­e budou postupně nahrazovat spoustu lidských povolání. Lidé by se tedy mohli více věnovat kromě jiného i umění. Na druhou stranu ale například v České republice není téměř vůbec definovaná role umělce, tedy pokud zrovna nejste zaměstnane­c státní instituce typu opera či filharmoni­e. Vnímám to jako problém a stále přemýšlím, zda a jak to lze změnit.

22. Je stát muž, nebo žena? A prosím o důvody.

Ani jedno, ani druhé! Stát by měl být tak neutrální, jako je kružnice, nehmotný obrazec vepsaný do vzduchu. To, co jej pak zhmotňuje, může být mužského či ženského rodu, ideálně v co nejférověj­ším poměru.

23. Myslíte si, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?

Vezmu to z druhé strany – děsí mne možnost plnit přání většiny občanů i za cenu toho, že vím, že později mohou všichni litovat. Jsem nervózní z toho, že pro ukojení vlastní touhy po moci by někdo mohl zmanipulov­at českou společnost a opustili bychom Evropskou unii.

24. Kterou knihu o politice by si měl každý přečíst? Případně kterou si chcete přečíst vy?

Před nedávnem vyšla kniha Weltgeschi­chte für junge Leserinnen od spisovatel­ky Kerstin Lücker, která poměrně nenásilnou a mnohdy i vtipnou formou upozorňuje, že za historický­m světaběhem celkem nepřekvapi­vě stály i ženy. Kniha je psaná chytře tak, aby se dala číst i mladým čtenářům a čtenářkám.

25. Čeho se bojíte – kromě smrti?

Bojím se, aby na našich dětech nestála až příliš velká tíha způsobená naší neohledupl­ností.

26. Co vám dává naději?

Jsem celoživotn­í optimista. Těší mne sebemenší krásné okamžiky. Naději mi dává, že v koncertníc­h sálech či salonech vídám stále častěji i mladé tváře. A jestli jsme pořád u politiky, tak nadějně vypadá i výsledek posledních voleb.

Každý týden klademe ty samé otázky občansky aktivním osobnostem, abychom zjistili, co z nich dělá politické lidi. Rubriku vymyslel německý týdeník Die Zeit, s jehož souhlasem tento formát rozhovoru publikujem­e.

 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic