Tajemný hrad Krakovec
Na začátku 15. století nebylo v zemích Koruny české luxusnější bydlení. Možná i proto Jan Hus na Krakovci krátce žil a vydal se odtud na poslední cestu.
Sice je chladný podzim, ale ve všech sedmadvaceti hradních komnatách je díky nevídaně promyšlenému systému vytápění příjemných 22 stupňů. Jaký rozdíl proti ostatním středověkým hradům, kde jsou kolikrát rádi za teplotu o deset stupňů nižší. Pravda, Krakovec nedaleko Rakovníka ani klasickým hradem není. Jde spíše o zámeckou architekturu bez výraznějšího obranného systému, která o dvě tři století předběhla dobu.
V zemích Koruny české je to na začátku 15. století zřejmě nejluxusnější bydlení. Vzdušné gotické sídlo oproti robustním a temným šlech- tickým hradům. Výstavní Krakovec postavila dvorská huť krále Václava IV., která navázala na slovutného Petra Parléře, autora katedrály na Pražském hradě.
Majitel Krakovce, mocný pán Jindřich Lefl z Lažan, a jeho zhruba patnáct urozených přátel míří po dřevěné kryté pavlači do hradní kaple. To je nejskvostnější místnost na Krakovci – duchovní srdce hradu. Teď v říjnu 1414 snad ještě více než kdy jindy.
Zrovna tu přebývá, z Prahy církevní klatbou vypuzený, mistr Jan Hus a káže o pravdě Boží. Právě tady česky hodně psává, aby český duch a řeči nehynuly. Třeba své Knížky proti knězi kuchmistrovi, v nichž jadrně dokazuje, že i nejhorší člověk je lepší než ďábel. Důmyslně zaklenutou kapli zdobí arkýř sloužící jako presbytář, jedno křížové okno a devět nástěnných maleb. Osm znázorňuje výjevy ze života Ježíše Krista a Marie, ta zbylá usmrcení svatého Václava. Gotika je hodně barevná a zdobná. Ještě za pět století tu lidé artefakty maleb naleznou. Pak se propadne strop a vše rychle zmizí v prachu.
Do kaple – v půdorysu lichoběžníku se stranami o šesti metrech – jsou tři vstupy: jeden z pavlače, druhý z východního a třetí z jižního křídla hradu. Duchovní má vstup vlastní. Je uzoučký skrze tlustou stěnu s šesti kamennými schody. Nejdříve vejde do sakristie, až pak do kaple. I mistr Jan tudy vstupuje...
„Skvostný hrad ve stylu gotického manýrismu si postavil Jíra z Roztok na konci 14. století. Dispozičně i technickým řešením to byla stavba, která mohla směle konkurovat podobným sídlům ze 16. a 17. století. Je sice malý, ale je v něm úplně všechno, co lidé tehdy ve stavitelství znali a uměli. Jírovi se z Krakovce, který láskyplně nazýval Chalúpkou, nechtělo, když ho prodával,“vypráví kastelán Jiří Sobek. Hus si Krakovec vybral jako azyl. Přešel sem z Kozího hrádku po smrti jeho majitele a svého ochránce Jana z Ústí. Zvolil Krakovec možná právě i pro jeho pohodlné bydlení.
Spíše to však bylo proto, že člen královské rady a hejtman ve Vratislavi a Náchodě Jindřich Lefl byl Husovi prostředníkem s císařem Svaté říše římské a pozdějším českým králem Zikmundem Lucemburským. Byl tak přímo u zdroje informací.
„Navíc Krakovec byl poměrně blízko Prahy. Sedmdesátikilometrovou cestu bylo možné s povozem ujet za necelé dva dny,“podotýká Sobek.
Okolí Krakovce bylo před šesti sty lety málo zabydlené. Pár stavení, jinak pole. Stejnojmenná vesnice oddělená od hradu, stojícího na menším ostrohu, příkopem s padacím mostem, tehdy ještě nestála.
Hrádek je dnes už jen malebnou zříceninou. V roce 1783 částečně vyhořel a poslední majitel se odstěhoval. Pak už se do starobylého zdiva zakousl čas a chalupníci z širého okolí. „Až do okruhu třiceti kilometrů lze v chalupách nalézt některé z opracovaných kamenů z Krakovce,“upozorňuje kastelán.
Obvodové stěny západního křídla dávají tušit, jak hrádek před více než půl tisíciletím vypadal. Naproti, přes malé intimní nádvoří dnes porostlé travou, stála úplně stejná budova. Jenže prý byla ve špatném stavu a hrozilo, že se sesune do rokle. Proto ji v roce 1883 rozmetala dynamitová nálož a materiál byl použit na stavbu nedalekého lihovaru. Hus tu pobyl krátce. Nicméně podle popisu z 19. století z Krakovce vyjížděl do okolních vsí a městeček kázat. Napadal pokrytectví, lakotu, prostopášnost i svatokupectví. Ovšem projevoval se i jako láskyplný pastýř duší... „a kudyž se kolvěk obrátil, tam po něm lidé v zástupích šli a jeli a na vozích se všech stran k němu vezli“.
Mistr Jan se odtud 11. října 1414 vydal na svou poslední cestu, do Kostnice, kde ho církevní koncil prohlásil za kacíře a 6. července 1415 byl upálen. „Na Krakovec ještě Leflovi posílá vděčný vzkaz z kostnického žaláře: Pane Henrichu Lefle, buď dobře živ s svú manželkú a děkujiť z dobrodějstvie, Bóh buď tvá odplata,“dodává kastelán, sám teolog.