MS v atletice už se blíží V Pekingu se začíná v sobotu, Špotáková se chce rvát o zlato
Jede na své páté mistrovství světa, ze čtyř předchozích přivezla zlato a dvě stříbra. I před Pekingem má Barbora Špotáková nejvyšší oštěpařské plány. „Medailové,“kývne.
PRAHA Přes Curych vyrazila včera do Pekingu, v Ptačím hnízdě zabojuje o medailový návrat na světové šampionáty. Ten minulý v Moskvě totiž Barbora Špotáková coby čerstvá máma syna Janka vynechala.
Pauze a mnoha životním proměnám navzdory však nyní oštěpařská hvězda říká: „Nevím, jestli budu zlatá, ale budu se o to každopádně snažit. Jsem bojovnice!“
Chvíli po světové rekordmance se z Ruzyně vznesli jiní sportovci zpod Ještědu – fotbalisté Jablonce vyrazili do Amsterdamu ke 4. předkolu Evropské ligy proti Ajaxu. „Hodně štěstí,“přáli přes Twitter patronce svého stadionu.
Na podzim Špotáková s hráči absolvovala doma v Jablonci trénink, zahráli si spolu basketbal i bago, záložník Kopic zase na oplátku házel jejím oštěpem. A když před dvěma týdny Špotáková drtila poslední tréninkové dávky pro vrchol atletické sezony, jako velká fanynka sledovala zápas Jabloneckých s Kodaní.
„To jsem si i zakřičela,“přiznala. „Klukům moc fandím. Ajax je sice těžký soupeř, ale já věřím, že se stane zázrak. Třeba jako před sedmi lety v Pekingu.“
Tehdy na olympijských hrách Špotáková trefila životní úspěch. Posledním hodem zničila Rusku Abakumovovou a k titulu světové šampionky z Ósaky 2007 přidala i ten olympijský. „Byla jsem favoritkou, nic jiného než zlato se nečekalo. Byla jsem hodně nervózní,“vybavila si. „Ale teď jsou v našem týmu větší favoriti na zlato než já, už to neleží jenom na mně. Ať se taky snaží i ostatní.“
Tak jiná je Špotáková, když do Číny míří letos, na své páté mistrovství světa. Je o sedm let zkušenější, klidnější, coby matka dvouletého kluka hledí na atletiku s nadhledem: „Věci teď beru jinak.“
A vzdor tomu, že se od podzimu po rozchodu s trenérem Železným trénuje sama, tvrdí: „Fyzicky jsem připravená dobře, ale na techniku by možná byl potřeba nějaký čas.“
Co nemá ve svalech, by teď mohla dohnat její silná hlava. Ve světových tabulkách sice 34leté oštěpařce patří „až“šestá pozice, zato jasně vládne Diamantové lize a s nátu- rou rváče může méně zkušené soupeřky převálcovat.
Navíc jí parádní vzpomínky na Ptačí hnízdo, kde 21. srpna 2008 jásala nad olympijským triumfem, přidávají na síle.
„Na stadionu, kde se mi závodilo dobře, se mi většinou závodí dobře i podruhé,“naznačila Špotáková. „Budu se tam zase cítit dobře a třeba mi to pomůže k výkonu. Nevím, jestli hodím tak daleko jako tenkrát, ale budu se chtít poprat o ty nejcennější medaile.“
Byla by to pro ni satisfakce a taky důkaz, že i coby tréninková solitérka se dokáže na vrcholnou akci připravit. Že i když se varianta návratu do skupiny Jana Železného jeví málo pravděpodobně, mohla by vyladit formu i na olympijské hry v Riu, které by mohly znamenat velké loučení šampionky.
Odpovědi však přinese až příští rok. „A já žiju současností,“řekla Špotáková a bojovala s vnitřní rozpolceností. Na vrchol roku se těší, ale současně v ní vládne nechuť cestovat přes půl světa.
„Poprvé budu 14 dnů bez Janečka,“připomněla.
Večer před odletem synovi ukazovala na mapě, kam vlastně cestuje, a ten pak opakoval: Máma letí do Číny. „Jen nevím, jestli si umí představit ten časový úsek, co budu pryč,“přemýšlela atletická máma. „Ale bude s oběma babičkami, s tátou, zvládne to. Myslím, že větší problém budu mít já než on.“
Snad jedině zlatá odměna by mohla dlouhé odloučení oběma kompenzovat.