Britským parlamentem se prohánějí hlodavci a lišky
Westminsterský palác sužují zdravotní neduhy stopadesátiletého starce. Zhruba tolik let je ikonické budově britského parlamentu a její stav odpovídá jejímu věku.
Částečně se potápí do Temže, zatéká do ní skrze děravé střechy, drolí se jí zdi, útrobami se prohání hlodavci, a dokonce i lišky, zabydleli se v ní moli, ve skrytu číhá nebezpečí v podobě azbestu či zastaralého elektrického vedení.
Navíc se o čtyři desítky centimetrů naklání i její nejznámější část: Alžbětina věž, známá spíše pod názvem jejího největšího zvonu Big Ben. Prý by mohla skončit jako šikmá věž v Pise. Byť existují i teorie, že věž se možná naklání od samotného počátku.
„Hlodavci jsou v paláci viděni pravidelně. Byla zřízena speciální telefonní linka, kde mají být hlášeni,“píše list The Times.
O problémech sídla britského parlamentu se ví už déle. Nyní však nezávislá komise detailně zhodnotila jeho stav a navrhla řešení. Verdikt je depresivní a nekompromisní: Westminsterský palác chátrá a musí projít zásadní rekonstrukcí, má-li přežít pro budoucí generace. Bude-li se vyčkávat, některé škody budou nevratné.
Nejstarší a dodnes používané části komplexu pocházejí už z 11. století. Většina však byla postavena po ničivém požáru předchozího paláce v polovině 19. století.
Za druhé světové války se do paláce nacisté trefili během bombardování Londýna hned čtrnáctkrát a zle ho poškodili. Majestátní stavba, která je nejznámějším ze záběrů britské metropole i hmotným sym- bolem demokracie, poté prošla dosud poslední rekonstrukcí.
Britští úředníci už dříve přiznali, že kdyby areál s tisícovkou místností a několika kilometry chodeb nepatřil mezi největší skvosty na seznamu světového dědictví UNESCO, nejspíš by mu hrozilo stržení.
Politolog z Univerzity v Sheffieldu Matthew Flinders vyzývá ke zvážení takového řešení i nyní.
„Historie obrovských projektů je stejná: původní odhady bývají mnohem nižší než konečná částka. Postavte si tyto náklady do kontrastu s požadavky na léčbu mentálně nemocných, urgentní zdravotní péče, nedostatkem levného bydlení pro sociálně slabé. Neměla by zde být alespoň veřejná debata nad touto investicí?“prohlásil.
Politici nicméně odmítají proměnit Westminsterský palác v muzeum a postavit si pro své potřeby zbrusu novou budovu jinde.
Náklady na opravy budou na každý pád enormní, alespoň dle komise. Ta ve své zprávě navrhuje hned pět možností renovace.
První z nich je nechat poslance v prostorách pracovat, jenže v tomto případě by opravy trvaly nejméně 32 let a stály 5,7 miliardy liber.
Naopak nejradikálnější řešení navrhuje politiky vystěhovat na šest let do náhradních prostor a pak by renovace stála kolem 3,5 až 3,9 miliardy liber. Mimochodem, ještě nikdy (ani za války) se nevystěhovali z parlamentu úplně všichni politici.
Kterou možnost zvolí, to musí Britové rozhodnout do jara.
Možná budou i přemýšlet nad citátem Winstona Churchilla, jenž po druhé světové válce prohlásil: „My tvarujeme naše budovy a následně ony tvarují nás.“Ať už se však rozhodnou jakkoliv, stavební práce nejspíš nezačnou dříve než v roce 2020.