Miliardy na vodní trubky končí v cizině
Největší vodárny v Česku chtějí svůj majetek provozovat samy. Zisky z vody odtékají do zahraničí, na opravy vodovodní sítě nejsou peníze.
PRAHA Dvě miliardy korun odtečou ročně zahraničním vlastníkům z českých vodovodů a kanalizací. Jsou to peníze, které zaplatí lidé a firmy na vodném a stočném, ale místo toho, aby se vrátily zpět do obnovy sítí, končí jako dividendy v zahraničí.
Podobná praxe však může být už za pár let minulostí. Prvním velkým městům v zemi dochází trpělivost a chtějí po letech vrátit vodovodní síť kompletně do svých rukou. Někde jim v tom však brání i dlouhé smlouvy. Jako v Praze, kde městské potrubí provozuje firma vlastněná ze sta procent francouzskou společností Veolia. Jen loni na divi- dendách z Prahy získala přes 430 milionů korun.
Podle pražské radní Jany Plamínkové tento týden poprvé zazněla během jednání krizového štábu svolaného kvůli závadné vodě v Praze 6 úvaha o tom, jak smlouvu vypovědět předčasně. „Myslím, že by bylo výhodnější, abychom si celou síť provozovali sami,“řekla Plamínková. Jenže smlouva, prodloužená v dobách primátorování Pavla Béma, platí až do roku 2028.
V lepší pozici jsou největší vodárny v Česku, Severočeská vodárenská společnost (SVS). Vodohospodářskou síť provozují Severočeské vodovody a kanalizace, v kterých má skupina Veolia podíl 51 procent. Smlouva v roce 2020 vyprší. Na severu Čech už mají jasno, že dál budou provozovat vodu bez zahraniční firmy.
Podle primátora Liberce Tibora Batthyányho panuje už mezi největšími akcionáři SVS shoda na tom, že zahraniční kapitál ve vodárenství na severu Čech skončil. „Hledáme cesty, jak to celé pojmout. Zda bude síť provozovat například SVS, nově založená firma, nebo odkoupíme Severočeské vodovody a kanalizace,“řekl Batthyány. Podle něj se bude rozhodovat definitivně příští rok v červnu na valné hromadě SVS.
Na severu Čech podobně jako v dalších krajích funguje takzvaný provozní model. Hlavní starost o vodohospodářský majetek patří firmě vlastněné městem či obcemi, ale provozuje ho na základě dlouhodobých smluv jiná společnost. Ta platí nájem a podle toho také patřičně vydělává.
Například v případě Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) zůstane z každé koruny na stočném firmě osm haléřů. Drtivou většinu zisku pak posílá do zahraničí na dividendách.
„Je zbytečné, aby tyto peníze odtékaly někam do zahraničí, když je možné je použít na investice do vodovodní a kanalizační sítě. Nemyslím si, že by to zlevnilo vodu, je potřeba investovat,“tvrdí primátor Liberce Tibor Batthyány.
Liberec je největším akcionářem SVS, firmu vlastní města a obce někdejšího Severočeského kraje. „Klíčové rozhodnutí padne v červnu 2016,“dodává Batthyány. Smlouva se Severočeskými vodovody a kanalizacemi skončí v roce 2020.
Veolia zatím možný konec komentovat nechce. „Podle našich informací ze strany akcionáře SVS v současné době probíhají diskuse s poradenskou společností o možném uspořádání vodohospodářských služeb po roce 2020. Nemáme informace o tom, že by náš smluvní partner preferoval či se rozhodl pro jakoukoliv z variant,“uvedla mluvčí Marcela Dvořáková.
Pro zahraniční firmy jde o prakticky bezrizikový byznys: mají monopol, dlouholeté smlouvy a investice leží hlavně na obcích a městech. A dlouhodobé smlouvy brání rych- lým změnám. V Praze končí smlouva s PVK až v roce 2028.
„Sedmdesát procent vodárenských tržeb u nás kontrolují zahraniční koncerny. Ročně odtékají peníze z vodného a stočného do zahraničí, přitom jde o jediný vlastní zdroj financí pro rozvoj odvětví a peníze v odvětví scházejí,“říká Radek Novotný, který dlouhodobě proti zahraničním firmám v oboru bojuje a provozuje server pravdaovode.cz. Zahraniční firmy mohou přijít o smlouvy postupně i v dalších velkých městech. Současné provozní smlouvy končí například v Českých Budějovicích (2018) nebo v Ostravě (2020).
Vodárny v zahraničních rukou dlouhodobě argumentují tím, že jsou schopny provozovat vodárny mnohem efektivněji, než když jsou ve veřejných rukou. Pravdou je i fakt, že ziskovost těchto vodáren dlouhodobě roste. Stoupá však také cena vody. V Česku je přesto stále dostatek vodáren, které jsou plně v rukou měst a obcí.
Praha si už návrat provozu do svých rukou zkusila. Úpravna vody Želivka a Zdroje pitné vody Káraný jsou od roku 2013 provozovány úplně bez PVK. „Nemáme pocit, že by jejich hospodaření teď bylo horší než v dobách, kdy spadaly pod PVK,“dodala Plamínková.
Některé případy privatizace vodárenství v Česku jsou ještě u soudů. Ty řeší například způsob, jak se Vodovody a kanalizace Zlín rozhodly kdysi nechat provozovat infrastrukturu Moravskou vodárenskou, patřící rovněž Veolii.