Koláře umí nahradit sám

Nemá v něm plnou pohyblivost. Tenkrát ve Vídni – dokonce snad pořád někde mám rentgen malíčku – to bylo horší, pak se prst ještě musel operovat. Tehdy jsme dlouho diskutovali, jestli vůbec má hrát, nebo ne. Je nateklý, hodně zhmožděný, limituje jej. Ale může s tím hrát. Spíš to řešíme po stránce, jestli jej zajistit dlahou, aby co nejmíň natekl, co nejdřív zregeneroval. V tom není žádná velká věda ani tragédie. Uvažujeme a metodicky zpracováváme výzkum. Udělali bychom při něm funkční magnetickou rezonanci Jágra, Železného, Romana Šebrleho a dalších top sportovců. Abychom zjistili, jak se jejich mozková aktivita liší při představě a plánování pohybu od běžné populace. Je to těžké metodicky; nemůžete sledovat pohyb, jen jeho určité modifikované prvky. Ale domnívám se, že tito sportovci budou mít daleko vyšší reprezentaci senzorického zpracování dat z těla, neboť mají daleko lepší schopnost plánování a představivosti pohybu. A s tím imitace. Takzvané zrcadlové neurony v mozku zajišťují schopnost opakovat či napodobovat pohyb: Djokovičovi řeknete, aby udělal pohyb Federera či servis McEnroea, a on ho předvede i s mimikou. Ve vnímání pohybu má hodně společného právě s Jágrem. Má výjimečné optické zpracování. Periferně vidí detail daleko dřív než vy a má lepší schopnost hloubkového vidění. Pozná rychlost letícího míčku, předvídá jeho dráhu, odhadne vzdálenost. Zároveň cítí svoje tělo, informace ze svalů a ze šlach, které vám vytvářejí pocit z pohybu. Rozezná i dva gramy rozdílu ve váze rakety. To tak nelze říci. Je to propojené. Mozek je důležitý pro provádění pohybu a ano, v tréninku ho nerozvíjíme s takovým akcentem, jak bychom měli. Ale ani bez určitých anatomických předpokladů to nejde. Chcete-li házet oštěpem, musíte mít určité postavení jamky a hlavice ramenního kloubu. Já třeba nemůžu házet oštěpem ani hrát pořádně golf: nikdy nebudu mít potřebný rozsah pohybu, aniž bych si musel pomoci páčením či náhradním stereotypem. Fotbalista potřebuje mít určitý typ kyčlí, totéž hokejista. Jágr má pro hokej kyčle velmi dobře tvarované. Bez toho by nemohl hrát do 43 let, nemohl by střílet správnou technikou. Ano, ale ani sedlácká rodina nemusí mít vhodný tvar kyčlí, jaký je nezbytný k tomu, abyste dokázal pohyb provést v potřebné technické kvalitě. Jestliže ji nemáte, dost často se to nejenže promítne do výkonu, ale také to bude příčinou zranění. Ano. Jágr se narodil s určitými předpoklady a pohybový mozek má v genech. Kdybyste stejné předpoklady rozvíjel vy, nedosáhnete stejných výsledků. Můžete se posunout hodně dopředu, ale musíte je velmi specificky trénovat. I třeba motorickou reakci na akustickou informaci. Ta výrazně ovlivňuje schopnost reagovat. Dejte Berdychovi nebo Djokovičovi na kurtu špunty do uší, ztratí část vstupních dat a budou výrazně omezeni. V tenise je potřeba rozvíjet i sluchovou funkci. Ano, protože poté nedokázal předvídat pohyb tak, jak byl zvyklý. Ovlivnění jednoho vstupu se razant- ně promítne do pohybového chování. Špičkoví sportovci to vnímají mnohem citlivěji. Třeba tak, že musíte reagovat na dopady míčku bez optické kontroly. Vezmu vám ji a vy trénujete reakce na akustické informace. Při pohybu dáváme přednost vždy silněji vyvinutému vstupu, ale je potřeba rozvíjet komplexnost. Na pohyb ve sportu se můžeme dívat jako na něco, co se upravuje technicky. Že je potřeba zvednout hlavu, lépe reagovat nohama, hrát dříve míček a podobně. Nebo jako na držení těla probíhající v každé fázi pohybu. Třeba lopatka má určitý stereotyp pohybu, který je buď optimální, nebo ne. Zafixujete-li si chybný stereotyp, má to důsledky pro techniku pohybu i pro nefyziologické zatížení kloubu. Když se díváte na pohyb touto optikou, je jedno, zda házíte oštěpem, hrajete golf nebo hokej. Je jedno, jestli tomu sportu rozumíte, protože dokážete říci, jestli pohyb je, nebo není proveden biomechanicky správně. A jestli má negativní důsledky pro pohybový aparát. Přes korekci této funkce můžeme pohyb korigovat často lépe než přes informaci, kterou vidí trenér. Když posoudíte servis tenisty a zpomalíte si jej, podíváte se, jak se chovají pánev, lopatka, trup, rameno, ruka, jaké je načasování pohybu, jaká je opora. U řady tenistů je důvodem jejich chronického zranění posturálně špatně založený pohyb. Příkladem je Nadal nebo Murray. Na jejich pohybu jsou velmi dobře vysvětlitelné jejich problémy.

Asi ano. Ale Petra do sebe potřebu- je dostat specifický objem tréninku. Bezprostředně může mít problémy, ale později se to zúročí. Může to tak být. Když trénovala s Markem Všetíčkem, tak myslím, že se to po čase projevilo. Teď dostala objem, který se mohl zdát neadekvátní, pak porazila Serenu Williamsovou a vyhrála turnaj v Madridu. Nemohu to ale hodnotit objektivně, neb spolu nejsme často. Je jiný typ. I její styl tenisu je jiný. Hraje údery na hraně rizika, takže výkyvy v jejích výkonech jsou logické. Jakmile nějaká maličkost nesedí, má virózu, je nedostatečná či přehnaná kondička, na její hře se to projeví citlivěji. Takový Nadal tolik nekazí, protože míče liftuje, takže má menší prostor pro chybu. Třeba. Ale nemyslím, že by jí to zvlášť ublížilo. Při větší zátěži by asi tolik nevyrostla. Možná jí trochu chybí jemnější koordinace pohybu. To se u ní někdy projevuje jako handicap. Fyzičku v pozdějším věku doženete, jiné je to s koordinací. Tu je třeba rozvíjet od raného věku, stejně jako optickou kontrolu pohybu. Skvělá cvičení na ně má Petr Čech. Hodně jsem se z jeho tréninku poučil. Má v něm výbornou metodiku na rozvoj periferního vidění, na trénink reakcí z více podnětů, využívá i zkušeností hokejových brankářů. Cíleně rozvíjí úroveň ideomotorických funkcí o dost víc než ostatní.