Už žádný rok 2004! Čtvrtfinále urveme vůlí, říká Hejda

Spolu s Jágrem je v reprezentaci jediným aktivním pamětníkem ticha, které sevřelo halu poté, co Češi v roce 2004 na domácím MS skončili už ve čtvrtfinále. Jan Hejda udělá vše pro to, aby se mlčení znovu neopakovalo.

Jak ten čas letí! Když stál Jan Hejda poprvé před arénou plnou národních symbolů a nadšení, bylo mu 25 let. „Mladý hráč, co do té doby nastupoval na malinkaté staré Slavii v Edenu a strávil jeden rok v Rusku, kde lidi moc neskandují,“vzpomíná Hejda, jak jej v roce 2004 uhranula energie z tribun.

Nyní je po 11 letech zpět. Jako šéf obrany, mazák, jedna z opor kouče Vladimíra Růžičky.

A také jako hokejista, který chce zamezit opakování nejčernějšího z černých scénářů.

Hejda má dodnes v paměti, že nejhlučnější ze všeho může být ticho – jako nehybné mlčení, které sevřelo tehdejší Sazka Arenu, když Češi ve čtvrtfinále podlehli USA po nájezdech. Na ledě od té doby zbyl už jen Jaromír Jágr, tehdejší obránce Jaroslav Špaček je asistentem, kouč Růžička opět stojí na střídačce.

Bek Colorada věří, že tohle podruhé nezažije. Už proto, že sám vývoj turnaje je velmi rozdílný.

„Někde jsem slyšel, že tehdy jsme ani minutu neprohrávali – a pak jsme vypadli ve čtvrtfinále,“vrací se Hejda o 11 let zpět. „Trošku doufám, že když teď v první třetině prohráváme skoro pokaždé, tak bojovností a vůlí přes nejdůležitější zápas sezony projdeme. Myslím, že bojovnost je polovina úspěchu.“

Proto on sám vše ke dni D směřoval už s předstihem.

„Neříkám, že bychom předtím hráli na půl plynu, to určitě ne,“zdůrazní. „Ale šlo o to si na sebe zvyknout, trenéři zkoušeli různé varianty, možná jsme se poznávali. Všichni si uvědomujeme, že čtvrtfinále je nejdůležitější.“

Do duelu se Švýcary (včera po uzávěrce, viz hokej.idnes.cz) tak nejzkušenější bek týmu šel sice s pokorou a s nasazením, ovšem zároveň s vědomím, že absolutorium musí načasovat na čtvrtek.

„Osobně už čtvrtfinále cítím a samozřejmě se na něj připravuju i trošku jinak než na předešlé zápasy. V tréninku jsou změny, trošku víc posilovny,“líčí.

O potenciálních soupeřích Hejda prohlásil: „Ani je nesleduju. Vždycky říkám, že osud rozhodne.“Navíc stejně platilo, že na vyloženého outsidera Češi vzhledem k vývoji turnaje narazit nemohli. „Neměli bychom si vybírat. Abychom dosáhli na medaili, musíme stejně porazit kohokoli,“souhlasí Hejda.

Hala ve Vysočanech za jedenáct let změnila svůj název na O2 arenu a změnil se i Hejda, už se nenechá tolik strhnout. „Přece jen mám něco odehraného, ledacos jsem prožil,“soudí. Ovšem to neznamená, že by si šampionát neužíval: „Nastupovat doma vždycky je a bude úplně jiného.“

Teď aby pro něj byl jiný i čtvrtfinálový výsledek.