Zlomy zlaté pouti: státnice i riziko
Jsou mistry světa v peřejích. Ale šli i po cestě plné překážek. Které byly v kariéře Kateřiny Kudějové a Jiřího Prskavce zlomové?
Kdo by na Kateřinu Kudějovou pohlédl před dvěma týdny, neuvěřil by, že tato mladá dáma už brzy prožije nejkrásnějších deset dnů svého života. Tak vystresovaná tehdy byla. Na tréninky nechodila, a když už přišla, byla duchem nepřítomná. Na vině nebyl stres z mistrovství světa, nýbrž blížící se státnice. Už na jaře jimi chtěla završit bakalářské studium na vysoké škole ekonomické, ale nedokázala to. Nyní měla druhý pokus. „Byla jsem úplně mimo a nemohla jsem ani pádlovat,“přiznává. „Jen jsem ležela v posteli a pořád dokola si četla zápisky.“
Vodácký flegmatismus je v peřejích její zbraní. „V kajaku ji skoro nic nevyvede z míry,“říká kouč Jiří Prskavec starší. Jenže co se týče studia, tato charakteristika neplatí. Nervy s ní cloumaly, bylo jí zle.
„Vždycky věnovala učení neuvěřitelně moc času,“říká Jiří Rohan, hlavní trenér USK Praha. „Kamkoliv jsme se hnuli, i na soustředění, pořád měla s sebou papíry a od rána do noci se učila. Cítila, že se to musí nabiflovat, nebo nemá cenu, aby na zkoušku chodila."
Loni proto bojovala i s trenérem, málem se po 11 letech rozešli. Kouč Prskavec chtěl, aby jezdila častěji na soustředění a dvakrát denně chodila na tréninky, ona se bránila.
„Nakonec jsme našli přijatelný kompromis,“říká Prskavec. Kudějová přitaká: „Trenér pochopil, že mi vyhovuje spíš volnější přístup. Letos na mě vůbec netlačil.“
Jak říká Rohan. „Méně někdy znamená více. U Kači to platí“
Minulý týden napodruhé u státnic uspěla. To byl zlom. Pročistila si hlavu. Uklidnila se. Chtěla se rvát o medaile. A má tu nejcennější.
Prskavec: Už nikdy na jistotu Jiří Prskavec mladší se při přemýšlení o svém „zlatém“zlomu vrací mnohem dál do minulosti, k boji o juniorský světový titul ve francouzském Foix 2010. „To byl můj milník v kariéře.“Věřil tehdy, že patří k nejlepším juniorům světa a že může vyhrát, ale před semifinálovou jízdou si řekl: „Radši to pojistím, abych si finále v klidu vyjel.“Načež semifinále pojistil natolik, že skončil jedenáctý, na nepostupové příčce.
Proto se vzápětí zařekl: Takovou chybu už nikdy nezopakuju. Ještě že tak. „Kdybych totiž tehdy s jízdami na jistotu ve Foa uspěl, možná bych v budoucnu neměl ani jednu z těch velkých medailí, které teď mám,“soudí dnes.
Od té doby hrál tolikrát v peřejích svoji vabank hru 50 na 50. Tak vedl už v osmnácti na mezičase ve finále mistrovství světa v Čunovu – než vzápětí minul branku. „Ale pěkně se na to koukalo, ne?“smál se.
Do zlaté skládačky v Londýně 2015 přidal nyní ještě dva dílky.
Nejprve: nový typ lodě, na který v červenci po deseti letech přešel.
Ti dva se hledali, až se našli. „Vyloženě jsme si sedli. Na nové lodi dokážu jízdu ještě víc napálit, víc zariskovat, víc zatočit, předvést ještě těsnější průjezdy.“
A ještě cosi. Zatímco všichni v Londýně řešili, že tu jde i o kvalifikační body pro hry v Riu, on podobné myšlenky razantně zahnal.
„Kdybych to neudělal, jsem přesvědčený, že bych tady nevyhrál,“vykládá se zlatem na krku. „Přijel jsem sem na největší závod v tomhle roce. Chtěl jsem být nejlepší na světě. A jsem. Rio? To je až za rok.“