Trenky? Jen začátek
Štve nás Zeman a na Hradě bylo zrovna lešení, vysvětluje člen skupiny Ztohoven vyvěšení trenek.
Obří rudé trenky visely na Pražském hradě místo prezidentské standarty tři čtvrtě hodiny. „Samotný akt je teprve začátek, nejzajímavější pro nás je to, co přijde po něm,“říká Petr Žílka, člen provokativní umělecké skupiny Ztohoven, která trenýrky na Hrad pověsila.
Jak vás to napadlo?
Hrozně nás štve Miloš Zeman, a tak jsme dlouho uvažovali nad tím, jak se proti němu postavit, aniž bychom museli spadnout do jeho stylu rétoriky a argumentace. Je nám vlastní vizuální projev, takže v momentě, kdy jsme zjistili, že je na Hradě přistavené lešení, byla to hozená rukavice.
Hrad je však také symbol Česka, nejen prezidenta. A teď se svět baví tím, jak na něm visí trenky. Je důležité oddělovat Hrad od Miloše Zemana. Prezidentská standarta je zákonem i tradicí úzce spjatá s funkcí, rolí a v konečném důsledku i osobností prezidenta. Naším cílem nebylo útočit na Hrad jako místo a znevažovat tuto zemi. Bylo to čistě osobní a adresné na Zemana a doufáme, že to je dostatečně čitelné.
Proč mají Miloše Zemana symbolizovat zrovna rudé trenýrky? 25 let po revoluci lidé jako on reprodukují neustále stejné modely chování, rozhodování a manipulace, jaké byly vlastní komunistům. To pokládám za obrovsky nebezpečný jev. Proto rudé trenky. Miloš Zeman se v případech, kdy zastupuje Českou republiku, kamarádí s diktátory, přibližuje zemi putinovskému Rusku, nemá problém legitimizovat čínskou vládu tím, že se účastní jejich monstrózních vojenských přehlídek. Jsou to populistické hry, vození se na tématech typu Pussy Riot. Chtěli jsme k tomu však při- stoupit s nadhledem, nechtěli jsme tam pateticky napsat Pravda nevítězí nebo něco podobného. Přijde nám, že útočit na něj humorem je mnohem účinnější.
Proč trenky visely na půl žerdi? Nebyl to záměr, trenky jsme vytáhli prostě tak vysoko, jak to v daných podmínkách šlo. Byl na to dost omezený čas. Ale že by byly na půl žerdi, bych neřekl, vlajka vystoupala až do tří čtvrtin tyče.
Kam se poděla standarta? Pokud vím, uletěla. Kam, netuším.
Trojici vašich kolegů zadržela policie. Už jste s nimi mluvil? Ano, využili práva nevypovídat. Už je propustili. Řeší to advokát, který je blízko našim aktivitám. Zajímá nás, jak se věc vyvine, jak budou reagovat vyšetřovací složky. Zda začne nějaký hysterický hon, nebo se to v klidu vyřeší. Je to i taková společenská sonda.
Hodláte v tom nějak pokračovat? Je to čerstvá věc, teprve se ukáže, na co to téma vydá – jestli dokument, krátkou knihu... Bohužel nemáme teoretika umění, který by to dělal za nás, takže jsme v trochu divné roli. Není samozřejmě úplně přirozené interpretovat sami sebe. Neznamená to, že po takové formě umění – pokud přistoupíme na to, že jde o umění – zde není poptávka? Tady v Česku nás to ani nepřekvapuje. Umělecká scéna je tu poměrně homogenní a my z ní dost vyčuhujeme. V zahraničí jsme často zváni, abychom prezentovali svoje projek- ty, ať už šlo o atomový výbuch v Krkonoších, nebo SMS, které jsme rozesílali poslancům v různých kontextech. Byli jsme třeba i v londýnské Tate Modern a na různých festivalech. Samotný akt je teprve začátek, nejzajímavější pro nás je to, co následuje poté. Je to takový lakmusový papírek společnosti.
Zajímá nás, zda začne hysterický hon, nebo se to v klidu vyřeší. Je to i taková společenská sonda.