Hertl: Jednou si chci zkusit etapu na Tour

Hokejový útočník vypráví o své lásce k cyklistice i o tom, zda stih- ne Světový pohár.

Hned zkraje dobrá zpráva – tento týden nejdřív Josef Jandač a pak i Martin Ručinský vytočili číslo Tomáše ýertla. A oběma mužům, kteří bdí nad složením týmu pro Světový pohár, se od 22letého hokejového útočníka dostalo ujištění, že léčba jeho poraněného kolena pokračuje zdárně a že zářijový turnaj v Torontu stihne. „Pokud se vše bude vyvíjet tak, jak se vyvíjí, neměl by to být problém,“říká ýertl v rozhovoru pro MF DNrS.

Profesor Pavel Kolář, věhlasný fyzioterapeut, už mu dokonce povolil běh. Pod dohledem jeho týmu posiluje a příští týden by poprvé od finále Stanley Cupu, které nedohrál, chtěl obout brusle a vyjet na led. Jenže kromě tréninku teď ýertl vysedává i u televize a dychtivě sleduje Tour de France. „Jsou to neskuteční borci a já kola miluji.“

z proto by některé z vás nemělo překvapit, že dnes v pražské Chuchli odstartuje jeden ze závodů populární série Kolo pro život.

Odmala jsem je miloval a jezdil na nich pořád. Měl jsem padesátikilometrové okruhy plné kopců a snažil se v nich překonávat své časy. Taky když jsme jezdili na soustředění, šla mi kola a já jezdíval i se staršími. Naopak nemám rád běhání, protože tam si nejde odpočinout. Tam zastavíte a už se nerozběhnete. To u kola jde. A taky překonávat krize. Že jeden den to jelo, druhý ne. Že se kolikrát člověk hodinu trápil, pak se najednou rozjel. Silniční. Na horském jsem opatrný, neumím bezhlavě proletět lesem. z když je v to v něm zajímavější, já jezdím opatrně, abych se nerozsekal.

Kdo ne, že? Mě nikdy nebavilo jezdit volně, já chtěl vždycky závodit, Fakta Letní program reprezentace

27.–29. července 4. září 8. září 10. září 14. září 17. září

abych pak mohl přiběhnout domů a pochlubit se: Jel jsem 15 kilometrů a zvládl to za půl hodiny. A tak jsem jednou v patnácti jel do posilovny, bylo po dešti a já sebou na kruháči fláknul a sedřel si nohu. Tak jsem to otočil a jel zpátky. A taky jsem „padal“, když jsem teď dostal nové kolo, které mělo nášlapy. Já je nikdy neměl, a tak jsem měl problémy vycvaknout nohu. Chtěl bych si nějakou horskou etapu zajet. Ale před profíky mám respekt. Jsou to borci. Když vidím, do jakých stoupání se drápou. Oni valí do kopce tak, jako já jedu z kopce, což je něco neskutečného. Když jsme letos hráli s Nashvillem prodloužení a byly to dva zápasy v jednom, tak už šlo do tuhého. z v hokeji máte krize, jako kdyby měl člověk najednou umřít. Kdy okamžitě potřebujete cukr. Já to mám po zápase. Mohl bych jen a jen pít něco sladkého. Když jsem byl ve Slavii, tak jsem si mezi třetinami kelímek koly taky dával. Ale v NýL už se jim to nelíbilo. Tam máme připravené speciální drinky. Ano. My je měli od strejdy z Moravy. To je Vladimír Kozárek, co vyhrál Závod míru juniorů (v roce 1980). Vždycky mi o něm vyprávěl děda, jak se sbalil, jel 200 kilometrů do Prahy, dal si u nás oběd a zase jel zpátky. To já jsem hotovej, když jedu do Brna autem. Říkal mi, jak je cyklistika tvrdá. Jako malý jsem Tour dost sledoval a Lance Armstrong pro mě znamenal hodně. Nejsem soudce, ale podle mě to nejde vyhrát jen dopingem. Mohl bych si vzít třikrát tolik, a stejně bych Tour nedokončil. Musel mít natrénováno. ... a jednou bych si s ním rád zazávodil. Byl by to boj. On je lehčí, já mám asi zase silnější nohy. Vždycky když jsem jezdil na kole, tahal jsem nejtěžší převody. Takže bych ho chtěl porazit. Ale z toho seriálu jsem nadšený. Když vidím, kolik lidí se do něj zapojí, jak přijdou i s dětmi, které mají odmala chuť vyhrávat, mám velkou radost. Taky. Navíc jsou tam široké silnice se širokými pruhy pro cyklisty, ne jako tady. A pamatuji si, jak v létě přijel Brent Burns

na trénink na kole. Musel mít tu nejlepší výbavu, a ještě ve vojenských barvách, které tak zbožňuje. Teď ne, ale jednou určitě. Chtěl bych k jezerům do ztálie, užít si přírodu. Ale teď po sezoně potřebuji relax. Lehnout si u moře, poslouchat ho, loknout si slané vody. Mám rád šnorchlování a chci se potápět. z když mám respekt ze žraloků.

No, nebyli bychom kamarádi.

Asi ne. Těšil jsem se před finále, že vyhrajeme Stanley Cup a já pojedu k moři. Jenže pak jsem se zranil, ležel tři týdny u bazénu, a jak jsem vypnul, tak mě začalo všechno bolet. Křičel jsem: Já snad umírám. Pořád se mi chtělo spát. Ale teď už trénuji naplno. Mám dobré zprávy od Pavla Koláře, že se do toho můžu položit. Možná bych se šel příští týden sklouznout, abych si pohrál s pukem. Cyklohokejista