„Podívejte, moje město je pryč, už neexistuje“

Moje město je pryč, neexistuje, stěžoval si včera hloučku novinářů konsternovaný Sergio Pirozzi, starosta středoitalského Amatrice, městečka s necelými třemi tisícovkami obyvatel, které zemětřesení postihlo zřejmě nejhůř. „Bude těžké najít sílu pokračovat dál.“

Jako by tak shrnul celou hloubku zdejší tragédie.

Záběry z centra městečka, zveřejněné na internetu, jeho slova potvrzovaly. Neměly daleko k obrázkům ze syrského Aleppa. Vyjadřovaly totální zkázu. Celé budovy v troskách, vzduch prosycený prachem a kouřem. Z ruin tu a tam trčely kusy železných nosníků, ulice byly místy zatarasené haldami zříceného kamenného zdiva.

Omámení obyvatelé, kteří ničivé otřesy přežili, se choulili na náměstí, bezradně přecházeli z místa na místo, jako by stále nemohli uvěřit.

Zjevně otřesená Maria Gianniová z Amatrice vyprávěla zpravodaji agentury AP, jak se v jejím domě zřítil strop. Zrovna spala. „Jen zázrakem mě hroutící se zdivo nezasáhlo plnou silou. Stačila jsem jen ukrýt hlavu pod polštářem, přišlo to hrozně rychle.“

„Stále nevím, co je s mými nejbližšími,“svěřila se žena sedící vedle pobořeného domu s dekou přes ramena. „Amatrice bylo jedno z nejkrásnějších měst Itálie, ale teď z něho nic nezbylo,“pokračovala celá rozrušená. „Nemám tušení, jak budeme dál žít.“

Hned s úsvitem se přes těžkou frustraci mnozí pustili do práce. Dokonce i místní kněží začali hledat v troskách, s lopatami a krumpáči, ale i holýma rukama, aby našli přeživší. Shromážděný dav úlevně vydechl, když se z polozřícené budovy podařilo vytáhnout jednu ženu. Žije! Kromě škrábanců neměla zjevná zranění. Pak záchranáři vylovili z jámy radostně štěkajícího psa.

Alespoň trocha naděje v nekonečném zmaru.

„Nevím, co na to říct. Zažíváme tu obrovskou tragédii,“svěřil se Savino D’Amelio, místní farář. „Můžeme jen doufat, že počet obětí bude co nejmenší a že všichni najdeme odvahu jít dál. Už jsem dal poslední pomazání sedmi lidem, jejichž těla našli. Jeden z nich byl můj přítel,“dodal.

„Pozítří měl být svátek, přijelo sem hodně mladých,“řekl pro agenturu Reuters Giancarlo, jeden z obyvatel Amatrice, který seděl na ulici jen ve spodním prádle. „Je to hrůza, učiněná hrůza,“opakoval pořád dokola. „Je mi pětašedesát, ale dosud jsem nic podobného nezažil. Drobné otřesy, to ano, ale nikdy takovouhle katastrofu.“

„Jen doufám, že nás Itálie nenechá na holičkách,“dodal.