Ghana: jaký život, taková rakev
Než tenkrát Kane Kwei dostal ten šílený nápad, byly pohřby v Ghaně, které se ještě říkalo Zlatonosné pobřeží, úplně normální. Přišlo to, když umřela babička. Celý život nevytáhla paty z vesnice, ale vždycky se dívala na oblohu, když tam plulo letadlo. Říkala, že by v nějakém chtěla také sedět.
Nakonec v něm byla pohřbena. Ale bylo dřevěné.
Kane Kwei si vzpomněl, jak před časem zemřel místní náčelník. Zrovna si nechal udělat nosítka ve tvaru kakaového lusku. Nosili je čtyři muži. Jenže hned nato si na něj nečekaně došlápla smrt. Aby si nosítka užil, použili je pozůstalí jako rakev a pohřbili ho v ní. Byla to událost a všichni to obdivovali.
Dobrá, když náčelník měl nosítka, proč by babička nemohla mít letadlo, řekl si hodný vnuk Kwei. A protože byl tesař, udělal jí ho. Za nějakou dobu umřel jeden rybář a rodina zašla za Kanem Kweiem, jestli by pro něj jako rakev neudělal loď. Možná ale šlo o rolníka, jehož rodina si pro něj objednala rakev ve tvaru cibule. Dneska už si to nikdo nepamatuje přesně, protože se to stalo na počátku 50. let.
Ale takhle to stojí na webové stránce rodinné firmy, která zahájila velkou ghanskou módu pohřbívat pozůstalé v nejneuvěřitelnějších rakvích.
Šéfa benzinové pumpy pohřbí v benzinovém čerpadle, milovníka mobilů v mobilu, matku nebo babičku ve slepičce, aby se ukázalo, jak se pěkně starala o svá kuřátka, gynekolog dostal dělohu…
Nabídka je nekonečná: tuba zubní pasty, filmová promítačka, lakýrky, tenisky, kytara, kostelíček.
Samozřejmě také auta. Vedou mercedesy a cadillaky, protože proč si nedopřát trochu luxusu aspoň po smrti.
A hodně zvířat. Lev, pašík, leopard. Sloni. Kohout, ryby a žraloci.
Fotoaparát, klavír, počítačová myš, injekce – ta pro zdravotní sestřičku, kladivo pro řemeslníka a montážní klíč pro automechanika.
Bible prozrazuje nedostatek fantazie. Je i hodně letadel, ať už s vlasteneckým nápisem Ghana Airways, nebo Canada Air.
Jsou také rakve ve tvaru ananasu, tyčinky Twix nebo papriky.
A pořád frčí lodě i čluny. Ale kdo má rád pivo, může být pohřben v lahvi od piva, milovník coca-coly může spočinout v typické lahvi i s nápisem či v plechovce.
V podstatě platí, že jak člověk žil nebo po čem toužil, takovou má rakev.
Všechny tyhle rakve si jih Ghany začal pořizovat proto, že je animistický, věří tedy v nesmrtelnost a posmrtný život. Protože život pokračuje, proč by do něj neměli odcházet s cadillacem nebo tyčinkou Twix, že. A protože duchové jsou mocnější než živí lidé, je třeba si jejich přízeň kupovat tím, že jim pozůstalí pořídí pěknou rakev, na kterou by byli mrtví pyšní. Rakev totiž ukazuje společenské postavení mrtvého jako u nás auto u živého.
A to je problém. Rakve, které vyrábějí specializované firmy, jsou pekelně drahé. Takže zedník za ni zaplatí třeba půl ročního platu. Rodiny se kvůli nim zadlužují a mají problémy. Paradoxní je, že kdyby jen zlomek ceny daly na léčbu nebožtíka před tím, než se nebožtíkem stal, nepotřebovaly by žádnou rakev.
A módu už dávno přebrali i křesťané. Rozletěla se i do dalších zemí Guinejského zálivu, o čemž svědčí i fakt, že webová stránka s nabídkou rakví od firmy potomků Kanea Kweie, ghanacoffin.com, je vedle angličtiny už i ve francouzštině.