Děti skoro nekradou a nikdo neví proč
Kriminalita dětí a mladistvých výrazně klesá. Mladí před téměř dvaceti lety spáchali 22 tisíc trestných činů, loni přes tři tisíce.
PRAHA Tak příznivou prognózu v devadesátých letech nikdo nečekal: desítky tisíc trestných činů, kterých se dopustili mladí kriminálníci, působily děsivě. Tento počet se snížil skoro na sedminu – a odborníci marně zjišťují proč.
MF DNES analyzovala čísla za posledních dvacet let. Ukazují, že kriminalita dětí do čtrnácti let dosáhla nejhorších čísel v roce 1999, kdy děti spáchaly téměř dvanáct a půl tisíce trestných činů. Loni už jich bylo třináct set. Ještě výraznější rozdíl zaznamenává policie u dětí mezi patnáctým a sedmnáctým rokem – ty ještě v roce 1996 spáchaly téměř 23 tisíc trestných činů. Loni to byly necelé čtyři tisíce.
Především klesá počet krádeží, násilná kriminalita klesá mnohem méně. Vysvětlení tak dlouhodobého fenoménu není jednoduché a odborníci z praxe to vysvětlují mnoha okolnostmi. Například i tím, že režim dětí se za posledních dvacet let proměnil – už jen tím, že jim rodiče více plánují mimoškolní čas – i to může podle odborníků ovlivnit dětskou kriminalitu, kterou páchají většinou ve skupinách. „Kriminalita mladistvých a dětí v posledních letech klesá. Nikdo přesně neví, jak si to má vyložit. Je to fenomén nejen u nás, ale i v Evropě. Nevíme, zda je to tím, že lidé začínají být mravnější, což ale pochybujeme, nebo třeba jsou lidé laxnější trestnou činnost hlásit,“říká Kazimír Večerka z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci.
V poklesu se částečně projevil vývoj demografické křivky a také změna legislativy například z roku 2002 – tehdy se totiž změnila hranice mezi trestným činem a pouhým přestupkem. Z dvoutisícové škody se zvýšila na pět tisíc. Tedy více skutků přechází do roviny „pouhých“přestupků, které se už v policejních statistikách nezaznamenávají. Právě tyto důvody poklesu uvádí policejní prezidium. Ale tak jednoduché to není, shodují se odborníci.
„Faktorů, které tak dlouhodobý pokles ovlivňují, je mnohem více než jen legislativní a demografické změny. Třeba změna týkající se výše škody se u dětí mladších patnácti let projevila. Jenže pokles pokračoval i dál, takže jen tím to vysvětlit nelze. Ani demografická křivka sama neobstojí,“vysvětluje Jana Hulmáková z Karlovy univerzity.
Více na str. A3