Jak hráli The Rolling Stones s Claptonem na mejdanu

Jedno z nejdůležitějších alb 70. let a jedna z nejlepších desek svých tvůrců. To jsou Sticky Fingers, které The Rolling Stones právě vydali v reedici.

Psal se rok 1971 a vydáním Sticky Fingers kapela zúročila tříleté průběžné nahrávání. Byla jednou z nejpopulárnějších na rockové scéně, zároveň ji, stejně jako řadu dalších, rozkládaly osobní neshody a drogy. Právě ke „Stou- nům“však paradoxně tyhle dva průvodní jevy rock’n’rollu neodmyslitelně patří a skoro se zdá, jako by je posilovaly. Desky, které natočili v těhlech drsných letech, ať už jsou to Sticky Fingers, jejich předchůdce Let It Bleed, nebo naopak následující Exile on Main Street, patří k jejich nejdrsnějším a nejvíce ceněným fanoušky i kritikou. Kytarista a spoluzakladatel The Rolling Stones Brian Jones zemřel v červenci 1969. Album Sticky Fingers začala kapela natáčet zhruba půl roku na to. Už s novou posilou, kučeravým efébkem, ale vynikajícím bluesovým kytaristou Mickem Taylorem. Svým zaměřením si dokonale sedl zejména s dalším kapelním bluesovým fanatikem Keithem Richardsem. A že staré mississippské blues uměli tihle londýnští dandyové nejen poslouchat, ale i hrát, o tom svědčí na desce ortodoxní verze hitu černého bluesmana Freda McDowella You Gotta Move.

Jinak deska obsahuje velkou koncentraci „stounovských“hitovek. Začíná nesmrtelným riffem ve své době buřičské a kontroverzní Brown Sugar, která je dodnes pevnou součástí koncertního repertoáru kapely. Je tu výborná countryovka Wild Horses. Invenčně vymyšlené „blues neblues“I Got The Blues i temná balada Sister Morphine. Tu napsali Jagger, Richards a jejich milenka, zpěvačka a dlouholetá náruživá uživatelka narkotik Marianne Faithfull. Její singlová verze předcházela této albové o dva roky. Stálou živost psychedelického oparu nad scénou pak na Sticky Fingers připomíná sedmiminutová Can’t You Hear Me Knocking. Reedice Sticky Fingers je k mání, jak doba žádá, hned v několika podobách. To bezesporu nejzajímavější lze pořídit v deluxe verzi, kde je kromě základního remasterovaného alba (na CD či na vinylu) ještě druhý nosič s dosud nevydanými bonusy. Hned první je vskutku legendární: nahrávka z narozeninového Richardsova mejdanu ve studiu, kde si s kapelou zahrál v písničce Brown Sugar Eric Clapton na slide kytaru a na další kytaru Al Kooper, jinak známý varhaník. Ostatní studiové bonusy jsou spíš do počtu. Zbytek nosiče tvoří pěkný záznam koncertu z roku vydání alba.