Soucit vs. strach. Sasko je nám blíž, než si myslíme

Když desítky lidí zahynou udušením v náklaďáku, je to tragédie. Obviňovat z ní jen překupníky je na pováženou – zneužívají systém, který jim nešťastníky posílá do náruče. Mnozí ze soucitu s nebohými spílají přísným strážcům hranic. Pakliže ovšem běženec všechny nástrahy překoná a v hostitelské vlasti se dopustí třeba jen malé výtržnosti (nemusí jít hned o násilí), to je křiku, že hranice je nedostatečně chráněna, že policie nekoná.

Ti úspěšnější z běženců neskončí udušeni v autě u rakouských hranic, ale přes české území se dostanou až do zaslíbeného Německa: saská policie denně odhaluje nelegální imigranty, vysazené převaděči jen tak v lesích. V saském Heidenau, kde sídlí jedno z ubytovacích zařízení pro uprchlíky, už proto týdny probíhají nepokoje.

Mnozí se ptají: Proč zase Sasko? Saská metropole Drážďany se stala centrem hnutí Pegida, rozdmýchávajícího protiislámské nálady po celém Německu. Ze Saska pochází Frauke Petry, nová předsedkyně Alternativy pro Německo, která ze strany chytrých euroskeptiků a profesorů ekonomie dělá populistické hnutí zaměřené proti cizincům.

Území bývalé NDR bylo v 90. letech místem značných úspěchů postkomunistů, ale hlasy tu vždy sbírala i krajní pravice. Neonacistická NPD seděla až do loňska v zemském sněmu, přičemž naposledy jí mandáty unikly jen o chlup. Třicetiletá německá blogerka Elisa Gutsche, která vyrůstala v saské Pirně, pro týdeník Spiegel zavzpomínala, že její spolužáci se běžně zdravívali hajlováním. Německá společnost je na imigranty zvyklá a v porovnání třeba s námi mnohem otevřenější, ale i to má své hranice. Třeba v Sasku.