Any, pojď, zvedni tu hlavu!
Drahotová šla srdcem a medaili nemá. Jaké je zákulisí chodeckých závodů?
už v pondělí v časopisu Ona Dnes Tomáš Macek reportér MF DNES v Pekingu
Stříbrně oděné bubenice koncertují, cikády se přidávají. Partička Číňanů roztahuje obří rudý transparent. A po trati kolem říčky u Ptačího hnízda zatím jdou chodkyně o medaile z mistrovství světa. Záhy po startu už si s náskokem vykračují v čele dvě čínské favoritky Liu a Lu a s nimi Anežka Drahotová. Kouč Ivo Piták glosuje: „Možná je sebevražda držet se s nima. Ale říkat Anežce taktiku nemá cenu. Ona jde na pocit.“
Jeho svěřenka vyčnívá nejen výkonem, ale také výškou. Při svých 185 centimetrech váží... kolik vlastně? Vždy před závodem roku experimentuje a výrazně shazuje.
„Teď má váhu na hraně, možná i za ní,“usoudí Piták. „Radši jsem ji ani nevážil. Možná má 56 kil jako předloni v Moskvě. Hlavně, aby se pak během tří týdnů zase dostala na šedesát.“
Drahotová chápe, že vše má své meze. „Samozřejmě neplatí rovnice, že čím hubenější, tím lepší. Tělo musí z něčeho brát,“poví později. „Ale když člověk zhubne na závod, tělo je pak pod stresem a vydá ze sebe maximum.“
Což se zatím děje. Zatím.
Mť to netahá. Ježišikriste! „Ventiluj, víc dejchej,“křičí Piták na třetím z dvaceti kilometrů. Domnívá se, že Drahotová se cítí natolik dobře, že nedýchá dostatečně hluboce.
Vzápětí se kouč zděsí. Český dres se posouvá před Číňanky. „Ať to netahá! Ježišikriste. Chce je urvat hned na začátku, to nejde.“
Sokyně se nedají. Naopak, po 20 minutách Češce unikají. „Any, v klidu, jestli je to na tebe rychlé, tak vycouvej,“reaguje kouč a fotoaparátem navrch vše zvěčňuje.
Slunce praží a nabírá na síle, po deváté ráno šplhá teplota nad 30 stupňů. „Druhá půlka bude masakr,“tuší Piták. Drahotová se propadá do skupinky bojující o 3. místo. Jde s Ukrajinkou Oljanovskou, dvěma Italkami a Brazilkou.
Daleko před nimi se Číňanky v cyklistickém duchu poctivě střídají na špici. „Nasadily šílený tempo,“uleví si český trenér.
Každé další kolo teď Drahotovou vyzývá: „Any, dej hlavu nahoru.“Vidí, jak se 20letá dívka hrbí. Počáteční pohoda se vypařila v dusném vzduchu. Ozývá se stehenní sval, který proklínala při kempu v Japonsku. Tělo trpí, neposlouchá ji. Na pár vteřin se vždy narovná, jenže pak se zase automaticky shrbí.
V půli 20kilometrové trati zaostává i za svojí skupinkou. „Klid, je to ještě dlouhý. Ono se to bude sypat.
Tolik ze 49 chodkyň bylo diskvalifikováno za porušení pravidel (běh místo chůze).
Pomalinku k nim jdi zpátky, necukej,“udílí jí pokyny Piták. Stále doufá. „Any si chvíli vydechne a vrátí se. Ona se umí vracet. To se naučila v cyklistice.“
Přání zůstává otcem myšlenky. Mezera se zvětšuje. Příliš ostrý začátek ji zahltil? „Asi jo. Zaplatila, zakyselila se,“připustí trenér. „Pojď, kočko, bude ti líto každého metru,“hledá motivační slova na 12. kilometru.
„Oljanovská šla od startu na jistotu a teď jde o medaili,“ukáže Piták na rychlou Ukrajinku.
„Ale Anežka šla srdcem,“odvětí Libor Varhaník, předseda svazu.
„Já vím. Kdyby to na začátku nezkusila, byla by pak naštvaná.“
Dvě italské kandidátky bronzu Rigaudová a Giorgiová vidí třetí terčík a jsou diskvalifikovány kvůli ztrátě kontaktu s podložkou. Kole- ga-fotograf ukazuje snímek, na němž má také Číňanka Lu obě nohy nad zemí. Jenže ta vidí první varování až těsně před cílem.
Pryč je doba, kdy zpomalené televizní záběry na mistrovství ve Stuttgartu 1993 usvědčovaly chodkyně z běhu. Poté federace IAAF na základě tiché dohody s televizními společnostmi kompromitující záběry vymýtila. A za porušení pravidel se považuje jen takové, které zachytí (omylné) lidské oči rozhodčích.
Deset hodin odevzdává moč Světová rekordmanka Liu a mladá Lu před příchodem z okruhů na stadion prohodí pár slov, načež o zlato ani nesoupeří. Pořádek musí být, kráčí si pro něj ta starší a slavnější. Drahotová je osmá, o příčku hůř než v Moskvě 2013. Za cílem se zhroutí na dráhu. Když se zvedne, drápe se jako pavouk po schodech k reportérským stanovištím.
„Medaile vůbec nebyla nereálná,“povídá. „Chtěla jsem do toho dát všechno. Bohužel, mé tělo se mnou moc nespolupracovalo.“
Lékařka týmu Karolína Bílková jí prohmatá bolavý stehenní sval, stáhne ho a obává se: „Pravděpodobně je přetržený.“
Tím však pro Drahotovou závod zdaleka nekončí. Musí na antidopingovou kontrolu a zůstane na ní od dopoledne až do večera!
Šéftrenér Dvořák, vedoucí týmu Janků i lékař Neumann jí sem nosí další a další kafe i pomerančové džusy, také jídlo od desetibojařů ze svolavatelny, ale kýžený výsledek se nedostavuje. „Pořád má moc řídkou moč,“hlásí v šest večer Tomáš Dvořák. Vzorky, které po extrémní zátěži odevzdává, nemají správnou hustotu, aby byly připravené k laboratornímu rozboru.
Po 90 minutách boje na trati podstupuje Drahotová další, s vlastním tělem – a více než šestkrát delší.
Teprve po deseti hodinách je tento boj vítězný.