Bulharský seržant v roce 1968 stopl fekální vůz a zemřel
Dezertér, či hrdina? Seržant bulharské armády se v horkém létě 1968 stal jediným vojákem armád Varšavské smlouvy zastřeleným „pravicovou reakcí“. Tak o něm mluvili totalitní ideologové. Vše se však odehrálo trochu jinak. Výročí okupace připadá na zítřek.
Jan Bohata PRAHA V kabině náklaďáku s fekáliemi na svou poslední cestu vyrazil mladší seržant Nikolaj Cvetkov Nikolov večer 9. září 1968. O pár hodin později zemřel s prostříleným hrudníkem. Ač odvlečen a mučen československou reakcí, nezradil přísahu a vlast. Zrodil se hrdina. Tak Nikolovovu smrt vysvětlila bulharská propaganda.
V řadách regimentu bulharských motostřelců dorazil Nikolov do Prahy jako příslušník okupačních armád 21. srpna 1968. Služba na postu na okraji metropole poníženého státu ho zřejmě brzy omrzela. „V osudný den vykonával strážní službu u trafostanice na letišti Ruzyně. Zhruba ve 21 hodin opustil strážní stanoviště a oznámil, že jde na záchod. Od té doby ho již nikdo neviděl,“konstatuje historik Martin Feix.
Bulharský voják se asi hodinu potloukal na hranicích Prahy a středních Čech a mával na auta. Stopování mu však moc nešlo. A nebylo divu. Nikolov na cestu vyrazil vybaven nepřehlédnutelným samopalem AK-47 s nasazeným bajonetem a několika zásobníky se 120 ostrými náboji. Arzenál doplňovala pistole kalibru 7,62 mm a kapsy mu nadouvaly ruční granáty.
Až u Hostivice Nikolov uspěl. Od městečka supěla „vétřaska“, náklaďák V3S s cisternou fekálií. Miloslav Frolík a Rudolf Stránský možná za- stavili z lítosti nad osamělým vojáčkem bloudícím v letním večeru. Svůj soucit si ovšem později museli nesčetněkrát vyčítat. „Všimli jsme si hned, že voják je opilý,“nadiktoval později do policejního protokolu Frolík. V kabině začal seržant šermovat automatem a dožadovat se transportu na západní hranice, nejlépe někde u Karlových Varů. Své dobrodince přesvědčoval, že jej tam bulharská armáda posílá s přísně tajným posláním.
Nedobrovolným taxikářům to vcelku logicky připadalo tak, že voják zběhl a chce se za každou cenu dostat na Západ. Oba muži nebyli zrovna dobrodružného založení a dumali, jak z patálie vycouvat. „Měli jsme z něj strach,“vypověděl při pozdějším vyšetřování prozaicky Stránský.
Rozhrkaný náklaďák cestou na západ na Kladensku dvakrát zastavil. Poprvé si Frolík ze skříňky na nářadí potajmu vzal kladivo. Poté se zastavili u domu svého přítele Jiřího Balouška. Toho naložili mimo jiné proto, že měl ilegálně drženou pistoli. A také, aby pomohl vymyslet plán, co s obtížným pasažérem, který zůstával v kabině se Stránským.
Sáhne po pistoli? Jejich strategie nebyla nijak promyšlená. Udeřit vojáka do hlavy, vytrhnout mu samopal a pasažéra vyhodit z auta. V lesích na Křivoklátsku se však cesta z frašky definitivně zvrhla v tragédii.
Stránský Bulhara asi třikrát udeřil do hlavy. Rány nebyly podle pozdějšího pitevního protokolu brutální a Nikolova nepřipravily o vědomí. Vzápětí vojáka odzbrojili a vyhodili na mez. Nikolov se však začal zvedat. V tenhle moment Baloušek zazmatkoval ze strachu, že seržant sáhne po pistoli. Třikrát na sedícího muže vypálil ze své zbraně. Jeden z projektilů zasáhl srdce. Nikolov namístě zemřel. Trio naskákalo do kabiny a ujelo.
Mrtvého vojáka našel druhý den houbař a rozjela se vyšetřovací mašinerie. „Byl to neobvyklý případ,“vzpomínal tehdejší šéf pražských vyšetřovatelů, plukovník Karel Kalivoda. Trojici mužů zatkla Bezpeč-
Události v Praze v noci z 20. na 21. srpna 1968
17.00 Anonym telefonicky informuje ČTK v Budapešti, že o půlnoci začne vojenské obsazování Československa. V 18.10 tuto zprávu předává velvyslanec do Prahy.
21.52 Na letiště v Ruzyni přiletěl z Moskvy civilní speciál. Z letadla nikdo nevystoupil.
22.20 Přilétá speciál ze Lvova s 25 civilisty, kteří odjeli do centra.
23.00 Osádka prvního letounu požádala o povolení ke spuštění motorů letadla, údajně kvůli provedení motorových zkoušek. Ve skutečnosti motory sloužily jako energetický zdroj pro činnost elektronických naváděcích systémů. Začalo masivní elektronické rušení signálů radarových stanovišť. Ve stejnou chvíli vojska pěti zemí Varšavské smlouvy překročila hranice.
23.21 Druhý zmíněný letoun odlétá z Ruzyně směrem na Lvov.
23.35 Státní bezpečnost (StB) zahájila akci k zajištění letiště pro přílet sovětských výsadkářů.
23.45 Do budovy Československého rozhlasu (ČRo) na Vinohradech se dostavil bývalý ředitel Miloš Marko s tím, že jej posílá Alexander Dubček, aby zajistil odvysílání nějaké důležité zprávy.
00.00 Letiště nesmí přijímat ani odbavovat žádná letadla.
01.00 Na letiště přijelo několik aut společnosti Aeroflot, z nichž vystoupili civilisté a důstojníci.
01.15 Skupina pracovníků StB přišla do budovy ČRo.
01.30 Náčelník krajské správy
nost tři týdny po činu. V hospodě. Poté, co se se svou eskapádou po pár skleničkách neuváženě pochlubili.
Úřední tečku za kauzou udělal na jaře 1969 Krajský soud v Praze. Obžalovaní měli vcelku štěstí, že normalizace ještě plně nepronikla do jednacích síní. Místo monstrprocesu se konalo obyčejné hlavní líčení pro vraždu a nedovolené ozbrojování. Baloušek dostal deset let, Frolík polovinu a Stránský dva roky. „Přihlédli jsme k napjaté situaci ve státě,“zaznělo ve zdůvodnění rozsudku. SNB vydává příkaz k obsazení televizního vysílače Petřín, ústředny rozhlasu po drátě a mezinárodní telefonní ústředny.
01.30 ČRo vysílá na stanici Praha a na připojených vysílačích upozornění, aby posluchači nevypínali přijímače, probudili sousedy a vyčkali na důležité informace.
01.30 Na letišti přistávají dva sovětské vojenské letouny, z nichž je vysazeno několik desítek ozbrojených vojáků, kteří obsazují hlavní letištní budovy.
01.50 Ve vysílání ČRo byl několikrát čten text prohlášení „Všemu lidu Československé socialistické republiky“. Z provozu byl vyřazen vysílač na středních vlnách, takže většina lidí slyšela jen první věty.
02.00 Na letišti přistávají s minutovými intervaly dopravní letadla s dalšími vojáky.
03.00 StB přichází do budovy ČTK s úkolem kontrolovat vstup do budovy a zamezit vstupu novinářů z kapitalistických států.
04.30 ČRo zahájil ranní provoz. Vysílá prohlášení a další zprávy a komentáře ke vstupu vojsk.
06.53 Zahájeno mimořádné vysílání Československé televize. Vysílá ho vysílač Cukrák.
07.00 Sovětští vojáci v domnění, že útočí na budovu ČRo, rozstříleli fasádu Národního muzea.
07.30 První střet lidí s vojáky u ČRo na Vinohradské třídě. Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů, www.ustrcr.cz
Unikátní případ vojáka zastřeleného během srpnové invaze využili bulharští ideologové. V jejich podání o zběhnutí a pokusu dostat se na západ nemohlo být ani řeči. Pionýři v Nikolovově rodné Bjalej Slatině na severozápadě Bulharska stávali každého 9. září čestnou stráž u pomníku hrdiny, který nezaváhal ani v nejosudovější moment života.
Nezapomněli ani středočeští normalizátoři. Nikolovovi nechali v roce 1973 postavit na Křivoklátsku na místě jeho zbytečné smrti pomník za dvě stě tisíc korun. Z něj dodnes zbylo jen torzo.