Čeští dinosauři se rozlézají po Evropě

Majitel společnosti West Media Jiří Machálek již s dinosaury pronikl do Španělska a na Slovensko. Brzy možná zamíří na sever.

Nevěděl jsem o dinosaurech naprosto nic, vzpomíná Jiří Machálek na začátky svého byznysu s modely ještěrů. Dnes má jeho DinoPark osm poboček včetně dvou zahraničních a chystá se otevřít další. Zábavní parky provozuje stále prostřednictvím svojí firmy West Media, která začínala jako reklamní agentura. DinoParky ročně utrží přes sto milionů korun. Když byl syn malý, ještěři ho opravdu bavili. Tolik, že mi až ve školce říkali, jestli není nějaký divný. Nicméně jeho záliba došla tak daleko, že jsem se v londýnském Natural History Museum rozhodl půjčit jejich pohyblivé modely dinosaurů a udělat z nich v Plzni výstavu. Zájem mě šokoval, přišlo 160 tisíc lidí za čtyři měsíce. Stálo to tehdy hrozné peníze, trošku se zdráhali nám je půjčit, ale nakonec to vše dobře dopadlo, i když jsme skončili na nule. Bylo drahé pojištění, libra stála šedesát korun. A tehdy jsem pochopil, že dinosauři jsou dobré téma pro byznys. Chtěl jsem přeměnit zájem do něčeho trvalejšího a zábavnějšího, co by umožnilo zároveň vydělávat. Jeli jsme kvůli tomu se synem do Japonska podívat se přímo do továrny, která je vyrábí. Byly ale strašně drahé, jeden stál kolem 400 tisíc dolarů. Když jsem to viděl, byl jsem už rozhodnut, že nechci jen statické modely, ale pohyblivé. Zároveň bylo jasné, že musíme jít cestou výroby vlastních modelů. Měl jsem štěstí, že jsem měl ve škole velmi šikovného spolužáka Václava Staňka. Uměl velmi dobře kreslit a bavila ho technika, takže mi pomohl s výrobou prvního modelu. Spolupracujeme dodnes, je šéfkonstruktérem.

Co se podoby týče, čerpáme hlavně z knížek, návrhy konzultujeme s odborníky z Akademie věd. Nechceme tu nějaké vymyšlené modely, které by neodpovídaly realitě. Aby si lidé nemysleli, že to jsou nějací draci. Nejprve musíme vytvořit hliněný model, pak postupně přichází konstrukce v počítačovém programu a výroba. Kostra je kovová, jednotlivé „kosti“jsou ovládány robotem. Tělo se dělá ze speciálního polystyrenu, kůže je z pryskyřice. Několik let trvalo, než jsme vyladili vzhled a složení kůže, aby vypadala jako opravdová, a přitom nepraskala při pohybech. Snažíme se modely vytvářet v nějaké akci, která lidem ukáže, jak se dinosauři chovali. Máme v Plzni vlastní halu, kde vzniklo už zhruba tisíc modelů. Výroba jednoho přitom trvá i několik měsíců. Každý model je originál, neděláme více stejných dinosaurů v jedné pozici. Je to různé. Máme například jeden patnáct let starý model, ty statické zastarávají spíše morálně. U pohyb- livých je životnost kolem pěti let. Tím máme stále v naší dílně dostatek práce, a to i kdybychom se nerozšiřovali. Nejdražší stojí nákladově kolem tří milionů korun. Reálnou tržní cenu neznám, protože je neprodáváme, i když poptávka po nich byla. Děláme je výhradně pro sebe a stejně dnes nestíháme ani vyrábět. Nemyslím si. Téma dinosaurů prostě v lidech je dlouhodobě, stačí se podívat třeba na Cestu do pravěku. Pochopitelně filmy o dinosaurech zájmu pomáhají. Je to kolem dvou set tisíc lidí za rok do každého, to se příliš nemění. Je také otázkou, jak vykazujete počty lidí. Známe z případů některých pří- spěvkových organizací, že když například prodají roční permanentku, vykazují ji jako 365 návštěv. Dostali jsme to jako nabídku od provozovatele centra, které v té době bylo prázdné. Potřeboval zaplnit prostory a přilákat do centra nové lidi, což se jim myslím díky nám podařilo. I proto se už ozývají i jiná nákupní centra, která by chtěla DinoPark také. Jednáme třeba o dvou DinoParcích v Maďarsku, rovněž v ne příliš využitých nákupních centrech. S jinými nákupními centry spolupracujeme na dočasných výstavách. Jde o úplně jinou sezonu. V Liberci máme nejvíce návštěvníků, když je zima anebo je venku ošklivo. V ostatních DinoParcích je to přesně naopak. Byla to náhoda. Jeden známý tam pracoval v botanické zahradě, která skončila. Nacházela se na zajímavém místě na Costa Blanca, lidé tam byli zvyklí chodit, výhodou pro nás bylo také odpovídající zázemí. Díky tomu jsme nemuseli řešit stavbu parkovišť a shánět stavební povolení, jako kdybychom začínali na zelené louce. Přes zimu jsme měli otevřeno jen o víkendech, teď už jsme spustili celotýdenní provoz. Máme tam smlouvu na stoletý pronájem, takže jsme to v podstatě koupili. Ano, myslím, že si můžeme vzájemně dobře pomoci, protože bojujeme o stejný typ zákazníků. Když někdo přijede do našeho DinoParku, může jít na stejnou vstupenku také do zoo. Když někdo mluví o tom, jak je složité podnikat u nás, poslal bych ho do Španělska. Třeba odpisy jsou šílené, budovy se tam odepisují sto let. Model máme v Česku v účetnictví odepsaný za tři roky, tam to trvá deset let. Ještě horší to je se zaměstnáváním: máme například povinnost dávat lidem čtrnáct platů, minimální mzda je tam kolem devíti eur, což je příliš, a nejkratší doba kontraktu je dvanáct měsíců. Přitom potřebuji hlavně lidi na sezonu. Když tam hledáte lidi, první, na co se ptají, jsou benefity. Celkem tak chápu, proč je Španělsko v takových ekonomických potížích. Jednak je to pro naši značku určitá reference a jednak je zajímavou zkušeností, když se bavíte s lidmi provozujícími například Universal Studios. Jde o takové zdánlivé banality, například jakým způsobem lidi řadit do front nebo jak vylepšovat marketing. A také jak zvýšit příjmy z prodejů ostatního zboží, protože ty ve Spojených státech tvoří až polovinu všech tržeb, kdežto u nás tak desetinu. Máme osm DinoParků, přičemž zatím jsme každý rok rostli a přidávali další. Teď chci zhruba rok pauzu. Řešíme spíše možnost jít cestou franšízy a hledáme spolehlivé partnery. Oni by park postavili za své peníze a my bychom jim dodávali modely a naše know-how. Aktuálně se nám ozvali zájemci z Pobaltí a Finska. Je to také o financování, protože jedeme naprosto bez úvěrů. Pro banky je trošku nepochopitelné financovat dinosaury, ale nám to nevadí, vyděláváme a jsme bez dluhů.