Paříž, město Rosolova vzkříšení. Mám ji rád, říká tenista

Tenista Lukáš Rosol se ocitl v takové krizi, že se narychlo hlásil do kvalifikace na menším podniku v Ženevě. Teď, dva týdny poté, se bude rvát o osmifinále Roland Garros.

eský ranař prohrával se Španělem Bautistou 1:4 a zdálo se, že si brzy koupí letenku a vyrazí domů za svou nastávající a bezmála pětiměsíčním synem, které často vídá jen při videohovorech.

Pak se ovšem znenadání dostal do neskutečného laufu a sestřelil 19. nasazeného soka 6:4, 6:2, 6:2.

„Dobře jsem servíroval a držel soupeře pod tlakem,“liboval si.

Zrádné pařížské klání mu nadělilo skvostný výsledek v jinak chmurné sezoně. Zdolá-li takřka 30letý dlouhán Rusa Gabašviliho, vylepší si grandslamový osobák, prvně se protlačí mezi posledních šestnáct.

Nastoupí dokonce v roli favorita, o čemž svědčí i kurzy Tipsportu (1,65 – 2,24). V dosud jediném vzájemném utkání Gabašviliho (74. na světě) přemohl. „Věřím, že to zvládnu, že budu hrát v klidu a pohodě. Mám dost zkušeností,“sypal ze sebe. „Devadesát bodů je hezkých, ale mně nestačí.“

Vítězství by mu přineslo dalších 90 bodů do žebříčku, v němž je nyní na 43. pozici. A taky by jeho odměnu zvedl ze 2,33 milionu korun téměř na čtyři miliony.

Roland Garros přineslo palčivé zklamání talentu Veselému, který se už na desáté letošní akci poroučel z 1. kola.

Naději dalo veteránu Štěpánkovi, jenž si na oranžových dvorcích ověřil, že se i po vážném zranění může ohánět raketou na nejvyšší úrovni.

A před velké výzvy staví turnajovou čtyřku Berdycha. Ten musel vyřadit parťáka Štěpánka. A jestliže hodlá dosáhnout na vytoužený titul, potřebuje v pátek porazit i nevyzpytatelného Francouze Pairea, jehož poženou tisíce hlučných domácích příznivců na kurtu č. 1.

Partie dvou „nádeníků“Rosola a Gabašviliho určitě takovou pozornost nepřitáhne.

Pro Rosola je to rozhodně jeden z nejdůležitějších mačů v kariéře. Vždyť od začátku roku vyhrál pouze 10 z 25 utkání. Selhal při Davis Cupu proti Austrálii, podlehl v obou dvouhrách.

Začátkem května vypadl z 1. kola v Madridu i v Římě. Potřeboval před Roland Garros odehrát nějaké zápasy, a tak se na poslední chvíli snažil přihlásit do Ženevy. Jenže volné karty už pořadatelé rozdali, pročež mu nezbylo než vzít zavděk kvalifikací. Po dvou a půl letech.

„Bylo to zvláštní. Turnaj vlastně ještě nezačal, tak jsme se tomu smáli. Nic nebylo zařízené. První den pršelo a nedalo se trénovat,“líčil.

Dobrodružství se mu však vyplatilo. Protáhl se do hlavní soutěže, přešel přes první kolo a ve druhém se vyrovnaně bil s Wawrinkou.

Do Paříže přijel s vyspravenou sebedůvěrou. Opakoval, že na sobě pracuje a že se to dříve či později musí projevit: „Ještě mě čeká dlouhá cesta, ale věřím, že se rozjedu.“

Doma rád vozí v kočárku malého Andreho. S partnerkou Michaelou plánují svatbu. Jenže teď se soustředí hlavně na své povolání. „Na Roland Garros se mi ze všech grandslamů hraje nejlíp,“tvrdí. „Vyrůstal jsem na antuce. Mám to tady rád.“Ta láska se dnes může prohloubit.