Velikonoce

Velikonoce nejsou líbivý svátek. Jidáš vzal třicet stříbrných jako úplatek a zradil. Petr Ježíše zapřel. Pilát si alibisticky umyl ruce. Soudci pod vlivem veřejného mínění vynesli nespravedlivý rozsudek. A Ježíš putoval na popraviště. I v tom byla politik

Ten pocit všichni známe. Když se večer dívám na televizní zprávy a jedna špatná střídá druhou, tak si říkám, že se už na to nemohu dívat, už to nechci slyšet, je mi z toho všeho špatně! Opět někdo vraždil, další byl podveden, někomu „vybílili“účet, další vzal úplatek, k tomu politické taškařice… a tak donekonečna.

Nikdo mě pochopitelně nenutí se na to dívat, a tak vypínám nebo přepínám na jiný kanál. Ale i když přepnu na téma Velikonoce, moc si nepomůžu. Jidáš vzal třicet stříbrných jako úplatek, zradil. Petr Ježíše před svědky zapřel. Pilát si alibisticky umyl ruce. Soudci pod vlivem veřejného mínění vynesli nespravedlivý rozsudek. A tak Ježíš putoval na popraviště. Opět je v tom politika.

O tom, že se jednalo o politicky zmanipulovaný proces, dosvědčuje i nápis na kříži, který zdůvodňoval Ježíšovu smrt: Židovský král. A tak se vůbec nedivím, že o tohle lidé nemají zájem. Vánoce ano. Ale Velikonoce? To je příliš! Naprosto to chápu. A tak Velikonoce, i když jsou těmi největšími křesťanskými svátky, prohrávají na celé čáře s něhou a kouzlem Vánoc.

Svátek, který voní po hnoji

Rád bych však přispěl k pozitivnímu vnímání Velikonoc, rád bych jim udělal nějakou pozitivní propagaci. Napadají mě v tuto chvíli dvě slova, na kterých bych postavil svoji obhajobu významu Velikonoc – jsou to hnůj a amnestie. Někdo by možná řekl, že jsou to totožná slovíčka, že amnestie je hnůj a hnůj je amnestie. To si nemyslím.

Ale pojďme k tomu prvnímu. Pro mě Velikonoce skutečně voní po hnoji. Je to doba, kdy zemědělci zahajují práce na poli, a hno- jením to vše začíná. To jako kluk z vesnice vím dobře. Letošní svátky, kvůli dlouhotrvající zimě, jsou v tom trošku mimořádné. Trošku se nám to hnojení posunulo. Ale v naší společnosti je to cítit.

Svátek znovuzrození

„Je to hnůj,“můžeme často slyšet v reakci na různé události, které nám život přináší. Možná by teď někdo čekal, že to budu odsuzovat. Ne, nebudu, nejsem Boží státní zástupce, ale když už, tak jsem spíše Boží advokát. Na půdě bez hnoje totiž nic krásného a dobrého nevyroste. Jednou mi kolega vyčítal, abych si dal pozor a abych to ve svém životě nepřehnojil. Na to jsem odpovídal: „Viděl jsem růst rostliny na kompostu, ale nikdy jsem neviděl, aby cokoliv vyrostlo na jílu.“Ano, obzvlášť v této velikonoční době si více než jindy uvědomuji, že i kdybychom to extrémně přehnojili, je tady Někdo, kdo dá zemi sílu a promění ji v zelenou, pestrou jarní louku. Bůh má totiž tu nejlepší recyklační firmu, která pracuje s tím, co spláchneme po sobě na záchodě nebo odhodíme do popelnice.

V tuto chvíli mne napadá jeden příběh. Král měl rubín, ale našel na něm škrábanec. Klenotník řekl: „Já ho neopravím, ale mohu ho udělat krásnějším.“Král tomu moc nevěřil. Klenotník se pustil do práce. Opracoval drahý kámen a vyleštil ho. Pak do kamene vyryl krásnou jemnou růži, jejíž stonek tvořila stopa po původním škrábnutí. A o tom jsou Velikonoce.

Ale pojďme k druhému slovíčku, které se mi vybaví v kontextu těchto svátků, a to je už zmíněná amnestie neboli milost. Uvědomuji si, že vstupuji na tenký led. Tenký led charakterizuje toto roční období. Zkusíme se po něm sklouznout!

Díky bývalému panu prezidentu Klausovi slovo amnestie a vše, co se za ním skrývá, proniklo na výsluní! Bylo zmiňováno tisíckrát v nejrůznějších souvislostech. Mluvilo se o něm, psalo a debatovalo. Věc se nakonec dostala až před Ústavní soud.

Nebudu hodnotit konkrétní rozhodnutí pana prezidenta, to mi nepřísluší, ale amnestii jako takovou musím obhajovat. Ta je silně vepsána do židovsko-křesťanské tradice. Každý padesátý rok byl u Židů takzvaným milostivým létem. Znamenalo to, že půda se neobdělávala, musela odpočívat, majetky se vracely původním majitelům, otroci přestávali být otroky a vězni odcházeli na svobodu.

Tuto tradici dovršuje Ježíš. V liturgických textech o Velikonocích čteme: „Svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním vykoupil svět.“Kdybych měl slovo „vykoupil“nebo „spasil“přeložit do srozumitelnějšího jazyka, řekl bych, že „amnestoval“nebo „omilostnil“lidi od jejich prohřešků. Jinými slovy – dal nám šanci začít znovu, od počátku.

Proto mne moc mrzí, že se náš nový pan prezident milostí a amnestií vzdal. Kdyby ho společnost nevzala na milost a neomilostnila ho za jeho členství v KSČ, kdyby mu neudělila amnestii za opoziční smlouvu, nestal by se prezidentem. Amnestie a milost jsou to jediné lidské, s čím se ještě můžeme v politice potkat. Demokracie bez amnestie je jako sex bez lásky.