Létající nemluvňata jsme rozstříleli na kusy

Alena Slezáková redaktorka MF DNES

Holokaust začal v Litvě a Lotyšsku, podvakrát okupovaných zemích – nejprve Sověty a poté nacisty. Tvrdí to americký historik Timothy Snyder ve své nové knize Černá zem.

Židé ve Vídni byli po anšlusu nuceni vkleče kartáči čistit ulice, přičemž je pozorovaly „nakadeřené vídeňské blondýny“. Střílení židovských dětí v Mohylevu, jenž se počátkem října 1941 stal prvním velkým běloruským městem, kde zahynuli všichni Židé, líčí jeden německý voják v dopise manželce: „Nemluvňata létala v obloucích vzduchem a my je stříleli na kusy v letu, dřív než jejich těla dopadla do jámy a do vody.“

Ale Timothy Snyder se v Černé zemi, jež nese podtitul Holokaust – historie a varování, v drastických obrazech nevyžívá. Jeho kniha je historicko-politologickou analýzou a v mnohém se liší od zažitých představ o jednom z nejděsivějších jevů světových dějin.

Když zmizí stát Snyder vychází z myšlenek Adolfa Hitlera, jak je nacistický vůdce předestřel již v Mein Kampfu, o světě, jehož přirozeností je boj mezi rasami o prostor a zdroje. Do tohoto světa vnesli Židé infekci – nepřirozenou tezi humanity, představu o rovnosti lidí. Území a zdroje však patří nadřazené rase, jež má právo si je vzít. Ten prostor se nabízí: je jím oblast východní Evropy a dál až k Uralu, země obývaná méněcenným obyvatel- stvem – Slovany. A Židé? Ti jsou ještě méně než podlidé, to jsou nelidé.

A jakmile Židé přestanou být občany, to jest ztratí právní ochranu státu, je o jejich osudu rozhodnuto. Rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz po vypuknutí války a sovětská anexe pobaltských republik vytvořily na východě Evropy obrovský prostor pro vyvražďování – jak Snyder upozorňuje, v Osvětimi zahynul zhruba milion židovských mužů, žen a dětí, většinou ze západní Evropy, zatímco na východě Polska, v Pobaltí a rovněž na Ukrajině a v Bělorusku, jež byly před červnem 1941 součástí SSSR, jich bylo vyvražděno téměř pět milionů. Sověti v obsazených zemích nejprve rozbili existující státní instituce a Němci poté, co přepadli Sovětský svaz, zničili to, co vytvořili jejich předchůdci.

A v duchu Hitlerova názoru, že „Židé musí nést odpovědnost za světovou válku“, mohli začít s masovým zabíjením – i za využití místních obyvatel nebo sovětských zajatců, kteří byli donuceni budovat vyhlazovací tábory Belzec, Sobibor či Treblinka.

Poučení pro dnešek Snyder v Černé zemi využívá nových zdrojů z archivů východní Evropy a mnoha pozapomenutých svědectví těch, kteří holokaust přežili. Tou černou zemí může být myšlena i zvrácená Hitlerova vize, že vyhubením Židů bude obnovena planetární rovnováha a že Němci získají zdroje, které jim chyběly. Ale aby bylo možné tento v podstatě koloniální záměr uskutečnit, bylo zapotřebí zničit státy – Hitler byl vlastně anarchista, píše Snyder. Není náhoda, že v zemích, které Hitler okupoval, ale nezlikvidoval zcela jejich státní zřízení, byl židovský osud o něco příznivější. Klasickým případem je Dánsko, které navzdory okupaci dopravilo značnou část svých židovských občanů do Švédska, a tím je zachránilo.

Idea nezbytnosti zachování státní autority se táhne celou Snyderovou knihou. A z toho autor vyvozuje i určité poučení pro současnost. Náš svět je bližší Hitlerovu víc, než jsme ochotni připustit, míní autor a zdůrazňuje, že zpochybňování státu nevede k ničemu dobrému. Kdo by ho byl ochoten v případě potřeby hájit?

Černá zem Timothy Snyder