Rodina versus Kramný. Sestra mu nevěří ani slovo

Spor dvou žen ve vlaku z Ostravy do Prahy je slyšet až do uličky. Hádají se, zda to byl Petr Kramný, kdo na dovolené v Egyptě zabil svou dceru a manželku. „Přece by to táta od rodiny neudělal!“zastává se ho jedna z nich na rozdíl od druhé, která je přesvědčená o jeho vině.

To ve vedlejším kupé má starší manželský pár jasno: byl to Kramný. „Proč by někdo v Egyptě otrávil zrovna ty dvě?“přemýšlí žena při pročítání novinových článků.

Jak se včera ukázalo před soudem, zajedno není ani Kramného rodina. Důvěřuje mu matka a nevlastní otec. Sestra stojí proti němu. Slzy jako by Kramnému po pondělním emotivním vystoupení vyschly. Začíná druhý den procesu a obžalovaný sotva odlepí oči od stolu. Na drobnou hnědovlásku u pultu se podívá jen jednou, a to vypovídá tři hodiny. Ač jde o jeho o rok starší sestru Lenku, její odpovědi na otázky soudkyně mu nijak nepomáhají. Naopak.

Nevěří mu prý ani slovo. „A když jsem mu to řekla, s arogantním úsměvem na tváři se mi vysmál, že proti němu nejsou žádné důkazy,“popisuje sestra, která bratrovi pomáhala ještě při jeho pobytu v Egyptě. Tehdy mu prý ještě věřila.

„Je to zásadní výpověď,“řekne o chvíli později právnička pozůstalých Klára Slámová. Lenka totiž popisuje, jak se její bratr choval k jedné předchozí přítelkyni. To je pro soud důležité kvůli objasnění motivu: žalobce Vít Legerský je přesvědčen, že vztah Kramného s manželkou se ne- vyvíjel podle jeho představ a žena se mu odcizovala, ač na ní byl závislý. A právě to byl prý impulz k vraždě.

„Petr svou někdejší partnerku dost hlídal a žárlil na ni. Když se rozcházeli, jeho reakce byly zarážející: tloukl hlavou o stěnu,“líčí Kramného sestra a na bratra se nepodívá ani ona. Několikrát o něm promluví jako o „panu Kramném“.

Na Kramného verzi, podle níž se jeho žena Monika a dcera Klára v Egyptě otrávily, sestře stále něco nesedělo. „Když se pak řešilo dědictví, Petr se hrozně rozčílil, když zjistil, že třetinu by měla dostat rodina Moniky. Řekl, že Monika do manželství nepřišla s žádným majetkem a bez něj také odejde,“líčí Lenka.

Chvílemi se až zdá, jako by šlo spíše o vyřizování rodinných účtů. „Od dětství byl trošku problematický, míval návaly vzteku,“říká Lenka a na obličeji jejího bratra hledícího do stolu se vyrýsuje lehký úsměv.

„Paní svědkyně, vy jste popsala, že jsem vám ubližoval, kolik vám bylo let?“vyhrkne ze sebe nakonec Kramný. Teprve teď se ukazuje, že mu slova sestry nebyla lhostejná. Sestru vystřídá matka. Kramný poprvé zvedne hlavu a mrkne na pozdrav. Matka mu odpoví stejně. „Petr mi řekl, že to neudělal, a tetě řekl, že ji nezklame,“říká Irena R.

Žalobce Vít Legerský sledoval výpovědi s naprostým klidem. „Nebylo tam žádné překvapení,“řekl později. Právě on přišel s překvapivým tvrzením, že Kramný neplánoval jen vraždu, ale také sebevraždu, k níž nakonec nenašel odvahu.

Kramný čekal na svou matku, aby jí mohl položit pro něj důležitou otázku: „Měl jsem někdy nějaké sebevražedné sklony?“ptá se.

„Ne, neměl. To měla spíše moje dcera,“odvrátí matka pozornost zpátky k jeho sestře, s níž má sama neshody.

Dnes k soudu přijdou Kramného známí a kolegové. Budou jejich výpovědi stejně rozporuplné?