„Každý Řek má dnes o třetinu méně než před pěti lety“
„Splátky řeckého dluhu by se měly odložit. Třeba o padesát let,“říká pro MF DNES řecký ekonom Jannis Dionysopoulos z ministerstva hospodářství a infrastruktury.
Jedna věc je, jestli opravdu všichni budou rozumět té složité otázce referenda, jiná věc je, za co budu hlasovat já. Já budu volit „ano“. Už proto, že v dnešním globalizovaném světě nemůže žádný stát velikosti Řecka zůstat osamocen. Evropa musí být jedním hospodářským celkem, protože jen tak se bude moci rozvíjet a bude moci být partnerem pro velké asijské mocnosti nebo USA. Nebudu tím odpovídat na otázku, kterou položila vláda, protože otázka je hloupá. Obávám se toho, že potom bude chtít Tsiprasův kabinet ukázat, že je opravdovou levicovou vládou, že bude chtít ukázat nějakou novou cestu celé Evropě, cestu, která půjde proti neoliberalismu, proti Merkelové, ce...
proti úsporné
politi- Syriza není akceschopná, protože uvnitř ní je obrovský vnitřní konflikt mezi ultralevicovými silami, které by nejraději dělaly nějakou revoluci, a umírněnější částí. Tsipras dělá referendum proto, aby zachránil svoji stranu, ale měl by zachraňovat svoji zemi.
Znárodňovat nebudou, určitě však budou chtít zavést drachmu. Ale z toho mají lidé největší strach, strach z toho, že přijde úplný bankrot a oni budou mnohem chudší, než jsou dnes. Ano, to je pravda. Ten úsporný program skutečně bolel a bolel hodně. Neexistuje Řek, který by nepřišel za posledních pět let o třetinu platu, penze nebo dalších příjmů. Ale je něco jiného přijít o část příjmů a vědět, že tím pomáháš svému státu, než když přijde takový bankrot, jaký může přijít po referendu. To je iluze. Ty dluhy vůči MMF nebo eurozóně nezmizí. To záleží na tom, jak silné to ano bude. Pokud tak bude hlasovat přes sedmdesát procent voličů, tak vláda nebude mít jinou možnost než podat demisi a vyhlásit nové volby. Slíbil to i Tsipras. Syriza nové volby zcela jednoznačně prohraje, proto- že lidé jsou z její politiky velice zklamaní. Udělalo se mnoho chyb. Na krizi, která vypukla před pěti lety, nebylo připraveno ani Řecko, ale ani evropské instituce. Postup, který byl zvolen, nebyl správný. Pomoc Řecku měla být orientována na rozvoj ekonomiky, dluh měl být snížen, ale nějakým zdravým způsobem, například odložením splátek o padesát let. Řešilo se však jenom seškrtání výdajů. To bylo jednoduché. Peníze, které jsme si půjčovali, nešly do investic, ale projídali jsme je. Je pravda, že Řekové měli vysoké platy a produktivita práce jim neodpovídala. Euro jako takové ne. Ale mohou za to věřitelé, kteří nám před krizí půjčovali a nezajímalo je, z čeho to zaplatíme. Mohou za to i ratingové agentury, které včas neřekly, že Řecku se už nemůže víc půjčovat. Klíčové je sjednocení všech rozumných politických sil. Musí dojít k vytvoření vlády národní jednoty a přijetí programu obnovy ekonomiky. Dluh bude třeba rozložit na desítky let nebo ho jiným způsobem snížit.