Tohle je skutečný miliardář z chatrče
Lidé Vůbec netuší, kdy se narodil, byl negramotný sirotek, který to měl dotáhnout nejdál na pasáka koz. Teď je ze syrského beduína Moheda Altrada nejlepší podnikatel Francie i světa.
Neví, kolik je mu let. Něco kolem pětašedesáti. Narodil se do světa, kde neznali kalendář, jen proto, že náčelník jejich beduínského kmene znásilnil jeho matku. Ale život ho vytáhl z pouště a vy- zdvihl vysoko. Nedávno ho vyhlásili světovým podnikatelem roku, což je docela zadostiučinění: než se stal miliardářem, byly časy, kdy byl negramotný a neměl opravdu nic, jen kus klacku, s nímž pásl doma v Sýrii ovce a kozy, které patřily jiným.
A pasákem měl zůstat navždy. Mohed Altrad měl život nalinkovaný už dopředu, protože mezi nejchudšími z chudých ani není co plánovat.
Teď vlastní obrovskou firmu ve Francii, kde žije. Je jedna z největších na světě. Taky píše knihy a má doktorát.
Štěstí na poslední chvíli Ale mohlo to být úplně jinak. Jeho otec znásilnil matku dvakrát. Byli z toho dva chlapci, Mohed a jeho starší bratr.
Když se Mohed narodil, jeho nikdy neprovdaná matka, opovrhova- ná a odstrkávaná všemi, zemřela. Nebylo jí možná ještě ani patnáct. Později náčelnický otec, jenž byl v poušti neomezeným pánem nad ji- nými, zabil v záchvatu vzteku i Mohedova bratra.
Zní to jako pánská verze Angeliky, ale Mohed Altrad nevypadá jako někdo, kdo by si vymýšlel. Vystudoval fyziku, matematiku a i počítačové vědy, jeho knížka se stala na francouzských školách povinnou četbou.
Ale dítě z pouště muselo urazit dlouhou cestu.
Mohed nakonec skončil s babičkou ve městě Rakka. Ano, to je to místo, kde má dnes své hlavní město Islámský stát. Bylo mu šest, a protože měl být pasákem, nechodil ani do školy. Nepotřeboval to. Ale táhlo ho to tam, a tak oknem sledoval, co se to tam ostatní děti vlastně učí. Pak ho tam učitel vzal. Mohedovi to šlo moc dobře. Až moc dobře.
Děti, naštvané, že otrhaný pasák je ve všem předčí, ho jednou odnesly do pouště, vyhrabaly v písku díru, zahrabaly ho do ní hlavou na- před a utekly. Málem se udusil, ale vyhrabal se v poslední chvíli.
Tím jako by se jeho život otočil. Pod ochranná křídla si ho vzali starší manželé. Chodil do školy a byl tak talentovaný, že měl jít tehdy studovat do Sovětského svazu. Ale na poslední chvíli se ukázalo, že tam už není místo.
To byla nejlepší věc, která ho mohla potkat, protože ho poslali do Francie. Přijel tam a neuměl ani slovo. Ale zakousl se do jazyka i studia, i když často jedl jen jednou denně.
Pak si s kamarádem založil firmu na výrobu přenosných počítačů, bylo to ještě v první polovině 80. let. Když ji po roce prodal, byl boháč. Měl přes půl milionu dolarů. A pak se to stalo.
Odjel se ženou do jejího rodného městečka, kde mu někdo řekl, že když je bohatý, mohl by za jeden frank koupit místní krachující leše- nářskou firmu. Hledali někoho, kdo by do ní cpal peníze, aby zaměstnanci neskončili na dlažbě.
Lešení bude vždycky potřeba, pomyslel si, tak ji koupil a moc o tom nepřemýšlel. Pak zjistil, že lidé, kteří si od něj lešení půjčují, potřebují také kolečka, míchačky a všechno to ostatní. Tak začal kupovat malé firmy, které to nabízely.
A pak začal kupovat ty větší. Po celém světě. Po třiceti letech jich má 170, zaměstnává sedmnáct tisíc lidí, roční obrat má dvě miliardy dolarů a čistý zisk dvě stě milionů. A výbornou pověst jako člověk, šéf a majitel. „Mám dluh, a tak ho splácím,“řekl.
Hodně málo spí, tak čtyři hodiny denně, a tak po nocích píše knížky. A taky už má datum narození. Vymyslely mu ho děti. Rok: 1948, protože to zní zajímavě. Datum: 9. březen, protože to je den, kdy přijel do Francie.