Plynaři mají plán, oživí mrtvé přípojky

Zemního plynu se v Česku prodává stále méně. Distributoři proto hledají nové způsoby, jak oslovit další zákazníky. Teď chtějí podpořit oživení nevyužívaných přípojek, které jsou dědictvím bezhlavé plynofikace z devadesátých let.

Plynárenské společnosti chtějí dát až 30 tisíc korun tomu, kdo si dostaví trubky z existující přípojky plynu do svého domu. Plán se má týkat všech, kteří plynovodní přípojku už mají na hranici svého pozemku z minulosti, ale dosud plyn neodebírali. Nevyužívaných přípojek je v Česku v současnosti přes 330 tisíc, zhruba jedna pětina z celkového počtu.

„Poskytnutá podpora by byla po určený počet let příjemcem splácena prostřednictvím běžného poplatku za distribuci plynu. Rádi bychom akci spustili v první polovině příštího roku,“vysvětluje mluvčí skupiny RWE Martin Chalupský. Právě RWE trápí mrtvé přípojky nejvíce. Kromě Prahy a jižních Čech rozvádí tato společnost plyn po celé zemi.

Lidé by si mohli díky plánované akci pořídit vytápění na plyn výrazně výhodněji. Už dnes plynaři poskytují slevy na nové kotle, v nejbližší době si navíc budou moci domácnosti při výměně špinavého kotle za čistý znovu sáhnout na evropské peníze. V rámci programu, který minulý týden schválila Evropská komise, je na „kotlíkové“dotace do roku 2020 připraveno devět miliard korun.

Potíž tkví v jediném, zato zásadním bodu. Plyn je sice ekologičtěj- ší, stále však vychází dráž než jiné způsoby vytápění. O konkrétní podobě podpory nyní plynaři jednají s ministerstvem životního prostředí a Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Pro plynaře je debata o oživení nevyužívaných přípojek klíčová. Spotřeba plynu v Česku léta trvale klesá, přičemž se na tom podepisují nejen úspornější spotřebiče, ale také nadprůměrně teplé zimy.

Energetický úřad se však zatím k nápadům plynárníků staví rezervovaně. Nelíbí se mu, že by se na nákladech spojených se znovuzprovozněním přípojek zprostředkovaně podíleli i ostatní odběratelé.

„Snahy, jak řešit klesající spotřebu plynu, vítáme. Jsou to ale komerční záležitosti a neměli bychom je zahrnovat do regulačních pravidel. Zatěžovalo by to ostatní uživatele,“říká šéfka úřadu Alena Vitásková.

Existuje navíc riziko, zda domácnosti budou poté, co si nechají za peníze distribučních společností dovést trubky až ke kotli, plyn skutečně odebírat. Mohly by si například ponechat dva kotle a přitápět si levnějším uhlím či dřevem.

Podle plynařů je tento způsob nejlepší možný. Provozovatelé sítí se totiž nyní o nevyužité trubky musejí starat. Jenom RWE odhaduje náklady spojené s údržbou na 50 milionů korun ročně. A tyto náklady se prostřednictvím regulovaných cen rozpočítávají mezi všechny odběratele plynu.

Pokud by se podařilo přípojky oživit, mohly by se platby za distribuci teoreticky snížit, protože celkové náklady na údržbu by se rozpočetly mezi větší počet odběratelů. Případné „odříznutí“neaktivních přípojek od plynovodů by naopak vyvolalo značné dodatečné náklady. „Zároveň by se ovšem eliminoval jakýkoliv potenciál jejich možného využití v budoucnu,“říká Chalupský. Mrtvé plynové přípojky jsou kromě dotací na elektrické přímotopy dědictvím nekoncepčního přístupu k energetice v devadesátých letech. Velkou část z dnes nevyužívaných trubek vybudovaly obce částečně ze svého a částečně ze státních dotací. Starostové si od plynofikace slibovali čistší vzduch, jenže většina domácností zůstala kvůli nižší ceně u méně ekologického uhlí.

Vybudování nového potrubí přitom vyšlo na miliardy. V rámci národních programů bylo v letech 1992 až 1999 podle údajů ministerstva životního prostředí vyplaceno ze státní pokladny celkem 3,4 miliardy korun pro celkem 954 obcí. Pokud se v obci nepřipojil dostatečný počet domácností, vyžadoval stát navrácení části dotace.

Podobná situace by mohla nastat i nyní. Náklady na topení dřevem, uhlím či peletami jsou totiž ve srovnání s plynem pro domácnosti s průměrnou spotřebou stále nižší. „Pro oživení mrtvých přípojek je stále zásadní výše ceny plynu. Je na dodavatelích, aby tuto cenu upravili tak, aby byla pro možné odběratele atraktivní,“upozorňuje mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková.

„Plyn může vycházet nejlépe, ale jenom pod dvěma podmínkami. Zaprvé, někdo cizí zaplatí vstupní náklady včetně nového vytápěcího systému. Zadruhé, cena zemního plynu neporoste výrazně rychleji než tržní hodnota dřeva, pelet nebo elektřiny. V posledních letech však zemní plyn zdražuje rychleji než většina konkurenčních paliv,“říká analytik Petr Woff z portálu CenyEnergie.cz.

Energetickému regulačnímu úřadu se nelíbí, že by se na nákladech na zprovoznění přípojek podíleli i ostatní odběratelé.