Jakého býka vydráždily rudé hradní trencle
Anglické slovíčko happening je v češtině docela neuchopitelné. Podobně jako třeba výraz pussy. Pro zjednodušení tedy happening definujme jeho základní metodou: a tou je práce s trapností.
Když skupina Ztohoven věší na Hrad trenky, přemalovává panáčky na semaforech nebo odpaluje namalovanou bombu v televizi, je to vždycky trapné. V této fázi je však trapnost ještě chtěným prostředkem směřujícím k cíli. Metou je trapnost spontánní, živelná, nezkrotná, která po akci následuje či vyhřezne na povrch.
Neboli: happening se vydaří, je-li reakce na akci trapnější než akce sama.
U rudých trenclí, jež zavlály nad „sídlem českých králů“, se to dokonale povedlo.
Zavěsit něco takového sousedovi na vikýř je přiblblá klukovina, které se zdravý člověk zasměje, případně jde a namatlá provokatérovi na kliku marmeládu. Ozdobit obřími trenkami hlavě státu Hrad je klukovina kluka z metropole, který svoje fórky provádí ve velkém stylu.
Happening se však z klukoviny stává (a cíle je dosaženo) teprve ve chvíli, kdy si dotčený od kluka onu bazální trapnost propůjčí a začne ji šlehat, dmýchat, roztírat si ji po obličeji, po okolních domech a střechách. Přesně tak to udělal hradní mluvčí, když začal v reakci na rudé trencle hovořit o fašistech, radikalizaci, a dokonce hnát trenkaře před policii a moc soudní.
Teprve v tom okamžiku vlastně happening začal, teprve tehdy se kýžená „událost“udála.
Kluci ze Ztohoven zjevně věděli, do jakého hnízda píchají. Z toho, že vosa vylétla, zabzučela a bodla, místo aby svým důstojným nadhledem střežila majestát vlastní kukaně, museli mít ryzí klukovskou radost. Býk opět neodolal svým vrozeným pudům a zase vyběhl vstříc červené látce, ač bylo předem jasné, že si namlátí čenich. To každého „konceptuálního umělce“potěší. Tím spíše, že nynějším pánem trenclemi opentleného Hradu je skutečný mistr happeningu (přinejmenším co do kvantity performancí), odvážný bavič, který programově popichuje, provokuje a uráží, aby protivníka – bez ohledu na to, jak je slaboučký – ztrapnil jeho vlastní reakcí.
Prezidentovi příznivci tento velký happening mocně obdivují: volbami prošel jako performer s nejvyšším hodnocením lidové poroty.
První performer ve státě
Jak už bylo řečeno, happening je v češtině právě tak neuchopitelný výraz jako slovo pussy. To když prezident překládal ve veřejnoprávním rozhlasu (jenž podobně jako Hrad patří k národním symbolům), vybuchla na jeho vlnách nálož srovnatelná s tou televizní od „ztohovenů“.
Hlava státu tehdy s uspokojením v hlase pronášela vulgarity, které se vypípávají i v pornofilmech a něžnému anglickému slovu neodpovídají ani v nadsázce. Éterem se neslo, co se éterem nést nemá, posluchači nevěřili vlastním uším a prezidentský mluvčí svého šéfa hájil vysvětlením, že chtěl otevřít debatu o frekvenci užívání vulgarismů ve veřejném prostoru. Neboli: že se zachoval jako performer! Na veřejnosti překročil hranici obvyklých pravidel, aby svou trapností vyvolal reakci, hlubokou diskusi o zkaženosti poměrů, směřující k jejich nápravě. Dostavil se dokonce i konkrétní výsledek: vedení rádia pod hrozbou pokuty zpanikařilo, prezidentův pořad se přesunul na komerční stanici a od té doby se v rozhlasu veřejné služby každá sprosťárna důsledně vypípává.
Tehdy naštěstí nikoho nenapadlo volat na prvního performera ve státě kriminálku. Kdo by se chtěl takhle ztrapnit?