Levnější a kvalitnější. Zn. v Německu

Za nižší ceny a vyšší kvalitu potravin v Německu mohou nižší daně i fakt, že na rozdíl od Čechů si Němci nenechají vše líbit.

Jaroslava Kunešová provozuje s manželem portál Nákupzněmecka.cz, kde nabízí zboží pořízené za západní hranicí. Většinu sortimentu tvoří drogerie, poptávka je však i po potravinách. Ty jsou podle ní nejen kvalitnější, ale i levnější než v Česku. „Prodáváme samozřejmě s marží, a i přesto můžeme nabídnout zboží levněji. Teď třeba máme rybí filety za 99 korun, ty samé v českém řetězci přitom stojí 150 korun,“říká.

Její slova potvrzují i výsledky testu MF DNES, podle kterého nákup třinácti z dvaceti stejných položek vyšel v Drážďanech levněji než v Praze. Německé potraviny přitom obsahovaly více masa nebo čokolády než jejich tuzemské ekvivalenty. Jak je to možné? Za nižší ceny v Německu mohou částečně nižší daně. Sazba DPH na potraviny je tam sedmiprocentní, zatímco v Česku 15%.

Rozdíly v DPH se hájí i výrobci. „Jestliže odečteme DPH, která ceny zkresluje, tak srovnáváme 56,43 koruny v Česku za jednu pizzu s 69,01 korunami v Německu. Cena v Německu je tedy o 12,58 korun nebo o 22 procent vyšší,“říká Zdeněk Kvinta ze společnosti Dr. Oetker. Právě mražená pizza této firmy byla v nákupu MF DNES v Česku dražší než v Německu a měla i o polovinu méně salámu. Roli hraje i fakt, že výrobci a obchodníci mohou ve větší zemi lépe rozložit náklady na dopravu, distribuci a provoz sítě do koncové ceny jednotlivých produktů.

O tom, že naopak čeští obchodníci profitují na úkor zákazníků, vypovídají vyšší personální náklady. Prů- měrná mzda v Německu loni činila 3 527 eur, tedy přes 96 tisíc korun oproti 25 306 korun v Česku. To je podstatný rozdíl, který spotřebitelskou cenu v Německu navyšuje.

Veškeré potraviny však v Německu nejsou levnější . Existují velké re- gionální rozdíly, na sociálně slabém východě, kam patří i Drážďany a další oblíbené nákupní cíle Čechů, jsou ceny obecně nižší než na bohatém jihu země.

Zástupci velkých řetězců dlouhodobě argumentují čísly Eurostatu, podle kterých se Česko dostalo na šesté místo v žebříčku nejlevnějších potravin v EU. To však platí jen částečně. Podle Evropského statistického úřadu jsou ceny některých produktů v Německu nižší, i když se zprůměrují za všechny spolkové republiky. Jde hlavně o mléčné výrobky, například sýry. Třeba za kilo sýra gouda zaplatí Němci o 61 korun méně než Češi. Více stojí naopak vepřové. Poněkud překvapivě oba národy platí stejně za pivo.

Kromě ceny bývají německé potraviny i kvalitnější. „To je dáno větší poučeností tamních spotřebitelů, protože oni nekvalitu prostě nekupují,“míní agrární analytik Petr Havel. Češi si toho prý nechají více líbit.

Výrobci říkají, že se přizpůsobují lokální chuti. Ve skutečnosti však zkoušejí, kam až mohou zajít. „Každý chce ušetřit, dá se tam o procento méně másla, na chuti se to skoro nepozná a na nákladech to dělá strašně moc,“říká pan D., bývalý zaměstnanec agentury, která dělá výzkum trhu.

Skupině lidí se dá výrobek a oni mají oznámkovat, jak jim chutná. Druhé skupině se dá jiný výrobek s upravenou recepturou, a pokud vyjde, že oběma skupinám to chutná zhruba stejně, výrobce může jásat a pustit do výroby levnější, třeba trochu ošizené varianty.

„To je legální praxe. Pokud je složení řádně uvedeno na obalu potraviny, je vše v pořádku,“krčí rameny Jindřich Pokora, ředitel laboratoří Státní zemědělské a potravinářské inspekce.