Přirozeně nepřirození spojenci

Na české politické scéně asi nyní nejsou větší političtí rivalové než Miroslav Kalousek a Andrej Babiš. Jejich drsný souboj však nepomáhá středopravicovým stranám ani zájmům Česka.

Andrej nesnáší Mirka. Karel, který kamarádí s Mirkem, i proto nemá rád Andreje. Andrej, který kdysi s Karlem docela kamarádil, ale Mirka nikdy nemusel, se s Karlem nebaví. Petr se sice baví s Karlem a Mirkem, ale ani náhodou s Andrejem, který se naštval na jeho kamarády, a dal se proto dohromady s jeho protivníky. A Pavel...

Politici české pravice, nebo chcete-li ve stranách od středu po kraj nekrajní pravice, se podobají partě rozhádaných kluků.

Když bychom dnes do jedné místnosti zavřeli šéfa ANO Andreje Babiše, předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga, jeho prvního místopředsedu Miroslava Kalouska, šéfa ODS Petra Fialu a předsedu lidovců Pavla Bělobrádka, poměrně pravděpodobně by se z ní po pár vteřinách začaly ozývat hádky a nadávky, možná by došlo i na fyzické inzultace nebo, v případě Karla Schwarzenberga, na souboj na kordy.

Přitom pokud by člověk porovnal volební programy, politická stanoviska i faktické kroky všech čtyř středopravicových stran, došel by k závěru, že k sobě vlastně mají docela blízko a že by přinejmenším po příštích parlamentních volbách měly usilovat o vládní spolupráci. Jenže to dnes působí jako naprostá politická utopie. Pokud by politik kterékoli ze zmíněných partají něco takového zmínil, vystavil by se přinejmenším posměchu kolegů, ale ještě spíše rychlému konci kariéry ve vlastní straně, ne-li rovnou exemplárnímu vyloučení.

Pokud by tyto strany neměly opravdu krátkou politickou paměť, dalo by se jim připomenout, že neschopnost spojit síly prohrála pravici klíčové volby o českého prezidenta. Místo Karla Schwarzenberga se stal hlavou státu Miloš Zeman. Neschopnost vidět alespoň trochu dopředu prokázala při prezidentské volbě především ODS. „Jeden volil Schwarzenberga, druhý říkal, že nepůjde v druhém kole volit, a třetí, což nechápu, to raději hodil Zemanovi. Zemanovi!“vyprávěl před časem o politicích ODS s kroucením hlavy jeden vysoce postavený západní pravicový politik.

Zbytečná démonizace

Dnes je situace ještě mnohem horší. Pravice a středopravicové strany se rozhádaly tak, že se prakticky každé zasedání parlamentu mění v hádku mezi nimi. Ostré střety mezi Miroslavem Kalouskem a Andrejem Babišem v Poslanecké sněmovně už představují pravidelný jev, v němž jde více o formu než o podstatu.

Z postav Babiše a Kalouska se v podání soupeře stali démoni, kteří jsou v prvním případě zásadní hrozbou pro demokracii a v druhém symbolem všeho zla minulých let. Na body vede řečnicky obratnější Kalousek, ale tento drsný souboj nemá pro pravici ani pro zájmy Česka vítěze.

Vítězí síly, které nemají zájem na pokračování euroatlantického kurzu České republiky, tedy kavanovská a foldynovská část ČSSD, komunisté, prezident Miloš Zeman se svou suitou a pak podivná směsice na „extrémní“pravici, kde skončil Václav Klaus se svým nejúspěšnějším učedníkem Petrem Machem.

Kdyby odbourali osobní emoce, pak by se Babiš, Schwarzenberg, Bělobrádek a nakonec i Fiala shodli nejen na zcela zásadních politických postojích, ale možná i na reformě zdravotnictví, školství, hospodářství nebo mnohých ze sociálních otázek. Zcela určitě by hovořili podobně, kdyby přišla řeč na Rusko a Ukrajinu, tedy věci, na nichž se dnes láme budoucnost Evropy i České republiky.

Společným zájmem všech výše zmíněných stran, ve spolupráci se slušnější částí ČSSD, je omezit, jak jen to půjde, proruské aktivity Miloše Zemana, zlikvidovat vliv české části ruské podnikatelské a korupční chobotnice v Česku, posílit vojenskou i nevojenskou obranu České republiky, utužit vztahy s USA a zajistit slušnou pozici Česka v konstruktivně spolupracující Evropské unii. Tak se dá vytyčit minimální základ, na němž se česká středopravá scéna shodne, nebo by se shodnout měla.

Konec nadávek

Tento základ existence dnešního Česka je však činností Miloše Zemana i jeho okolí a také Václava Klause ohrožován. Miliardář Andrej Babiš a jeho hnutí se stali novým, nezvyklým a rozporuplným prvkem české demokracie, ale jsem přesvědčen, že neusilují o její likvidaci či o změnu orientace Česka ze Západu na Východ. Nejméně u části zemanovsko-klausovského konglomerátu se toho naopak lze obávat. Podnikatelské skupiny, které mají tito politici v zádech, vydělávají v putinovském Rusku s nejvyšším krytím ze strany Kremlu a musí své pohádkové příjmy splácet podporou ruského vlivu v Česku.

Andrej Babiš a jeho podnikání má naopak kořeny v Česku, Německu a střední Evropě. Jeho zájmem je souboj se zemanovsko-klausovskou skupinou vyhrát. A cesta k výhře vede přes spolupráci s TOP 09, lidovci, slušnější částí ČSSD a možná i ODS.

Pro Babiše to však znamená přijmout ve své dvojí roli podnikatele a politika omezení, které dosud ochoten přijmout nebyl. Pokud mu nejde jen o krátkodobou slávu a moc, ale o dlouhodobý zájem Česka, měl by to co nejrychleji udělat. A snažit se najít cestu k demokratické české pravici, svému přirozenému spojenci, stranám, které i on sám kdysi volil. Pro začátek by však stačilo, kdyby si Babiš s Kalouskem přestali nadávat do zločinců.

Společným zájmem ANO i pravicových stran je omezit proruské aktivity Miloše Zemana.